Za svetlami Blackpoolu

Ranní budík je jeden z nejprotivnějších zvuků. Ať bydlíte kdekoli a děláte cokoli. PONDĚLÍ – Kšefty nic moc. Kluci záškoláci. Polda, co neplatí. Svět hráčů, vrhačů šipek, poměrně omezený. ÚTERÝ – Kluci opět nejsou ve škole. Polda dělá víc, než jen že neplatí. STŘEDA – Nečestný polda nic nového pod sluncem. Colin trpí. Že by kluci byli ve škole? ČTVRTEK – Do Blackpoolu policejním antonem. Záškoláci hlídají obchod. Pojídají gumové bonbony. Motorkáři Colina moc neberou. Není divu. Stříhali dohola malého chlapečka – ne malého, ne dohola, ale stříhali, konečně. Pohled seshora na osvětlené stany působivý. Barevná skládanka. „Byli jste na mne hodný. Bylo mi jak Ježíškovi v chlévě. Akorát nejsem věřící.“ PÁTEK – barevné stany jsou fuč. Zbyla jen fotka. Colinův obchod brlohem záškoláků. Větrné elektrárny mne fascinují. Dumka stříknutá jódlováním. Buky jsou nádherné, zvláště na podzim. Most přání bych také brala. „Víc mincí, víc štěstí.“ Životní rekapitulace dost smutná. Pesimistická, a navíc bezohledný náklaďák. SOBOTA – Pěšky. Chvíli. Pak autem. Jaguárem. Matka s kyselým obličejem a dcera jako přes kopírák. Na jednom krámě krásný štít „Hot Ice“. Hotel Nesum Dorma, Pavarotti se v hrobě obrací. NEDĚLE – Těžká jsou jitra opilcova. Také kdekoli ve světě. I s ledním medvědem. Colin se domáhá ženy. !Zkazilo se to jako starej salám.“ Závěr netradiční, velkorysý. Překvapivý. Někdy změna dresu a barev opravdu pomůže. Jasně, i změna motorky. Taky jste zamlada tak rádi sedali na zadním sedadla autobusu a mávali na řidiče? (22.09.2008)

Jestli něco žeru na divání se na filmy, tak když naprosto nevím do čeho jdu a pak ten filmovej neználek způsobí že se cítím strašně skvěle. Nádherný netuctový konec a příběhům, kde jedna cesta dokáže změnit člověka, jeho priority a způsob dosavadního života se nikdy nevyhýbám protože v sobě mívají mnoho emocí a mnoho pravdovna a Krajina v srdci tohle všechno v míře himalajské, takže není co řešit, je to plná palba a doufání, že tenhel film snad ještě někdy tv uvede. "Chci vědět co na mně dalším rohem." (04.11.2012)

Univerzální blb, neškodný, ale vtipný, cestuje, aby lépe poznal sám sebe a pochopil, že pasivita žádné ovoce nenese. Další nezávislý režisér zvolil namísto návštěvy psychoterapeuta filmovou režii a natočil tragicky dutý film, který se chce líbit, ale jaksi přitom zapomíná na vytváření vazby s divákem. Kdysi bych nejspíš byl smířlivější, ale s každou další stejně nedomyšlenou exkurzí do hlavy člověka, jenž mi je lhostejný averze narůstá a shovívavost klesá. 50% Zajímavé komentáře: genetique, bodegon (12.03.2010)

Rád bych dal víc, už jen kvůli té skvělé hudbě, ale fakt nemůžu. Jednak proto, že jsem viděl Interstate 60 a taky proto, že režisér strašně sází na "jednoduchost" tématu, že úplně ignoruje to, že by si s ním mohl jakkoli víc pracovat. Proč se třeba ta Colinova manželka do něj vůbec zamilovala, když umí mlít jenom o šipkách, je introvert a nic s ním není? Neříkám, že takový člověk nemůže najít lásku, to by byla pěkná blbost něco takového tvrdit, ale když už se dívám na takový film, chci vědět PROČ. Navíc všechna ta Colinova setkání, všechny ty jeho zastávky na cestách, působí nejen úplně nahodile (v tom slova smyslu že do děje moc nezapadají), ale žádná z nich není dostatečně využitá a uzavřená. Stejně tak mi v tom chybí nějaká psychologie, protože ten posun v Colinově povaze z toho prostě vyplyne taky úplně nahodile, bez ukázání nějakých bodů, kde přesně mu něco došlo. Takhle se to snaží být pohodové, dojemné, jednoduché, ze života a o hledání smyslu života, ale vůbec to nejde do hloubky, plyne to jen po povrchu a nějaké emoce z toho na mě taky moc nešly. Teda jo, šly, ale všechno vinnou hudby, nebýt tam, tak je to chladnější než zima na Sibiři. Navíc když to srovnám s Interstate 60, které bylo do jisté míry podobné, tak to zachází mnohem dál a mnohem, mnohem hlouběji, než Krajina srdce. A takových průměrných road movie o nějaké nule co se snaží najít smysl života či místo ve světě je dost a tahle se nijak nevymyká... Takže jenom lepší 2*, je mi líto. (04.07.2021)

Ultramilo, príjemne a srdečne natočený úprimný film s dojemno-úsmevným príbehom. Jednoduchosť v zložitých životných okamihoch a nadľahčenosť v dramatických scénach bola naozaj skvelo vystihnutá, ale až príliš prepísknutá, aby to vyzeralo ako možná triezva realistickosť. Jemná poetickosť, krásne zábery kamery a naozaj pevná réžia, ktorá si pevne drží krok a smeruje za svojim cieľom bez väčšej chybičky. Jednoznačne originálne postavy len dopĺňal skvelý Michael Sheen a jeho zatiaľ asi životný výkon s neľahkou charakterovou postavou. 80%. (31.07.2008)