Gunda
Gunda
Gunda
Gunda
Gunda
Gunda
Gunda
Obsahy(1)
Dokumentárny film zobrazuje každodenný život niekoľkých zvierat na farme. Hlavnými postavami príbehu sú prasnica Gunda, dve kravy a jedna jednonohá sliepka. Režisér filmom pripomína, že my ľudia obývame planétu s miliardami rôznych zvierat, o ktorých správaní a prežívaní takmer nič nevieme, alebo vedieť nechceme. Režisér dojímavo rekalibruje náš morálny vesmír a pripomína nám hodnotu života a tajomstvo všetkého vedomia zvierat, vrátane toho nášho vlastného. (Filmtopia)
(viac)Recenzie (33)
Vegánsky art. Asi nám tu vzniká nový filmový žáner. Gunda je čiernobiely dokument, bez hudby, bez jedinej ľudskej postavy a bez jediného slova. To píšem na začiatok iba ako varovanie pre všetkých tých, ktorí sa do tohto filmu pustia s nejakými očakávaniami klasického dokumentu. A ja vlastne ani neviem čo presne si o tom myslieť. Áno, Gunda má krásne zábery na život prasiat, kráv a slepíc (nie, nie tých z Instagramu), ale tak na pol hodinu. Zvyšok stopáže sa pomerne opakuje a v závere vyústi do aj pre mňa ako veľkého ochrancu práv zvierat pomerne banálnej myšlienky, že aj zvieratá majú city, rodinné štruktúry a nie je to iba anonymné mäso na porážku. Jo, fajn, ale sme v 21. storočí a mám doma psa, to som si už všimol. Navyše mám pocit, že vzhľadom na ľudskú povahu bude pre väčšinu oviec, pardón ľudí, fungovať podobné "ponaučenie" skôr terapiou šokom ako napríklad vo vynikajúcom Dominion, než v takomto až takmer poetickom podaní o každodennom živote hospodárskych zvierat. Síce zaujímavý a jedinečný dokument, kde ďalší podobný už určite nikdy nevznikne, ale ja vo výsledku ani neviem ako presne hodnotiť. Zavrhnúť to z pricípu nemôžem, po režíjnej stránke Gunda nerobí nič nesprávne, ale určite to už nikdy v živote druhý krát neuvidím. Nič by mi to totiž nedalo. CELKOVO: 6/10 ()
Veganský wanna-be art o tom, že i průmyslové zvířata mají osobnost a emoce (wanna-be taky proto, že když mám rád zvířata a přírodu, nenatočím je proboha černobíle!). Nejlepší scénou filmu je opatrný, zkoumavý výlez klecových slepic do trávy ve volné přírodě, jejich vnímání zvuků a různorodosti otevřeného prostoru. Brilantní psychologická momentka. Epické spomalené záběry na krávy zase hezky zvýrazňují jejich majestátnost a v portrétových záběrech individualitu jejich tváří. Obsahově je ale jejich výstup v rámci filmu bezkoncepční. Nejméně zajímavé a místama až nudné je sledování Gondy a jejích selat, které však vyústí v nejsilnější moment filmu, konečně vyjadřující jeho myšlenku. Být kratších záběrů na prasata a smyslupnějšího “příběhu” krav, dal bych 4*. ()
Aktivismus, který nekřičí. Gunda mixují meditativní přírodní romantismus se syrovou angažovaností. Na první pohled černobílý přírodovědný dokument, kde se nic neděje, na ten druhý však velmi silná filmařská výpověď pro trpělivé diváky. Více zde. ()
Film "Gunda" velice dobře vyvolává všemožné superlativy, jakými je vyskládaná oficiální anotace, i žertovné slogany typu "Prasátko Babe ve stylu Bély Tarra" či "behind the scenes k Svatební váze". Vychází to z jeho největší přednosti, která ale nesouvisí tolik s tím, o čem film pojednává, nýbrž s jeho konceptem a zpracováním. To vpravdě v kontextu dnešní kinematografie může působit jako zjevení, neboť paralely najdeme spíše ve formátech YouTube či moderní televize. Ambientní zvuková složka působí jako ASMR videa a dění na plátně zase připomíná slow TV, jen tedy s evidentnějším dramaturgicko-scenáristickým zásahem. Ten sice do popředí vynáší témata ekologie, bio farem a nevyhnutelně i samotného mnohoznačného vztahu civilizace a člověka vůči živočišné výrobě a její etice. Ale současně nechává ohromný prostor pro myšlenky diváků, které zde podobně jako zvířena na plátně dostávají relativně volný výběh. Nerušena hudbou, hektickým střihem a tradičním dojením emocí či významů, ale současně stimulována pohyblivým a skvostně snímaným wallpaperem na plátně si mysl sama začne dosazovat příběhy tam, kde vlastně možná žádné nejsou, a rozbíhat se roztodivnými směry. Několikrát zmíněné plátno je při tom stěžejní, neboť právě jen v přítmí a se zřeknutím se vlády nad filmem, kterou nám skýtají dálkové ovladače či klávesnice, se teprve může dostavit kýžené zklidnění smyslů umožňující nejen kontemplaci, ale také prostě relaxační spuštění otěží mysli. ()
"Prase je kámoš, né žrádlo!" řekl si jednoho dne ruský klasik Viktor Kossakovsky a natočil film, který bojuje za práva zvířat líp, než kdejaký aktivista. Zádrhel tkví v tom, že sledovat tenhle norský observační dokument/časosběrný životopis o prasnici jménem Gunda, jejich dvanácti selátkách a dalších obyvatelích farmy (jednonohý kohout, stádo krav) je jako sledovat rozprávku 'Babe - galantní prasátko' v režii velikána maďarského neoformalismu Bély Tarra. Je to černobílý, vizuálně strhující, moc se tam nemluví, ale je to nepopsatelně nádherná cinefilní onanie, která je z hlediska formy i stylu vizionářská, přelomová, přesahuje hranice žánru, a velmi přesvědčivě apeluje na diváka, aby přestal jíst maso, aniž by na něj tlačil nějakou veganskou agitku. Inu, já jsem už od narození vegetarián – teď je řada na vás. Jak tohle Kossakovsky všechno natočil mi ale fakt hlava nebere...... // VERDIKT: 10 salámů z 10 // 🐷 ()
Černobílý pohled do života hospodářských zvířat na farmě se zcela obejde bez lidí. Gunda a její selátka asi celou hodinu a půl neutáhly, tak chvíli sledujeme nějaké kury či dobytek. Oboje mi tam přišlo trochu mimo koncept. Možná jsem to měl vidět v kině, v televizi to dvakrát nezaujalo (70%). ()
Sestrihal bych to o tretinu na hodinu. Film nas zrejme pruvadi k poznani, ze Bozi hovadka se jen vaki, rozmnozuji a zerou a pak zemrou, aniz by se dozvedela jaky to melo smysl. ()
Když se lidé dívají na přírodopisné dokumenty o, já nevím, ledních medvědech, nudím se, ale chápu to, protože se jim v reálném životě asi nenaskytne jen tak příležitost honit se za ledním medvědem. Když ale koukám na to jak žijí domácí zvířata v jejich podnebném pásu, pravděpodobně nejvíce 5 kilometrů od nejbližšího žijícího prasete, připadám si trochu šosácky. Jakoby mi někdo připomínal, že bych měl mít vegan, aniž bych se u toho nutně musel umazat a usmradit blízkostí skutečného prasečího chlívku. Nekonečné scény ze selátky mi připomínaly momenty, kdy vám někdo začne ukazovat fotky svých dětí. Umělecky tam toho totiž jinak moc není, jen slušná kamera s obrovským rozlišením, přizpůsobující se sympatické fauně. Každopádně chválím dlouhý temný konec a rozhodnutí ponechat film bez hudby i jakéhokoli doprovodného slova. ()
Na straně jedné tento dokument nalézá pečlivou observací a časosběrem v zvířecím chování (nejen u prasat, ale i slepic a krav) projevy, které si obvykle spojujeme s homo sapiens sapiens, totiž láskyplnou péči o potomky, zvědavost, ale zcela zřejmě i strach a smutek (souhrnně: znaky dokazující existenci vnitřního života), na straně druhé, když už se objeví člověk (indexově, totiž v podobě (ná)strojů, kterými si podmanil svět), jeho modus vivendi se v obdobně inverzní logice blíží chování, jež označujeme za zvířecí: chová se krutě, nemilosrdně (je ubližujícím - SPOILER kradoucím selata SPOILER, je omezujícím - ovlivňujícím svobodný pohyb zvířat skrze ploty, ohradníky apod.; otázkou zůstává, nakolik může být jeho chování chápáno také jako stresující - těžko říct, jak zvířata nesou přítomnost kamer?). Tak se dokumentu na straně jedné daří nabourávat představu o prostotě a jednoduchosti zvířecího nitra, na straně druhé musí znepokojovat každého, kdo aspoň přemýšlí o tom, jak pěstovat etické soužití člověka se zvířaty, avšak činí tak, aniž by někoho nebo něco konkrétně obžalovával, za což (tedy za kvality jako: neafektovanost, zenovost, empatičnost atd.) si, vyjma slušného ohodnocení, zaslouží plnohodnotný komentář. 75 % [dafilms] ()
Gunda je občerstvující časosběr, protože protilehle k tomu à la Helena Třeštíková není jeho ústředníkem hominidní disharmonik (i když i ten se na plátno vlomí), ale matka chrochtalka se selečí suitou (plus dvě intermezza, kvokavé a bučivé, zpestřující a prohlubující témata filmu). Pozorovat prasečí selanku – obě slova jsme si prosířili, takže… - pozorovat harmonii inteligentního savce znamená přijmout lekci z jednoduchosti, z života napájeného tím, co je přirozeně k mání, z nekomplikovanosti, byť ani ta nezamezí všem karambolům. Gunda je masterclass pro druh, který si touhou po sebestředně sebeuspokojivém životě vytvořil z nejen svého životního prostoru výrobní linku na škály složitostí, omezení, újem, srážek…; teď se somnambulně mátoží mezi zašmodrchanými motouzy, a místo aby restauroval moudrou elementární jednoduchost, kvaziuniká z labyrintů, které si sám zbudoval, tím nejnebezpečnějším přemostěním - jednoduchou zkratkou. // Z obsahu multioborových skript psaných jinými živočišnými druhy se měl homo sapiens začít učit už dávno. ()
Musím tedy uznat, že kameramanská práce nemá sebemenší chybičku. Ale teď už něco málo k obsahu tohoto netradičního dokumentu. Pohnutý životní úděl mohutné prasnice Gundy mě opravdu dojal, ovšem než její srdceryvný příběh dospěl k nevyhnutelnému konci, tak jsem se místy trochu nudila. Zaujala mě však dějová odbočka k jednonohé slepici. (70%) ()
Grand "v týmu" fauny z gruntu. ()
Hodinu a půl dlouhý film beze slov a bez scénáře. Odvážně testuje hranici, co ještě divák snese. Sledujeme prasata, sledujeme slepice, sledujeme krávy. Děje pravda není mnoho, a úvahy na téma "ležící novorozená selátka připomínají morčata" člověka na dlouho nezabaví. Režisér nešel zážitku naproti, takže se nedají čekat líbivé scény známé z přírodopisných dokumentů. Záběry ležící krávy dynamicky střídají záběry zvedající se krávy a poté záběry stojící krávy. Kamera je excelentní, zvuky výborné, ale zbytek prakticky neexistuje. Kdyby šlo o debut neznámého nadšence toužícího prorazit, byl bych smířlivější. Renomovaný režisér měl přijít s obsažnějším a především rafinovanějším snímkem. ()
Zajímavý dokument, v něčem asi drsný jako příroda sama. Sledování geneze prasečí rodinky, občas se do toho připlete slípka nebo krafka. Tam se nemohu zbavit dojmu, že tam jsou jen tak a aby se neřeklo. Do počtu v rámci délky. Záběry jsou famózní, podobně s atmosférou. Jen je to jako kdyby o ničem. Jasně, chápu tu myšlenku, ale nic moc víc si z toho člověk vzít nemůže než hezké záběry a to jak to chodí u prasátek. ()
Nezdalo sa mi, že to bude možné, ale bol to film. Dokumentárny by mohol byť z divej prírody, a tento keďže bol s domácimi hercami, nazval by som ho hraným. Herci nepovedali ani slova, ale komunikujú medzi sebou, aj s kamerou. Predvádzajú drámu i komédiu a v jeden moment aj životnú tragédiu. Len tá nešťastná čiernobielosť do prírody nepatrí, sivé prasiatka, sivé kravy, sivé sliepky, sivá obloha, sivé lesy, sivá tráva, za to musí byť o jednu hviezdu menej. ()
Přestávka z koťátky 2021 edition. Gunda, Meryl Streep mezi prasnicemi. Na rozdíl od televizních dokumentů, kde jsou zvířata antropomorfizována, mají jména, identity, dramatický narativ vypravěče, takže víte, co se děje a co máte cítit, zde jste odkázáni jen na své projekce. Do osudů zvířat na třech farmách promítáte své vlastní interpretace – třeba o šťastných skotačících kravách, o kohoutcích, kteří na farmu přišli dožít a mají něco za sebou, nebo v průběhu filmu přepočítáváte prasátka a máte dojem, že to je prasečí verze filmu Saulův syn kombinovaná s Nabarveným ptáčetem. Tedy že traumata života jsou rozmazány na okraji a vy se můžete v této meditace ukonejšit, že se vám to možná jen zdálo. Včetně závěrečného Happy Endu, kdy místo shledání s rodinou, tak, jako dospívající potomci opouští mamahotel směrem na univerzitní koleje, i potomky Gundy přirozeně čeká transport z ráje. ()
Nemám slov.Kdo žil na vsi v blízkosti farem tak neví co tím básník chtěl říct.Že i prase má duši? V globále jsme všichni součástí potravního řetězce.I nás nakonec shltnou červi. ()
Tři čuníci jdou, v řadě za sebou. ()
Filmy o lidech se točí z nějakého důvodu. V dokumentech od Attenborougha bych však mohl na faunu a flóru koukat hodiny. Tohle byla ale bezobsažná (obzvlášť na poměr stopáře) mrdka, která je i formálně blbě uchopená. B&W tu nedává smysl. Při pohledu na ty portréty bučících kravích tlam jsem se ale od srdce dobře zasmál. Připadalo mi to humorné. Aspoň něco teda - to jim zas musím nechat. Jinak je to ale zbytečnej film. Nemohu říct, že si tam divák nic najít nemůže, páč to jde vždycky. Co se ale týká tvůrčího uchopení, tak Gundu chápu jako selhání, páč témata k divákovi takřka nepromluví. ()
Film má kromě jiného i tu vlastnost, že dává možnost vyniknout méně inteligentnim lidem: například při projekci na 47. Letní filmové škole jich za námi v řadě sedělo hned několik a po většinu času se filmu/zvířatům posmívali (asi jim přišlo vtipné, že má treba slepice jednu nohu nebo že prasátko hledá svoje ztracené potomky? nevím); když český distributor umístil trailer na sociální sítě, v komentářích se hned objevily obrázky uzeného masa atp. Každopádně je dobré se něčím takovým nenechat odradit. Film postavený na budování empatie mezi člověkem (divákem) a zvířetem je kromě jiného skvělý v tom, že zachycuje emoce a prožívání světa nikoliv u obvyklých podezřelých, jako jsou zejména různí domácí mazlíčci, ale u těch, u kterých na to nejsme zvyklí - a o to silnější je jeho výpověď. ()