Réžia:
Bohdan SlámaScenár:
Ivan ArsenjevKamera:
Diviš MarekHudba:
Jakub KudláčHrajú:
Miroslav Krobot, Vojtěch Veverka, Josef Slavík, Magdaléna Borová, Zuzana Mauréry, František Sládek, Michal Isteník, Zuzana Konečná, Daniel Fischer (viac)Obsahy(1)
Film rozpráva príbeh chlapca Tondu a jeho starého otca, ruského šľachtica, amatérskeho maliara, človeka s noblesou a predovšetkým človeka s pestrým a dramatickým životným príbehom, ktorého stvárnil vynikajúci Miroslav Krobot. Táto dvojica spoločne vzdoruje ťažkej dobe roku 1968. (Cinemart SK)
Videá (1)
Recenzie (12)
Letos již druhý film Bohdana Slámy. Po Suchu z kraje roku tu máme Konec světa. Sympatický chlapec Toník (Vojtěch Veverka) má dlouhodobé plicní problémy a je poměrně s klidem vyřazen z rodinné dovolené v Paříži a odeslán do hor s dědou (Miroslav Krobot). Tam se Tonda setkává s širokou paletou lidských charakterů a osudů, užívá si svá drobná dětská dobrodružství, nicméně poměrně rychle do horské idylky vstoupí hrůza srpnových událostí roku 1968. Šílená situace, kde se nabízí zmizet za rodiči do Paříže, jenomže co na to zkušený, životem ošlehaný a možná lehce zamilovaný děda? Nějakých “100 minut” se mi na film dívalo hezky. Pan režisér pěkně zachytil dobu. Pomalu, ale celkem zábavně se to rozjíždí. Pan kameraman odvedl skvělou práci, střih mohl výrazně přitlačit, je to fakt zbytečně dlouhé. Jenomže, stále tu máme tu poslední půl hodinku. O té se asi bude mluvit. Posouváme se o několik let v čase a film se absolutně změní a k lepšímu bohužel ne. Je to vlastně dost špatný, zbytečný a maskéři se opravdu nepředvedli, z Tondy máme divného Harryho Pottera. Pochválit se dají herecké výkony hlavně mladého Veverky a k mému údivu i pana Krobota. Film je příliš ambiciózní, 134 minut je přehnaná stopáž, některé scény nedávají moc smysl a celkově jsem se nebavil. Slabých 50% ()
Film je jen všude druhý a všude jenom něco připomíná (od nešťastně zvoleného "pelíškového" TREZORu až po "problematickou mládež" OBČANSKého PRŮKAZu...). Mozaika příhod se rozpadá mezi vnuka a děda (stejně podivně jako mezi Prahu a hory) a u obou tak zůstává někde na půli cesty. (Navíc jí dávají na prdel vyhrocené okupační scény.) Krobot by do role ruského exšlechtice seděl (jako studený čumák je věrohodný), ale nedokáže si poradit s rolí děda (s klaunským nosem je mimo mísu, dřevěný až bezradný). Závěrečná pasáž (po návratu matky) jako by byla z jiného vesmíru. Všechno je v ní přeexponované až běda. Bolí z toho oči, uši i jazyk a Sláma nakonec vykrade i sám sebe (ČTYŘI SLUNCE). Buď se na stará kolena zbláznil anebo mu nějaký ideologický komisař držel u hlavy pistoli... ()
Bohdan Sláma přichází tento rok do kin už s druhým filmem a po Krajině ve stínu už podruhé opustil svá domovská sociální dramata dle vlastního scénáře. A musím říct, že se mi ,,Slámovsky netypický´´ Konec světa líbil o trochu víc než předcházející Sucho. Chválit tradičně precizního Krobota by bylo nošením dříví do lesa. Některé situace z každodennosti roku 1968 viděné dětskýma očima byly milé. Komorní situace jako trénink stolování občas fungují vyloženě perfektně a vytvářejí určitou silnou poetiku. Poezie si zde taky užijete dost. Některé situace jsou ale natahované až neúměrně (přespání na rozhledně) a ty pokusy dát obyčejnému epizodickému vyprávění nadstavbu o nějaké vyšší symbolično a snovost (třeba v momentě, kdy Tondovi přijde , že letá.) jsem moc nepobral. Ten časový skok v závěru už mi přišel bohužel úplně nepochopitelný. Zbytečně to překombinovali. A co měl vlastně znamenat ten ,,Konec světa´´? Jak říkám, největší síla je zde v komornosti. Je to hold pořád Sláma. Krásná hudba. ()
Bohdan Sláma, jehož Divoké včely i Venkovského učitele uznávám a adoruji, tady pro mě jako vypravěč dramatu strašlivě selhal. Mistr ve zobrazování obyčejných lidí a obyčejných situací má samozřejmě i zde své velmi dobré momenty (kar, sklárna, některé vesnické situace), ale jak přijde na budování nějaké zápletky, prohloubení či upevnění vztahu dědečka s vnukem, milostnou linku Krobota se Zuzanou Mauréry atp., prostě to na mě nefunguje. Subjektivně mi připadalo, že má film tak pět hodin a plácá se tam a zpátky, odnikud nikam. Občas byly scény naprosto zbytečné a splnily jen roli epizodky, občas nesnesitelně repetitivní (kolikrát ten kluk utekl z domu??) a v některých chvílích, kdy to děti zkrátka herecky neutáhly, to dokonce připomínalo dražší amatérský film. O poslední dvacetiminutovce raději pomlčím, chvíli jsem tápal. A konec alá Velká ryba, z nejasných důvodů nasnímán z pohledu chlapce, byl pro mě jedno velké wtf (možná moje chyba). Konec světa nabízí pár krásných momentů a bohužel i několik scén, které jsme už viděli jinde a lépe (támhle připomene Obecnou školu, tadyhle Pelíšky, častěji spíš Vyprávěj). Rozhodně předvede spoustu dobrých hereckých výkonů (Mauréry, Isteník, Vlasáková...) a taky jeden z nejhorších nehereckých výstupů s tváří Vladimíra Škultéty. Scénář Ivana Arsenjeva Slámovi podráží nohy a dramaturg se buď nezúčastnil, nebo mu nebylo dovoleno zásahu, jinak si to neumím vysvětlit. Vše drží pohromadě solidní kamera Diviše Marka i hudba Jakuba Kudláče. ()
110 minut docela kvalitního retra, které připomíná spíše "Po strništi bos" než cokoliv od Bohdana Slámy, a pak 20 minut něčeho zcela jiného, co je buď vrcholně originální nebo vrcholně nevydařené, ale v každém případě to pramálo navazuje na 110 předchozích minut. Znovu se ukazuje, že Sláma bravurně zvládá drobné situace, ale má problémy s dvouhodinovým, někam směřujícím dějem. Krobot je jako obvykle úžasný. ()
Reklama