Duchovia Inisherinu

Velmi netradiční snímek o jednom velkém přátelství, které ale paradoxně skončí již na samotném začátku. Tak zhruba nějak takto lze v jedné větě popsat snímek The Banshees of Inisherin režiséra Martina McDonagha, který v rámci jeho tvorby vyznívá snad nejdepresivněji. Snímek nám i na velmi skromných základech nabídne hutný příběh plný osudových přesahů, který posouvá vpřed výtečné herecké duo v podání Colina Farrella a Brendana Gleesona. Jejich podání zemitých a rázných postaviček výtečně zapadá do schématu izolovaného ostrova, na němž se zná každý s každým a kde se drby šíří rychlostí blesku. Nesmím rovněž opomenout i precizní mix tragédie a černého humoru, což je kombinace, která zrovna v tomto případě funguje v tom nejlepším slova smyslu. Ve finále tedy dostaneme extrémně osobitou filmovou mozaiku, na níž zamrzí snad jen lehce natažená stopáž s několika hluchými místy. Avšak vyjma tohoto negativního atributu se jedná o poctivé řemeslo, které byste si rozhodně neměli nechat ujít. Skvělá práce! „If punching a policeman is a sin then we may as well pack up and go home.“ (15.12.2022)

Nabubřelá nuda. Sázka na minimalismus se tentokrát z mého pohledu nevyplatila, tenhle film je jak chudý příbuzný předchozí McDonaghovy tvorby. Charaktery mi nepřišly zajímavé, o jejich osudy jsem nejevil příliš zájem, takže onen avizovaný černohumorný a vyhrocený střet se u mě nesetkal se silnější katarzí. 6/10 (23.12.2022)

Ak práve v Írsku nešarapatil zemiakový hladomor, isto iste tam šarapatilo chronicky zlé počasie, alkoholizmus a dlhá chvíľa. Izolovaný ostrovček na západ od pobrežia vyprodukoval mnoho osamelých a nešťastných ľudí. Dvaja hlavní hrdinovia mi sympatickí každopádne neboli, zato Siobhán a Dominic si získali moje srdce (a áno, aj miniatúrna oslica Jenny). Niektoré scény (napr. prvá spoveď kňazovi) vo mne vyvolali nekontrolovateľné výbuchy smiechu, nižšie ako plné hodnotenie tu neprichádza do úvahy. (15.12.2022)

Člověk je tvor společenský! To však nevylučuje, že se někdy může něčí společnosti přejíst, a proto se dle vlastního uvážení, ať už spravedlivého či ne, rozhodne s danou osobou nadále neztrácet svůj čas. Na první pohled to zní jako prostý námět z každodenního života, avšak Martin McDonagh ho pojal osobitě po svém a naservíroval nám silný příběh, který diváka svou bezprostředností od srdce pobaví, aby mu pak rázem v dalším momentu vyvolal nepříjemné mrazení v zádech a hořkosladkou pachuť v ústech. Přátelství může být věčné, ale rozhodně by nemělo být považováno za samozřejmost. Víly z Inisherinu by ale nebyly tak úderné a přesné, nebýt excelentního hereckého obsazení (s výtečnou lokální angličtinou) - ať už šlo o mile natvrdého Farrella, mrazivě zarputilého Gleesona, (ne)šťastně potrhlého Keoghana, či starostlivou Condon (všechny herecké nominace na Oscara jsou v tomto případě na místě). V neposlední řadě si zaslouží pochvalu nepřeslechnutelný hudební doprovod, který skvěle podtrhoval krásu, ale i bezútěšnost odlehlého ostrova ... na němž ještě stále víly svým kvílením ohlašují blížící se smrt. P. S. "I am not putting my donkey outside when I'm sad, okay?" (30.01.2023)

Druhá MekKhoblihova žvanivá interakce Kolína s Bryndalem už nedopadla tak slavně, jako když kluci tenkrát řádili v Bruggách. Irská občanská válka metonymizovaná do absurdní, pomalu zrající pitoreskní soutěže o největšího a nejzarputilejšího vesnického idiota v zapadlé irské ostrovní ovcošukárně je velmi okatou rádoby Beckeťárnou, možná dokonce méně otravnou, ovšem i tak se spíše jedná o absurdní materiál pro artové hnědopichy a divadelní snoby, kteří tolik milují hledání nestrávených zbytků v hovnech. Absurdní materiál, jehož poetické či černotumorné finesy plně docení snad jen řádně vyincestovaný a s drobným hospodářským zvířectvem léty pokřížený starousedlík keltských widlí a v němž se nepřeqapivě Kokota zase nedočkáte. Čili to tak nějak vcelku nudně, ovšem docela příjemně a rázovitě plyne, zejména díky naprosto skvělým kašparům a nepokrytému honění autora nad krásami Irska. A že je, kurva, nádherné, a nestydí se to ukázat! Pseudoyntelechtuální pětku tedy degraduji na homoseksuální čtyřku a tu na estetickou a výkonnostní objektivní trojku. (20.12.2022)