Posledný tanec

Fantastický dokument. Nejsem extra fanda košíkové, ale Jordanova éra mě tenkrát přece jen zasáhla. I míč jsem po rodičích vysomroval. Bohužel tenisky... ty se u nás snad ani neprodávali. Po těch letech dokážu docenit jisté nuance, na kterých tenkrát tolik nezáleželo a díky nim to všechno okolo konce hvězdných Bulls dává větší smysl. Spousta detailů, zajímavých názorů a emocionálních výjevů v dynamickém zpracování života jedné legendy. (23.06.2020)

Já po prvních čtyřech epizodách: "OMG, co s tím všichni mají, dyť je to akorát trochu slušněji natočenej sportovní dokument o několika tak trochu namyšlenejch borcích, který si honí ego na parketách v chicagský sportovní hale..." Já během posledních šesti zbývajících epizod: "Notykrávo, jakože ty zápasy jsou tak napínavě sestříhaný, co?!? Fakt to byly na hřišti dycky takový nervy, a do toho ty životní osudy ústředního trojúhelníku Jordan-Pippen-Rodman, to prostě nevymyslíš! Sakra, zase mi došel pop-corn, rychle další díl!!" [Edit: NBA jsem nikdy nesledoval, Jordana znal maximálně z mýho guilty pleasure Space Jam, a do sportovních přenosů celkově teda taky nejsem zrovna nějakej fanda. A teď to skoro vypadá, že ze mě v roce 2020 Netflix udělá novýho fanouška Chicago Bulls. Hodně dobrý.] (03.06.2020)

Pamatuji si na rok 1992 a OH v Barceloně, kdy jsem se jako kluk těšil na první vystoupení profesionálů z NBA na olympijských hrách. Dodnes se mi vybavují hráči jako Magic Johnson, který měl ten strašidelný virus (Nikdy bych v té době nevěřil, že za takřka 30 let bude stále ještě na živu.), bílá přerostlá vrána mezi černými Larry Bird, z otočky smečující Charles Berkley a pochopitelně létající Michael Jordan. Někteří Jordanovi říkali černá kočka a já myslím, že je to trefné přirovnání. V jeho pohybu byla neuvěřitelná dynamika a zároveň elegance. Jordan byl v devadesátých letech opravdová světová ikona a Chicago Bulls úžasný tým. Celá sezóna 98 tohoto mančaftu se vyvíjela, jako by jednou chtěla být zfilmována....a dočkala se. Stejně jako byli Bulls úžasný tým a Jordan nejlepší basketbalista planety, natočil Jason Hehir naprosto famózní desetihodinový dokument. Dramaturgie seriálu je dokonalá. Takřka každý díl udrží bezpečně diváka v pozornosti. Je skvělé, že seriál dal prostor k vyjádření mnoha zajímavým lidem - hráčům, trenérům, sportovním novinářům (snad jen ti američtí demokratičtí prezidenti byli trochu laciní). Zamrzí, že se natáčení nemohl zúčastnit Jerry Krause, který zde vystupuje tak trochu jako záporný hrdina a jehož pohled na různé kontroverzní situace by mě opravdu zajímal. Také je fajn, že seriál ukázal i odvrácenou stránku osobnosti Michaela Jordana. Byl to úžasný hráč a charismatický člověk ale také neuvěřitelný egomaniak, sobec šikanující spoluhráče, jehož soutěživost hraničila s šílenstvím. Bez ní by ale asi nikdy nedosáhl takových úspěchů a světového ohlasu, což by bylo pro fanoušky sportu škoda. (21.02.2021)

Jeden z nejlepších dokumentů, jaký jsem kdy viděl. Já ani vlastně basketu neholduji, přesto mě každá epizoda maximálně nadchla a těšil jsem se, jaké záběry, fotky, informace mi přichystá ta další. Několik dojemných sekvencí se také našlo a jsem rád, že jsem mohl trochu blíže poznat život jednoho z neznámějších sportovců, kteří chodili po této planetě. Díky za skvělých deset hodin mého života! (27.07.2020)

Za mňa najsilnejší dokument asi... čo ja viem... EVER?! NBA som prestal riešiť pred štvrť storočím (o to viac závidím zážitok tým, čo si na tom idú doteraz), ale toto je fakt za mňa objektívne posadenie na Olymp právom zaslúžene. Odhliadnuc od všeobecných výsledkov, Chicago Bulls musíš zbožňovať. Dali Ti na to sto krát viac dôvodov ako každý iný NBA klub. Alebo hocijaký iný klub. (18.07.2021)