Výkřik bez ozvěny
Ulven kommer
Ulven kommer
Tyttö, joka huusi sutta
Vargen kommer
Epizódy(8)
Obsahy(1)
Holly je citlivá čtrnáctiletá dívka, která do školní eseje popsala násilné chování nevlastního otce Simona. Rodiče obvinění popírají, ale… kde je pravda? Neobvyklý případ začne vyšetřovat sociální pracovník Lars. Ten je o pravdivosti příběhu Holly přesvědčen. Rodiče ale tvrdí, že v eseji nejde o nic jiného než literární vzpouru puberťačky. Pobouření veřejnosti na sebe nenechá dlouho čekat a sympatie veřejnosti kolísají. O kvalitě seriálu Výkřik bez ozvěny svědčí řada mezinárodních filmových cen a ohlas diváků, kteří na drama z prostředí rodiny a sociálních služeb reagovali s nadšením. (Skylink 7)
(viac)Recenzie (28)
Vůbec mě nepřekvapuje, že podobné téma otevřela zrovna Skandinávie, v tomto případě Dánsko. Jejich vztah rodič versus dítě je všeobecně známý a zrovna ve Střední Evropě výrazně diskutovaný. Téma je tak na místě a bylo hodně zajímavé sledovat, jakým směrem ho autoři posunou. Je pravda, že nastavovali kaši na doraz. Emotivně skákali jak na houpačce. V rámci toho odebírání dětí se chovali přesně jako by se Skandinávci chovali. Nakonec si ale nehodili klacek pod nohy, byť mohli, a stočili to tím směrem, aby z toho vyšli nejlíp, jak to jenom šlo. V kontextu nápadu ale dobře otevřené téma a určitě jeden z dalších zajímavých projektů od filmových mistrů ze severu. ()
Chápu, že v reálu je vyšetřování takového případu (nikoli však kriminálkou, ale sociálkou, žánr krimi tam nemá co dělat) poměrně složité, ale u tohoto seriálu je hodně často vyprávění tak pomalé, že to vypadá, že tvůrci nevědí, co si počít. Drama rodičů i snaha sociálního pracovníka jsou ale vylíčeny velice zajímavě (i s jejich patologickými aspekty), takže v závěru, kdy scény přitvrzují a konečně se projeví motivy všech zúčastněných, odpustíte Výkřiku bez ozvěny i nějakou tu vatu. 70%. ()
Přepjatost sociální péče a neschopnost orientovat se v sice složité situaci, ale s vcelku jasným vyústěním bere dech. Nedbání přání dítěte a jeho surové oddalování z rodiny ještě víc. Je krásné hájit zájmy dítěte a rodinný soulad, ale tam, kde původní humanistická myšlenka ztrácí kontakt se skutečností, dostává se současně do jiných a naprosto nechtěných poloh. To vše při vědomí, že na dálku se vidí vše jednodušeji a jednoznačněji. Včetně toho, že lidé jsou jen lidmi. I křehkost má své meze. Jak ukazuje tento umělecký dokument-studie svého druhu. Násilné lámání děje v posledním díle na tom nemůže nic změnit. ()
Príliš čitateľné, pričom záver a s tým spojené rozuzlenie, nezostali nič dlžné významu mojích prvých dvoch slov. Postupná gradácia konfliktu je extrémne nevýrazná, záver zas odseknutý a tak nie je táto Nórska sociálka nijak výnimočnou záležitosťou. Chápem tvorcov so snahou všemožne tématicky šokovať a vytĺcť tak z toho kapitál, keďže Nórsky systém odoberania detí je doslova šialený a potrebujú si to nejakým spôsobom obhájiť pred svetom. Koniec koncov, či veríte alebo nie, poďla štatistík je 70% detí v domácnostiach týraných, sexuálny predátor je odhalený v priemere po osemdesiatom spáchanom skutku (!!), no mne to príde miestami aj tak pritiahnuté za vlasy. Asi stará škola, neviem. Veď sa zamyslime, akoby asi dopadali naši rodičia, ktorý nám v snahe vychovať z nás lepšieho človeka, nejeden krát varechou, zmaľovali riť? Iná kultúra, iné mravy, iný pohľad, no jedným dychom dodám, že je to veľmi vážny problém, ktorý sa dlhodobo zľahčuje a prehliada, keďže sa prevažne týka rodín zo sociálne slabších vrstiev, v ktorých sa matky pod vplyvom alkoholu, úmyselne stávajú pritakávačom agresorovi, ktorý ich doslova a dopismena drží v hrsti. ()
Tempo vysetrovani je pomerne volne, ale jak se poatuone postavy vice prokresluji a stoupa dusna atmosfera, krimi prejde do zanru thriller. Cekal jsem to odvaznejsi a vice nekorektnejsi. ()
Poutavé ale zbytečně do seriálu roztažené drama o dívce, která svého otčíma obviní z násilného chování. V osmi hodinách poté sledujeme, jak to ovlivní všechny rodinné příslušníky i hledání pravdy. Lže otčím nebo nevlastní dcera? Odpověď divák dokáže odhadnout velice brzy, ale pořád je vše dostatečně působivé, aby to diváka zajímalo až do konce. Jako celovečerák by příběh ale strhl přeci jen více. ()
Prvých 5 epizód skvelá naťahovačka. Tempo slabšie, ale atmosféra silná a človek je na vážkach, nevie, komu veriť. Je to niečo na spôsob filmu Hon, alebo máme do činenia s agresorom? Ale prečo sa potom žena, syn atď. o tom nezmienia a bránia ho? Kto klame? V šiestej časti prichádza rozuzlenie a posledné dva toto rozuzlenie ešte potvrdia určitými scénami. Prvoplánové riešenie, ktoré neprinieslo žiadne prekvapenie. A hlavne pri spätnom pohľade nedáva konanie postáv v prvej polovici seriálu žiadny zmysel. Očakával som nejaké odvážnejšie vyústenie. Ale tak v tradičnej bielej rodine vlastne nič nefunguje, takže štruktúrou to zapadlo do nového liberálneho naratívu. ()
Viděl jsem - jednak z vlastní hlouposti a jednak mi nějaké díly nešly stáhnout - jen díly 1, 4, 5, 6; snad se mi podaří dokout i ty poslední, k přeskočeným se nebudu vracet.... Myšlenka, že rodiče rodí děti, které budou později dobrými služebníky (především v práci a ve válce) společnosti, které již pak budou zcela patřit, je myšlenka nesmírně stará, byť by se mohlo zdát, že její realizace byla ukončena povinnou školní docházkou. Důvodem, proč tomu tak není a proč tento proces nebyl dosud (úspěšně) dokončen je fakt, že dětský materiál, který společnost dostávala (a snad ještě někde dostává) není zcela kvalitní ani se na něj nejde vždycky a všem spolehnout (viz též "střelba dětí do dětí", zběhové, zločinci, revolucionáři atd. We don't need no education, jak si to namyslil Roger Waters, to je tak dobré akorát do písničky.). Společnost musí dítě monitorovat od narození (v brzku snad ještě dříve), a pokud jeho společenskou flexibilitu (přizpůsobení se danému stavu společnosti) nezaručí rodiče, musí to udělat ona. "Sociálník" Lars postupuje zcela konsekventně (zda v Holininu verzi věří nebo ne, nehraje přitom žádnou roli). Konsekventně si vede i Holina, Sigmund Freud by ji odhalil sice již při prvním letmém setkání, ale psychické úchylky (od chybných úkonů, přes známé infantilní objasnění rodičovského sexu, až po čmárání po praseti) do dialogu společnost-dítě prostě nepatří. Dříve platilo: když se dítě nepřizpůsobí společnosti, ať zhebne. Dnes jsme dál: dítě se musí společnosti přizpůsobit a pak může sťastně umřít. ()
Kdyby pokaždé dala škola žákům napsat esej o tom jak to chodí v jejich rodinách asi by to oprávněně rozvrátilo mnoho rodin a učinilo jejich členy šťastnějšími a svobodnějšími.Navenek šťastná rodinka kterou tvoří matka Dea,otec Simon,dcera Holly a syn Theo se otřese v základech hned potom co školačka Holly popíše ve školní eseji útok nevlastního otce na svou matku.Sociálka zakročí a děti jsou dočasně přemístěni do pěstounské péče.Do 6.dílu jsem puberťačku Holly považoval za velmi zdatnou manipulátorku,která do své zvrácené hry zatáhla jako rukojmí i svého mladšího bratra Thea,ale pak jsem se nestačil divit jak nastal ten obrat a skutečná pravda vyšla najevo a tím začal i můj obdiv ke statečné školačce jak to všechno ustála a svým jednáním pomohla své ušlápnuté matce a zároveň svým činem poslala nevlastního otce Simona tam kam dávno patřil.Celý seriál má kauzu rodiny na starost sociální pracovník Lars,který má mnoholeté zkušenosti a kterému i přes veškerou angažovanost nakonec případ odeberou,ale stále podvědomě tuší,že v rodině není něco v pořádku a snaží se i nadále.Mám rád severské seriály jako byl tento nebo třeba i podobně poutavý s názvem Případ ponorka.Jinak začátek u každé epizody(kolem 3.minuty) je provázen výborným songem INTRO CRY WOLF(ULVEN KOMMER)a dokonale se do tohoto seriálu hodí. ()
Seriál Výkřik bez ozvěny otevírá velmi těžké téma, které se dotýká mnohem většího počtu lidí, než si je široká veřejnost schopna vůbec přiznat. Pomalu se totiž stává běžným standardem, že osoby žijící v partnerském svazku společně pečují o děti, jež nemají stejného otce, což s sebou zákonitě nese spoustu komplikací ve vztazích mezi jednotlivými členy domácnosti. O psychickém či fyzickém nátlaku, k němuž v důsledku toho často dochází, asi není potřeba se zmiňovat. Problém spočívá mimo jiné v tom, že málokdo se s něčím podobným dokáže svěřit svým blízkým a známým, natožpak sociálním pracovníkům nebo policistům... Severským tvůrcům rozhodně patří můj neskonalý obdiv za řemeslně perfektní a nebývale důkladné zpracování tohoto bolestného námětu. (95%) ()
Sociální drama ve své nejlepší podobě. Skvělé vykreslení postav a spousta otázek, čemu věřit a čemu ne. Divák fakt sleduje výrazy v tvářích hlavních hrdinů v naději, že pochopí jejich psychiku. Takovýhle seriály my holt neumíme. Čistejch pět. ()
Zatím jsem viděla první tři díly, takže hodnotím jen samostatně každý z nich, a to za tři body. Celkem složité téma, kdy se můžeme jen domnívat jak to všechno dohromady bude, i když náznaky jsou zřetelné. Herci nesympatičtí, snad až na hlavní hrdinku, a ty dialogy se táhnou jako smrad a čekání na odpovědi jednoduchých otázek mě přímo uspává, no ti seveřani si v tom prostě libují, jestli to má ovšem přidat na komplikovanosti a napětí, tak u mě to je přesně naopak. ()
Běžně to tak nedělám, ale po prvním díle jsem si přečetl anotace těch zbylých a pustil si až ten poslední- ten, který po šesti hodinách hraní si s diváky konečně přinesl jasné odpovědi na všechny záměrné nejasnosti. A musím říct, že jsem moc rád, že k tomu vyústění vedla tahle zkratka. Tentokrát to dopadlo takhle, taky to ale mohlo dopadnout naopak. Vsadil bych se, že paní Michalákové se Výkřik bez ozvěny líbit nebude. Já oceňuji jeho kvality, ale koukat na to, je jako dobrovolně skočit do bažiny. Je to zážitek, ale není příjemnej. ()
odebrání dětí na základě eseje čtrnáctileté holčiny..no tak to teda nevím.Vzhledem k tomu co víme my diváci a neví sociálka..Blbé je,že tyhle děcka to potom používají celý život.Možná scénář vyhodí blinkr a děj stočí úplně někam jinam.A udělá z otce netvora.Pomalý děj by tomu nasvědčoval.A zřejmě postaví proti sobě bratra se sestrou.Osmiletého a čtrnáctiletou.A jak bylo ve filmu uvedeno z tohohle si odnesou trauma všichni.Jen nevím jestli tím skandinávci něco získají ,když když se odebírání dětí stává pomalu sportovní disciplínou ()
Bych ani neřekl, že mě osmidílné sociální drama tak zaujme. Skvěle napsané, zahrané (dětští představitelé úžasní, dokonce i v dabingu), zrežírované. Všichni uvěřitelní, až z toho mrazí. stejně jako z mlýnských kol úřední mašinérie ("Jak jsou na tom ti dva odebranci?"). Ovšem, není to kafkárna, jak jsem se domníval v první polovině - zde není o překvapení nouze, nic není definitivně dáno. A, Všichni To Vlastně Myslí Dobře (!). ()
Nooo, pro mě je to až niterně blízké. To, že Skandinávci řeší odebírání dětí, tak nějak ihned a bez obalu je známá vesta. Norský Barnevernet toho jest nejznámější ukázkou díky Češce Evě Michalákové. Nicméně tento seroš poukazuje i na druhou stranu mince. A to, že to může být pravda. Aniž bych chtěla prozrazovat závěr musím říct, že mě osobně to zasáhlo a donutilo mě to přemýšlet co by se stalo kdyby. Kdybych třeba já někdy před x lety udělala něco jako Holly a třeba bych napsala stejnou esej. Za mě 90% ()
O škandinávských a zvlášť nórskych sociálnych úradoch sa popísalo veľa, sú to desivé veci. Toto je komorná, silne depresívna dráma ohľadne možného hlboko skrytého domáceho násilia v jednej rodine v Dánsku. Silne znepokojivé je ako brutálne systém pristupuje tomu čo je dobré a čo je nie dobré. Samozrejme Dáni by si nenasrali do vlastného hniezda a posledný diel.....Napadlo ma, že či je náhoda, že v poslednej dobe je vždy terčom útokov tejto kategórie " biely heterosexuálny muž " Náhoda ? svet je predsa plný " náhod ". Každopádne skvelý seriál po technickej stránke a priam dokonalý ukážkový casting robia z boľavej témy výborne spracovaný seriál. 80 % ()
Výkřik bez ozvěny je zajímavý počin, který poukazuje na fakt, že severské státy nemají moc dobře vyřešenou sociální činnost ohledně dětí. Na jedné straně je fajn odebrat dítě od násilníka včas, když je to potřeba, na druhou nejsou připraveny na situaci, že vše nemusí být tak, jak je to původně řečeno. Jak k tomu na severu ale přistupují my už zde už dávno víme. S námi si ale tvůrci tak trochu zahráli hru, protože když už to vypadá, že je nám všem jasno, ukážou se ještě nové, zajímavé skutečnosti, které nakonec ústí v překvapivý konec. Do té doby se jednotlivé díly ale spíše táhnou, svižnosti by možná pomohlo mít o epizodu, dvě méně. Ale i tak velmi potěší herecké výkony, zvláště mladá hlavní hrdinka, která překvapila. Severské seriály jsou velmi dobré a jen málokterý zklame. ()
Úžasná sonda do komplikované práce sociálních pracovníků. Se vztahy v rodině to nemá jednoduché nikdo, už vůbec v rodinách s vlastními a nevlastními potomky či jinou “zátěží z minulosti”. Ale defekty musí být vůbec bomba. V těchto případech se jedná o pověstný gordický uzel, který však nelze pouze jedním šmahem rozetnout. Bohužel jakékoliv “rozvazování” je silně bolestné, proto také nemá každý sílu se do něj pustit. Vlastně mám ze seriálu pocit, že ani tak nejde o děj, ale právě o prožitky-vnitřní boje-hlavních protagonistů. Proto si tu mnoho lidí stěžuje na zdlouhavost. Například při odchodu matky ze schůzky, která měla definitivně rozhodnout, budou-li manželům děti vráceny, a skutečně se tak i pak stane, nepřevládá v jejím výrazu úleva, kterou by člověk očekával, ale přímo hmatatelně je patrné, jak si říká: tak teď si měla možnost něco pro děti i sebe udělat, ale spálilas všechny šance, tohle už se znova nebude opakovat. (Proto mimochodem taková chvála na herecké výkony. Herečka skutečně jen jde a kamera pouze zaznamenává výraz její tváře.) Celkově se mi také líbí důsledně tvůrci budovaná atmosféra neustálé nejistoty, co se to v rodině vlastně děje. Takhle to přesně musí být ve skutečnosti. Pracovníci starající se o děti sice vědí, že je něco špatně, ale co přesně a jak moc, se dozví patrně málokdy. A druhé velké pozitivum přínosu sledování tohoto dramatu vyplývá právě z oněch vnitřních soubojů hlavních hrdinů; lidé vnitřně traumatizovaní vnímají události patrně jinak než “normální” jedinci. Nejspíš bychom některé věci nedělali, jiné nepochopili, něčemu se postavili čelem apod. Rozhodně jsme nemuseli v podstatě rozhodovat o kvalitě života nejen svého, ale i našich blízkých v několika milisekundách našich životů. (Zde narážím například na Holly, která cítí nepochopení ze všech stran, přestože právě Lars to s ní myslí dobře, a vezme veškerá obvinění z násilí zpátky, protože jí připadá, že její snaha víc škodí než pomáhá. Sice právě ona projevila nejvíc odvahy ze všech, ale když tato snaha nenachází odezvu, vzdává se v podstatě jako první. Ještě v jejím případě na sebe naráží realita a byrokracie: dítě nechápe, jak věc policie vyšetřuje, co se dá považovat za důkaz apod. V tom možná ale hraje roli umělecký záměr tvůrců. Ve skutečnosti by ji alespoň pěstouni poučili, byla by více v péči psychologů apod.) Poslední díl už v seriálu ani nemusel být. Jen doslovně říká, jak to všechno je. Lehce kazí vysokou laťku předchozích dílů. Chápaví už dávno vědí, jak se věci mají, a nechápaví ani po útěku nepochopí, v čem teda jako spočívá ta hrůza, natož proč jako pláče i sám násilník (totiž jako dítě též mlácený; i když nechtěl, taky zklamal). A jeho syn, nebude stejný...?! ()
Mne to naopak vobec neprislo pomale, myslim si, ze podobne temy potrebuju svoje vlastne tempo na to, aby sa mohla obsiahnut hlbka problemu. Obzvlast z roznych uhlov. Prekvapivo dost dobry vysledok serialu ako celku. ()