Nebe a dudy

Možná film neoplývá tou nejoriginálnější zápletkou, ale námět je zpracován, jak nejlépe mohl. Přerod z protivy na dobráka je možná až příliš rychlý, ale humorné situace, které z toho plynou Vám trochu toho sentimentu vynahradí. Humor je celkově povedený, dokáže Vás od srdce rozesmát a spolu s postavami patří k nejlepším stránkám filmu. Jenže i přes nesporné kvality se na tomto snímku už začíná pomalu podepisovat čas. (21.11.2014)

Naivní rozprávka o proměně starého morouse továrníka Marvana na největšího lidumila na světě, kterou si člověk musí zamilovat kvůli dobrotivému Jindřichu Plachtovi a dvěma malým nezbedníkům. Nemůžu si nevybavit Burianovo Zlaté Dno, které bylo sice o něčem jiném, ale u srdce mě zahřeje pokaždé stejně. (11.11.2006)

Je zbytečné bádat nad tím, jak se zrodil tento prefabrikát. Zřejmě z ničehož nic. Ale byl tu a na začatku války spoustu lidí pobavil, nebo jim dal alespoň na klasické půldruha hodiny zapomenout na to, co se děje a k čemu se schyluje (samozřejmě tím myslím na stanné právo po atentátu na Heydricha). Utopie filmu jako by s opačným znamínkem korespondovala s utopií tisícileté říše. To, že film přežil, a dožil až dodnes, a je dokonce i dnes svěží a zábavný, to je určitě právě oním znaménkem plus. (01.08.2019)

Skúsim to napísať stručne a jasne. Plachta s Marvanom svojimi výkonmi zachránia aj nie zrovna dokonalý scenár. Ich začínajúce priateľstvo som im veril, poslednej tretine, kedy sa do hry dostáva vedlajšia línia ohľadom svadby, tej už menej. Tak ak hodnotím takto pozitívne, tak za pomyselné závažie na jednej strane váh sú dvaja malí štuplíci, ktorí sa počas svojho hudobného výstupu neboja pozerať aj do kamery a ja som rád, že Slavínsky ich nebuzeroval opakovaním scény. (21.06.2017)

Průměrná dobová komedie je říznuta v rukou Slavínského tou nejsladší červenou knihovnou. Z filmu mělo být asi cítit hodně lidskosti, ale ve výsledku jsem vedle ní často pociťoval i značnou dávku sentimentu a jeden vykalkulovaný kýč. Jediné, co dokážu výrazněji ocenit, je velmi sympatický výkon Jindřicha Plachty, vlídný humor a všechny scény kolem jeho postavy, Plachta si zaslouží poklonu už jen za to, že vytáhl něco podobného na dívatelnou úroveň. Bohužel Nebe a dudy trpí i dalším neduhem pamětnických filmů této éry a sice sbírkou herců ve většině vedlejších rolích, kteří mi zde (a bohužel se to občas týkalo i Marvana) připadali nepřesvědčiví a film jako celek z mně nejasných důvodů přeceňovaný... snad z nostalgie, kterou za sebe tady cítit nemohu. Když si vzpomenu, co točil ve stejném roce i žánru takový Martin Frič (ať už dodnes svěží Hotel Modrá hvězda nebo parodicky mířený Těžký život dobrodruha), film od mistra červené knihovny Slavinského u mě příliš neobstojí ani za použití oblíbené formulky „na svou dobu“. Bez Plachty by to bylo za 1*, díky Plachtovi slabé 3 hvězdičky, ale se zdejšími 86% se stotožnit i tak moc nedokážu... [55%] (16.04.2022)