Kane & Abel

Poutavě vylíčená a palčivě vypointovaná sága o tom, jak dokáže být osud neskonale, metodicky a až do poslední vteřiny krutý k dobrým lidem, kteří si to absolutně, ale absolutně nezaslouží. Pokud chcete vidět, jak v praxi vypadá pořekadlo o tom, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly, tak toto je ukázkový příklad. Seriál bylo radost sledovat, a to nejen díky skvělému obsazení (Peter Strauss byl za roli nezlomného polského imigranta Abela Rosnovskiho nominován na Zlatý glóbus, Sam Neill jakožto úspěšný bankéř William Lowell Kane byl noblesní jako vždy a osobně mě potěšil také Ron Silver v roli loajálního Kanova přítele a právníka Thaddeuse Cohena). Kromě jiného se mi líbila výprava a hlavně samozřejmě scénář. Je poznat, že se točilo podle kvalitní a celosvětově úspěšné stejnojmenné knižní předlohy. Příběh je opravdu nádherný, patrně také proto, že spolu nezápolí tradiční dobro a zlo, nýbrž dvě sympatické a charakterní osobnosti, kterým divák fandí oběma stejnou měrou, a které si nezaslouží stát proti sobě, ba právě naopak. Ale osud a scénáristé se k nim zachovali nefér, jak už to tak bývá, a výsledkem je chytlavá podívaná na souboj vůlí, na němž je nejtragičtější to, že k němu vůbec nemuselo dojít, nebýt jedné nešťastné souhry okolností. Zajímavá je motivace obou hlavních postav. Rosnovski došel k přesvědčení, že Kane je zodpovědný za smrt jeho nejlepšího přítele a mentora, a tak vytrvale útočil hnán morálním imperativem a své tažení vnímal téměř jako svaté poslání. Naproti tomu Kane (který byl mimochodem v celé věci zcela nevinně) z pozice původně bohatšího a vlivnějšího, a ve snaze situaci zbytečně nehrotit, zprvu poměrně dlouho benevolentně a gentlemansky ustupoval a do protiútoku přešel velmi neochotně až ve chvíli, kdy už mu došel manévrovací prostor a prostředky na sanaci osobních i finančních ztrát. Nejobdivuhodnější na tomto příběhu je pro mě skutečnost, že se oba protagonisté ve vzájemné animozitě po celou dobu dokázali (v rámci možností) soustředit výhradně jeden na druhého a omezovat vedlejší škody na minimum. Neskončili tedy přetvořeni v záludná monstra, jak tomu bývá v řadě obdobných seriálů, kde záporáci neváhají škodit komukoli, jen když to zasáhne jejich nepřítele. Nicméně válčením byly postupně nevyhnutelně dotčeny i obě obchodní instituce, v jejichž čele Kane s Rosnovskim stáli, a v neposlední řadě také Kanův syn a Rosnovskiho dcera (kteří se do sebe, jak jinak, zamilovali). A jak s přibývajícími desetiletími nenávist gradovala, divák si musel zoufat při sledování skličujících peripetií, které zkrátka ne a ne připustit, aby se ono prvopočáteční zbytečné nedorozumění konečně vysvětlilo a oba (po celou dobu stále kladní!) hrdinové se alespoň na sklonku života usmířili. Vyznavači ryze akčního žánru si patrně přijdou na své pouze v první polovině úvodní epizody popisující strastiplnou cestou Rosnovskiho z bědných poměrů válkou zmítané Evropy přes Rusko a Turecko (kde jen o vlásek unikl utětí ruky za krádež pomeranče) až do Ameriky. Zbytek třídílné minisérie odehrávající se primárně v prostředí bankéřů a podnikatelské honorace již ubíhá tak „poklidně“, jak je vzhledem k okolnostem zapotřebí. Všechen děj dává smysl, je jímavý a napínavý, mezilidské vztahy jsou opravdu „mezilidské“, postavy jednají realisticky, mají hloubku a jsou sympatické. (Dobře, snad až na Kanova nevlastního otce, toho jediného opravdu ryzího záporáka, bez něhož by se možná události tolik nevyhrotily a kterému jsem já osobně přála, aby dopadl přesně tak, jak dopadl.) Co se týče finálního rozuzlení, to si lze vyložit více způsoby, záleží na tom, zda divák považuje za větší úspěch smíření v rodině nebo to, kdo z obou zápolících gigantů měl nakonec poslední slovo. Obzvláště posledních 10 minut mě opravdu dostalo a ještě dlouho po shlédnutí jsem je rozcházela. (Možná už na stará kolena měknu, ale pointa se mi skutečně zabodla do srdce.) Víc neprozradím – utvořte si názor sami! ;-) (31.10.2021) (menej) (viac)