Boží meč

Úžasná a nádherná epická animovaná sága o chlapci, který se během svého životního dobrodružství stává postupně mužem, navštíví z Japonska mnoho států včetně Ameriky a indiánského kmene, podstoupí mnoho soubojů, nalezne poklad nedozírné ceny, získá si přízeň mnoha zajímavých postav, slávu a oblibu a věrného psa... Prostě nádhera, taková jako by RPG videohra, jen ve filmové anime podobě ... Nemohu nezmínit spoustu soubojů, při kterých jeho nepřátelé postupně nemají absolutně žádné šance a jsou porcování jeho posvátným nožem na kusy. Stříkance hektolitrů krve jsou u tohoto japonského anime filmu samozřejmostí ... ;-) (22.04.2009)

Kamui no ken pro mě byl jednak cennou zkušeností, jednak zklamáním. Jsem rád, že jsem viděl i (pro mě) odvrácenou stranu anime, čímž mám na mysli pasáže audiovizuálně jednoznačně usilující o vyvolání epileptického záchvatu. Hudební a zvukovou stránku bych označil za experimentální (metalová hudba let osmdesátých, rušivé zvukové efekty apod.), výtvarně se film pohybuje od klasických selankovitých krásných pozadí k divokým animacím soubojů, přesunů a různých efektů. Potud celkem zajímavý výtvarný (předpokládám) záměr. Horší je to s příběhem, který je totální splácaninou a slátaninou ve stylu „mého syna otec je bratrem tvojí babičky, oba jsou po své francouzské matce japonského původu“ (jestli vám to nedává smysl, tak se přirovnání povedlo). Zorientovat se v příběhu dá, ale je to otrava a zde dvojnásob platí, že méně je někdy více. Kdyby byl film o hodinu kratší, byl by asi tak dvakrát lepší. Konce se nedalo dočkat a o zoufalé nudě, kterou zřejmě pociťoval celý kinosál (když nepočítám nechtěně komické situace v závěru filmu), svědčilo už to, že když jedna z postav strčila prst do lahve a nemohla jej vytáhnout, publikem se rozléhal ulehčený smích. Zoufalství. Musím také dodat, že frustrující zážitek v Lucerně na pražském Eigasai totálně devastoval diváckou pohodu (neuvěřitelné fronty u vstupu a především tak hlasitý zvuk, že si jeden musel zacpávat uši) a nebýt toho, možná bych film vnímal lépe. Stejně to ale byla sračka. (24.01.2011)

Ale veď toto bol najepickejší film, aký som doteraz videla. Cesta pomsty jedného amerického ninju z Japonska do Ameriky a zase späť. Veľa smrti, veľa krvi. Indiáni, černošský otrok, nevlastní súrodenci, piráti, Divoký západ, "Biely tesák" a dokonca Mark Twain! Trochu miš-maš a dosť dlhé, napriek tomu ale výborné. (Japonský filmový festival 2011, kino Mladosť, Bratislava) 8,5/10 (12.01.2011)

Ano. Bolo to presne to, co som predpokladala, ze to bude: prijemna animovana oddychovka, aj ked nevyvazena. Prva cast filmu odohravajuca sa v Japonsku sa mi pacila urcite viac, bola mystickejsia, davala zmysel a postavy ma zaujali svojou prepracovanostou. V druhej castí pocnuc lodou som sa uz uplne stratila. Divne vztahy a postavy ako napr Francuzka Indianka ci Mark Twain, zapojenie akychsi historicko-politickych prvkov. Pre mna priemer. (13.01.2011)

Epická dobrodružná anime, kde není nouze o souboje a krev a zatímco zejména v první polovině jde o film temný až depresivní, později se do toho typicky japonsky začne valit humor. Ten graduje u westernových scén z Nevady, kde se rychlost a absurdita jednotlivých zvratů roztočí do nevídaných obrátek (první věta indiánského náčelníka: „Toto je moje dcera Chico. Je Francouzka.“), ale krátce nato přepneme do módu „hledání legendárního pirátského pokladu“ a všechno je zase jinak. Ještě absurdnější. Není to nejlepší anime, co jsem viděl, ale rozhodně jsem rád, že jsem ho mohl vidět na velkém plátně. (23.01.2011)