Gekijouban Fate/Stay Night: Heaven's Feel III. Spring Song

Jako Přechozí části, se jedná o naprosté audiovizuální porno, ze kterého budete mít různé pocity, ale jedno je jisté, Ufotable jsou mistři ve svém oboru, a zatím svým posledním výletem do světa fate/stay night to jasně dokazují, je až k neuvěření jakou kvalitu má v tomto snímku jeden boj, který je různě mixován s CGI, ruční animací, a speciálními efekty až je úplně radost na něj pohledět do toho se přidá skladatelka série Yuki Kajiura a je vymalováno na menší orgasmus. Pro ostatní animátory to je učebnice, že i z CGI se dá vytvořit něco nádherného, co krásně splyne s okolním světem. Zkrátka budou mi vážně chybět, a budu doufat, že zase něco zpracují z tohohle světa, byla by to škoda. Co se samotného snímku týče, tak se tu dozvíme, několik nových detailů známých postav, což je jistě fajn, ale příběhově mi to přijde méně dotažené než předešlý film, ale dostačující. Ve výsledku se jedná o filmeček, který dvěma předchozím rozhodně ostudu nedělá, a to je důležité. (01.04.2021)

Nic nečekaného se nestalo. Stejně jak v předchozích 2 dílech k plné spokojenosti forma zdecimovala obsah a Ufotable vyždímal vše ze svého umu, aby nám naservíroval jednu poslední světelnou show a barevnou extravangci z Fate/Stay Night univerza. Desetiminutový souboj servantů je pastva jak pro oči tak pro uši, nářez, který sice s fyzikou má pramálo společného, ale koho tohle zajímá? Jsou tituly, který si speciálně uschovávám, abych si je mohl dokola pouštět v nejvyšší možné kvalitě na co největší obrazovce a Spring Song mezi ně 100% patří. Neokrádejte své emoce zbytečně o takový zážitek pozorováním horší kopie. Děj posledního dílu je pospolitější oproti Lost Butterfly, i když stále poměrně málo smysluplný a naopak ironicky funguje jako výplň a pauza mezi dalšími vizuálními orgiemi. Uspokojivého vysvětlení se nedočkáme, přebobtnává to deus ex machinou, ale Shirou je aspoň znatelně svěřepejší a odhodlanější co jeho alter ega z jiných známých linií (i oproti minulému dílu) a posedlá Sakura je za prvné snesitelnější a za druhé tu překvapivě tolik prostoru nedostala. Už kvůli příběhu u mě vyhrál 1. film, ale jak bylo řečeno, kvůli tomu jsem tuto trilogii nesledoval a stejně jsem odešel potěšen. (01.04.2021)

Tak po posledním dílu téhle trilogie můžu říct, že se autoři úplně ubrali jiným směrem než obvykle a vůbec se jim nedivím, protože kdo by chtěl sledovat třikrát to samé akorát s jiným vývojem příběhu a romantickým zájmem. Oproti jiným sériím se tohle nevyšplhá na tak napínavé souboje, ale přesto tu nechybí, kdy i v tomto závěrečném díle se člověk dočká alespoň jednoho celkem pořádného souboje. Tahle série se prostě zaměřovala více na dramatickou a psychologickou stránku. Samozřejmě tu nechybí ani filosofická stránka díky nám známému knězi Kotominemu, který opět rozvíří své netradiční myšlenky na zamyšlení, ale nehraje to tu prim jako u série Zero, ale to málo, co se tu objeví úplně nezklame. Bohužel úplný závěr je trochu "chaotický" a zasloužil by si trochu lepší a neuspěchané zakončení s tím, že by všechno důstojně objasnilo vzhledem k tomu, že je to poslední díl (jak tomu bylo u ostatních sérií). Po animační stránce je to to samé a hudební stránka konečně v tomhle posledním díle pořádně vynikla. (28.01.2023)

Poslední díl této větve jsem si dal s dost velkým odstupem času, budu si je muset dát pěkně za sebou. Každopádně epické zakončení, ty souboje jsou pastva pro oči a hudba opravdu pastva pro uši. Jak jsem psal ale u předchozího dílu, tato větev je na mě moc depresivní :) Rin a Saber jsou prostě nej :) (07.01.2024)

Již není čas, ztrácet čas, a film tedy v podstatě ihned začíná akcí. Následně periodicky střídá pozvolnější, expoziční momenty se strhující, v případě jednoho ze finálních soubojů dokonce kulervoucí, akcí. Souboje jsou tak skvělé, že by se jistým divákům a uživatelům mohlo zdát, že forma rozdrtila obsah, ale já myslím, že tomu tak není. Jistě, špičková animace může pevně držet divákovu pozornost, a k docenění filmu to postačí. Člověku tak ale unikají linky s filosofickými rozpravami nad zlem a jeho povahou či vlivem traumatického dětství na dospělost, které určitou hloubku přece jen mají. O to více pak diváci, kteří přišli jen pro audiovizuální pozlátko, mohou být na konci filmu a jeho rozuzlení zmatení (pár věcí jim ovšem nelze vyčítat, jelikož pro několik odpovědí by museli zavítat do úplně jiné, téměř zapomenuté, franšízy). (17.02.2023)