Duchovia Inisherinu

Velmi netradiční snímek o jednom velkém přátelství, které ale paradoxně skončí již na samotném začátku. Tak zhruba nějak takto lze v jedné větě popsat snímek The Banshees of Inisherin režiséra Martina McDonagha, který v rámci jeho tvorby vyznívá snad nejdepresivněji. Snímek nám i na velmi skromných základech nabídne hutný příběh plný osudových přesahů, který posouvá vpřed výtečné herecké duo v podání Colina Farrella a Brendana Gleesona. Jejich podání zemitých a rázných postaviček výtečně zapadá do schématu izolovaného ostrova, na němž se zná každý s každým a kde se drby šíří rychlostí blesku. Nesmím rovněž opomenout i precizní mix tragédie a černého humoru, což je kombinace, která zrovna v tomto případě funguje v tom nejlepším slova smyslu. Ve finále tedy dostaneme extrémně osobitou filmovou mozaiku, na níž zamrzí snad jen lehce natažená stopáž s několika hluchými místy. Avšak vyjma tohoto negativního atributu se jedná o poctivé řemeslo, které byste si rozhodně neměli nechat ujít. Skvělá práce! „If punching a policeman is a sin then we may as well pack up and go home.“ (15.12.2022)

Můj nejoblíbenější McDonagh, je to vůbec možný? Zápletka mě hodně chytla a bavilo mě čekat, co se stane, jak a proč. Sice si nejsem 100% jistý, že ten film chápu, jak autor zamýšlel (vůbec ústřední myšlenka, že Farrellova postava je nějak "hloupá", nedává v rámci tohohle fikčního světa moc smysl a já nevím, jestli to je záměr, nebo ne), ale to nakonec vůbec nevadí. Bavilo mě s tím filmem být, bavilo mě si ho v hlavě přebírat. (04.01.2023)

Člověk je tvor společenský! To však nevylučuje, že se někdy může něčí společnosti přejíst, a proto se dle vlastního uvážení, ať už spravedlivého či ne, rozhodne s danou osobou nadále neztrácet svůj čas. Na první pohled to zní jako prostý námět z každodenního života, avšak Martin McDonagh ho pojal osobitě po svém a naservíroval nám silný příběh, který diváka svou bezprostředností od srdce pobaví, aby mu pak rázem v dalším momentu vyvolal nepříjemné mrazení v zádech a hořkosladkou pachuť v ústech. Přátelství může být věčné, ale rozhodně by nemělo být považováno za samozřejmost. Víly z Inisherinu by ale nebyly tak úderné a přesné, nebýt excelentního hereckého obsazení (s výtečnou lokální angličtinou) - ať už šlo o mile natvrdého Farrella, mrazivě zarputilého Gleesona, (ne)šťastně potrhlého Keoghana, či starostlivou Condon (všechny herecké nominace na Oscara jsou v tomto případě na místě). V neposlední řadě si zaslouží pochvalu nepřeslechnutelný hudební doprovod, který skvěle podtrhoval krásu, ale i bezútěšnost odlehlého ostrova ... na němž ještě stále víly svým kvílením ohlašují blížící se smrt. P. S. "I am not putting my donkey outside when I'm sad, okay?" (30.01.2023)

Zaujímavý film, ktorý stojí hlavne na hereckých výkonoch, no poteší i krásne prostredie Írskeho pobrežia. Zaujal ma hlavne príbeh o priateľstve, ktoré sa behom jedného dňa zrazu rozpadne. Je fajn pátrať po príčinách a spoločne sa s Pádraicom stále pýtať prečo preboha prečo? Trochu škoda, že nám režisér neukázal zopár záberov aj z čias keď to medzi nimi bolo ok. Osekať si postupne prsty na ruke keď rád hrajem na husle? Trochu nepremyslené, ale pán Colma sa rozhodoval dosť inpulzívne. Toho malého oslíka mi bolo fakt ľúto... Film Oscara určite nevyhrá, ale nominácia mu sluší, pretože dnes sa podobných filmov robí strašne málo. 80%. (11.03.2023)

Veskrze irská zkazka o člověku, který se rozhodl pro razantní životní změnu. Čím více o ní mluvil, tím méně jí ale šel naproti a jeho chování nejen, že s postupujícím časem dávalo smysl stále méně, ale ještě začalo ubližovat lidem kolem něj. McDonagh mě většinou baví tím, jak potutelně trápí postavy i diváky, ale tentokrát už překročil hranici sympatičnosti směrem k pouhé exhibici. I přes jeden z životních výkonů Colina Farrella jde většinu času jen o formu, která má obsah jen jako nezbytnost. Třetí hvězda za srdcervoucí krajinu a stoupající hvězdu Barryho Keoghana, jinak jde ale o překvapivé zklamání a tvůrčí varování. (12.03.2023)