Last and First Men

Umělecká pozéřina ideální na nabalování nerdy holek z FAMU, Vávrův brutalistický zlý sen, neotřelá experimentální hříčka nebo hloubavý transcendentní zážitek? Záleží na divákovi. Last and First Men je silně autorská artová záležitost, která se strašně těžko hodnotí. Že filmový svět předčasně ztratil jednoho z největších hudebních talentů jsem věděl dlouho, ale je zřejmé, že mohl Jóhann Jóhannsson ukázat skutečně velké věci i jako filmový režisér. Velká škoda. Jsem ale alespoň rád, že mě ještě před smrtí stihl vzít na tuhle povznášející cestu časem a prostorem za evolucí, vrcholem i pádem lidského druhu. Díky uhrančivé a imaginativní atmosféře tvořené hudbou a obrazem a tesknému monologu Tildy Swinton to stálo za to. (06.01.2022)

Po hlášce, že jsme se museli vydat na pláně Neptunu, jsem to musel přestat brát vážně. Aneb umělci dělaj sci-fi, takhle to dopadne vždycky. Byl by to úžasný videoklip, kdyby trval deset minut. Ta děsivá jistota, že první minuta bude vypadat úplně stejně jako ta poslední, se samozřejmě naplnila. Nejvíc mi na tom vadily ty kecy vypravěčky. S obrazem absolutně nesouvisející, rádoby chytré, ale v jádru jen neskutečné bláboly beze smyslu, které nikam nevedou a nic neznamenají. Ty obrazy samotné jsou úchvatné, ale pořád stejné, není tam žádný vývoj. Střihač to mohl poskládat naprosto jakkoliv. Hudba je pochopitelně dobrá, však taky podobný film je na to jak dělaný a samostatně by na mě působila daleko lépe. Stejně jako ty jednotlivé obrazy. Když to mám ale hodnotit jako celek, tak jdou vlastně všechny tyto klady proti sobě a navzájem se vylučují. Navíc je úplně jasné, jakým způsobem to udělali. Našli pár monumentů, pár jich možná vytvořili ve zmenšené podobě, natočili to ze zajímavých úhlů a stran, hodili to do černobíla, aby to vypadalo dobře....a je to. Je to v podstatě sympaticky amatérská záležitost (krom hudby), kdyby si to nehrálo na něco víc. Nerozumím vůbec tomu, proč by tyto obrazy ukazující beton různých tvarů měly vzbuzovat pocity, že jsem v super vzdálené budoucnosti (jakože prý 2 miliardy let). (04.09.2022)

Jako příběh o poslední civilizaci na Zemi z doby hodně vzdálené budoucnosti to má něco do sebe, i ve spojitosti s tou přesně se hodící hudbou. Vizuál se mi líbil taky, ale asi tak 15 minut, pak se to samé repetitivně ukazovalo stále dokola až do samotného konce, takže v tomhle směru mi ten film přijde poněkud odfláknutý. Přitom na vizuálu to má stát, forma zde přebíjí obsah, tak bych čekal, že ten vizuál fakt bude stát za to - a přitom se obrazově vyčerpal docela rychle. Nějaké poselství tohoto filmu však nedokážu brát moc vážně. Než mě odsoudíte, tak chvíli počkejte, já to vysvětlím. Už od první scény je to zjevně ekologicky zaměřené, hlas Tildy Swinton coby člena téhle hodně budoucí civilizace sem tam mluví o tom, jak potřebují něco sdělit do minulosti a ačkoli tam je pár opodstatnění hodných krátkých sdělení, většinou to souvisí jen s tím, že zanikne Slunce a pohltí Zemi. Přitom to není nic, čemu bychom mohli zabránit ať už bychom se snažili sebevíc i v současnosti, kdy je tahle událost ještě hodně, hodně vzdálená. Nicméně stejně si myslím, že by to mohlo dost dobře fungovat, ale spíš jako středometrážní film, o 35 minutách maximálně. Takhle to je sice zajímavý experiment s určitými klady, ale nefascinoval mě, neokouzlil a ani ho nemůžu označit jako bůhvíjak povedený... Slabé 3* (12.12.2021)

I když Fuka ve své recenzi tvrdí, že ve filmu se neobjeví žádný člověk a zvíře, jednou filmem (?) proletí hejno ptáků. Možná je tam proto, aby bylo zřejmé, že se jedná sice o statické záběry, ale přesto záběry kamery, nikoliv fotoaparátu. Vizuálně mě tato rozhlasová hra minula. Poselství, které podmanivě čte Tilda, nikoliv. Jako film to stojí za pendrek, protože to film vlastně vůbec není. To zajímavé jsou Stapledonovy myšlenky. Pokud budu hodnotit audioknihu, je to na plný počet, pokud film, bude to žalostné, vizuální nuda, hudebně rozhodně žádný zázrak. (15.04.2022)

Filozofický odkaz z budúcnosti v podaní úžasného hlasu Tildy Swinton. Posolstvo z prázdneho vesmíru nám ľuďom je drsný, nekompromisný a krutý. Ale potrebný. Horšie je to s obrazovou zložkou filmu, ktorý sa utápa s pomaličkých pohľadoch kamery na betónové pamätníky z druhej svetovej vojny. Síce sa dá chápať, ale pôsobí únavne a neatraktívne. Vedel by som si predstaviť prestrihy do nekonečných diaľav vesmíru alebo aj na iné pamätihodnosti z vojnových čias. (02.03.2022)