Nomery
Numbers
Scenár:
Oleh SencovKamera:
Adam SikoraHudba:
Miloš EličHrajú:
Viktor Andrienko, Lorena Kolibabčuk, Irina Mak, Denys Rodňanskyj, Viktor Ždanov, Evhen Černykov, Oleksandr Yarema, Maksym DevizorovObsahy(1)
Filmová dystopie podle scénáře vězněného ukrajinského režiséra Olega Sencova. Děj se odehrává v jediném prostředí – ve fiktivním oploceném ponurém sportovišti. Sportovní náčiní, rekvizity i samotné oblečení, sportovní dresy, evokují styl 70.–80. let. Postavy nemají jména, jen čísla. Jejich životy řídí striktní pravidla a pravidelné ceremonie, na jejichž dodržování dohlížejí ozbrojení strážci označováni jako rozhodčí. Pravidla i rituály byly lidem dány všemocným bohem, zvaným Velká Nula. Tento bůh je ale pro Čísla neviditelný. Pro diváky je to podivná obtloustlá postava, poněkud hloupá a nudná, bydlící v horní části fiktivního prostoru, která navíc nedoslýchá a špatně vidí – i proto jí poměrně dlouho měnící se atmosféra na cvičišti uniká. Postavy prakticky nemohou o ničem ve svém životě rozhodovat, v podstatě ani o tom, koho milovat. Jejich každodenní náplní je běhání v kruhu. Žijí den za dnem svou omezenou existenci až do okamžiku, kdy se na scéně záhadně objeví nový člen komunity, malé dítě, chlapec. Dítě nezná pravidla a neví, proč by je mělo dodržovat. Postupně způsobí naboření zavedených pořádků a obyvatelé, Čísla, si začínají klást otázky, zda opravdu nemohou žít jinak. Filozofují, odkud se bere jejich strach a jak se mu vzepřít a zda vlastně onen bůh, Velká Nula, vůbec existuje. Vzbouří se. V nastalé rebelii je strážci zastřelena jedna z postav, ale pád systému už je nezadržitelný. Čísla odzbrojují strážce. Bůh se v zoufalství snese k Číslům a snaží se upoutat jejich pozornost, ale nikdo ho nevidí. Čísla se naopak úlevně ubezpečují, že jejich hrůza z něj byla nesmyslná a že patrně nikdy neexistoval. Na tohoto boha je to příliš, dostane infarkt, umírá. Film končí bořením plotů, tancem a velkou oslavou, plnou metaforických symbolů a detailů o naději – ovšem zároveň jde o naději s otazníkem. Hlavní rebel z řad Čísel a vůdce povstání totiž nyní sám usedá velkolepě na zlatý trůn jako nový bůh. Ostatní ustávají v tanci a pomalu se opět řadí „na značky“ do svého obvyklého naučeného postavení… Polská filmová společnost Apple Film Production Dariuse Jablonského v mezinárodní koprodukci společně s Českou televizí, která se rozhodla zrealizovat film podle scénáře Olega Sencova, pověřila režií v mezinárodním štábu Sencova přítele, režiséra Akhtema Seitablaeva. Sencov scénář napsal těsně před svým uvězněním v politicky motivovaném procesu na Krymu v roce 2014. (Česká televize)
(viac)Recenzie (7)
Nehroutím se z toho, že je děj zasazený do divadelně stylizovaných kulis, pokud mě osloví myšlenka filmu. Oleg Sencov poukazuje v metaforickém ztvárnění jakési totalitní diktatury na reálné nebezpečí, jež pramení z eurofie, kterou disponují vzbouřenci, když se jim podaří nenáviděný režim svrhnout. Jak je zde naznačeno, v konečném důsledku může jít o počátek ještě zrůdnější nadvlády, než byla ta předešlá. Snímek Numbers stojí za zhlédnutí přinejmenším kvůli silným závěrečným minutám, z nichž mrazí. (65%) ()
Jako divadelní hra, dejme tomu. Ale na film je potřeba mnohem víc. Takhle to totiž působí strašně teatrálně - v chování a dialozích postav, ve vedení děje... Nejvíc je to ale vidět na naprosté nepromyšlenosti toho světa, který prostě jen je a člověk nezná okolnosti jeho vzniku, vzniku jeho ideologie, tvorbu jeho pravidel, pak taky toho, proč na postavy přijdou myšlenky vzpoury zničehonic a nepřišly na ně už dřív, kdo jsou ti strážci a proč nemají čísla... Prostě to není prdel, udělat film. Je u něj třeba vidět mnohem dál, za oponu i jeviště. Pak to prostě nemůže fungovat. Navíc na takové téma už vznikla spousta lepších filmů, která (když odhlédnu od nefunkčního zpracování, které mě časem začalo i celkem dost nudit) mají promyšlenější děj, jdou mnohem víc do hloubky a jejich poselství není založeno jen na několika jednoduchých frázích. Samotný závěr se sice snaží vidět trochu za roh, ale zase to vyvolává hromadu otázek o fungování toho světa. 2* ()
Film má pro mě dvě roviny. Ta první je téma samotné. Že se jedná o nastínění autoritářského či totalitního systému je asi každému jasné. Co však může být méně jasnější je to, proč se více osob nevzbouřilo dříve, když strážci byli jen dva. Též charaktery postav nejsou dlouho jasnější. Prezentovány jsou nám jen číslo čtyři, pak její partner a partnerské číslo, kterému zahýbá a jednička s dvojkou. Ostatní jsou dlouho pominuti. Nikdo se též moc nezajímá, co je za stadionem, co je za plotem a že k tomu, aby se vydali jinou cestou nemají daleko. A právě téma je vcelku jasné. Nakonec přeci jen dojde ke vzpouře, ale autor správně poukazuje, že jedna totalita může nahradit novou. Právě to se totiž děje nejen v Rusku, na které nejspíš Sencov poukazoval, ale též v Evropě. Druhá rovina je fakt, že mimo hereckých výkonů si myslím, že filmu hodně ublížilo natáčení ve studiu. Pravdou je, že natáčení v exteriérech by bylo složité hlavně co se týče Boha. Ale přeci jen stadion nepůsobil úplně jako stadion a po hodině už to celé působilo více než tísnivě spíše otravně a nepříjemně. Ale možná i to byl záměr. Každopádně jen doplním, že Velká Nula se v závěru nechtěla snést mezi ostatní, jak poukazuje úvodní text České televize. Dokonce se chtěla vrátit zpět nahoru. Teprve když se mu to nepodařilo, měl zájem upoutat čísla. Celkově je vcelku jasné téma i závěrečné poselství, ale provedení je podle mého čistě subjektivního názoru dost jednoduché. ()
Přiznávám bez mučení, že jsem to neviděl celé. Nejprve mne vyděsila divadelní forma, kterou ve filmu po pravdě nesnáším (asi jako by v Louvru visely vedle Mony Lisy obrázky z časopisu Čtyřlístek, jsou to zkrátka dvě různé formy vizuální prezentace, které jsou svébytné a jejich prolínání chápu jako nesmysl nebo minimální invenci autorů), potom dialogy a monology postav (nesnáším patetickým hlasem pronášená "filozofická" moudra o světě kolem nás, obecně prázdná, pokrytecká a povrchní jak z new age knih), a nakonec mne dostala celková povrchnost výpovědi, kdy sice chápeme, oč má jít, ale popravdě, Szulkin ve Válce světů to řekl líp, úderněji a divácky vstřícněji. ()
Nemám rád záznamy divadelních představení, protože tam nefunguje přenos energie jako naživo a tenhle film působí právě takovým dojmem. Takže nedokoukáno, nehodnoceno. ()
Galéria (22)
Fotka © 435 Films
Reklama