Smích se lepí na paty

Spoilery! Překrásné a klidné vysoko horské prostředí, kam je snímek z drtivé většiny stopáže zasazen, ještě více zdůrazňuje a podtrhuje hlavní téma filmu, kterým je stáří a samota. Přesněji řečeno, nekonečná snaha skvěle hrajícího Vlastimila Brodského si ani jednu z těchto věcí nepřipouštět. Hlavní devízou snímku jsou beze sporu úžasné herecké výkony a dovolím si pochválit i ďesivou hudbu, která se sem docela hodí. Výtku bych měl snad jen ke scénáristickým zkratkám, kdy mezi Brodským (nadobro vyléčeným odpůrcem žen) a Bohdalovou (poslední českou herečkou, která by snad mohl hrát neodolatelnou svůdnici (vzplane ze vteřiny na vteřinu láska na první pohled. V kontrastu celého snímku je to těžko uvěřitelné. Také nechápu mnoho povyku kolem krátké výstupu Jiřiny Bohdalové. Za svých pár minut na place mě svým výkonem neoslnila a podvodnická zápletka mě vůbec nepřekvapila. Hodně hořká komedie. Bylo mi ovšem sympatické, že ani přes všechny tvrdé rány osudu neztrácela hlavní postava elán do života a vůli žít, jako tomu v mnoha případech je. A vůbec, více postav zde bylo velmi sympaticky napsaných. A to prostředí je prostě jedna velká nádhera, něco takového bych si dovedl za 80 let pro své stáří představit. [80 %] (18.10.2020)

Příběh naivního muže, který až moc důvěřuje lidem a nedokáže prokouknout žádnou špatnost. Herecký koncert Brodského a Bohdalové. Smutný, tragikomicky laděný film, který kvůli "Bróďovi" stojí za vidění. (20.04.2003)

Mě se na chodníku občas taky něco přilepí na paty, ale smích to teda FAKT není ! Vlastně on se smích nepřilepil ani do tohoto filmu. Osamělost ruku v ruce se stařím musí být asi hodně smutná záležitost. Jedinou radostí na tomhle filmu jsou opravdu vynikající hererecký výkony a nádherné záběry Krkonoš. (05.10.2009)

Opravdu necekane povedeny film - Brodsky i Bohdalova zde predvadi naprosty herecky koncert a samotny scenar je taktez na vysoke urovni. (25.07.2002)

Hynek Bočan má na svém kontě řadu skvělých filmů a tohle je jeden z nich. Citlivý a posmutnělý vhled do života muže, samorostlého solitéra, jehož dostihlo stáří a samota... Už samo usazení do osamělé horské chalupy kdesi v Krkonoších je symbolické - sem člověk utíká před světem. Joska Platejz však ve své samotě štěstí a klid nenachází, latentně je u něj přítomna potřeba komunikace a vztahu coby opory. Jeho vlastní syn mu příliš jistoty a zpětných vazeb nenabízí (vynikající scéna, kdy Jozka odpovídá Heleně, že žádné děti nemá...) a ani kruh blízkých přátel a sousedů jeho vnímání životního naplnění úplně neodpovídá. Jiskru do podzimu jeho života může přinést jedině láska... Krásná smutněveselá úvaha nad pocitem a darem štěstí, nad vitalitou uprostřed rezignace opotřebení věkem a únavy z dlouhého života, nad neodvratitelností stáří... Vynikající Vlastimil Brodský (v jedné z rolí, kde hraje hodně jakoby sám ze sebe...všichni víme, z jakých důvodů a jaký způsob odchodu v životě nakonec sám zvolil... ), jakož i první liga českých herců (Kemr, Čepek, Bohdalová...), to, co Vladimír Michálek později pojmenovával ve svém Babím létě, to tu Hynek Bočan úspěšně o dekádu dříve pojmenovává také - stáří je hrozné, ale je třeba se mu postavit... (02.03.2008)

Melancholický smutek, kde skřípe akorát děsuplná osmdesátková syntetizátorová "hudba". Muselo trvat roky zkomponovat jí tak, aby se naprosto nehodila ani k jedné jediné scéně. Jak k tomu přijdou chudáci herci, kteří ze sebe dostávají to nejlepší a jediné co z toho má divák jsou ty pazvuky, které trhají uši. Jinak bez sebemenších výtek. (24.01.2009)

Nejbrodštější možný Brodský ve své obvyklé podobě a formě jako svérázný samotář s kupou nápadů, chutí do nových činností, přesvědčením o vlastních schopnostech, ale přesto též s těžko vysvětlitelnou a popsatelnou skepsí z osamělosti a také z nezastavitelného stárnutí. Člověk, který si většinu ze svých trablí zavinil sám, ale nebyl by to on, kdyby jimi netrpěl. Člověk, který se rozešel ze svou rodinou, a zařídil si svoji vlastní z lesních dělníků a hajného. Člověk, který by ještě rád nalezl velkou lásku, ale dobře si uvědomuje, že pravděpodobně je na ní příliš starý. Ale hlavně tato vlastně autobiografická postava pana herce Vlastimila Brodského netrpí žádnými ohavnými rádobysymbolizujícími rysy, které tak často úplně dělají z obyčejných lidí "hrdiny" a "velké lidi". Ani náznak nepřirozeného patetismu, falešné nostalgie a zastírajícího sentimentu! Jednoduchý, a proto tak složitý a pravdivý člověk! (01.01.2005)

Sympaticky skromná tragikomedie s dobrými výkony pánů Kemra, Čepka a Heřmánka. Vlastimil Brodský hraje poctivého důvěřivce s tváří oddaného baseta a protože něco podobného hrál i mockrát předtí a potom, není to IMHO nic mimořádného. Ale za pozornost stojí hlavně Jiřina Bohdalová. Postava podvodnice Heleny sice přijde až ve druhé polovině a je rozsahem nevelká, ale trvám na tom, že je to jedna z nejpůsobivějších kreací, jaké kdy ve filmu sehrála. 70% (19.09.2006)

Hodně mi to připomíná pozdější Babí léto. Hlavně atmosférou a tím, že se nenechá odradit od života a žití. Bohdalka tu má celkem příjemnou roli. Nemyslím, že jí nalítl, protože mi nepřišlo, že by ho chtěla podrazit. Ale Heřmánek tu má pěkně špatnou roli. Hlavně jedna jeho replika mě rozesmála málem až k pláči (samozřejmě v souvislosti s jeho předešlým jednáním). A vsadím se, že asi i většinu lidí, kteří to viděli: Ale tati. To přece byla jen legrace. Vždyť se zas až tak moc nestalo? Jak mám Heřmánka rád, tak tohle byla asi jeho nejhorší role. (05.02.2006)

Čekal jsem teda něco jinýho. Tady je v žánru uvedeno "komedie", navíc i podle názvu jsem tak nějak předpokládal, že se u toho člověk zasměje. Ale tohle mi teda moc jako komedie nepřišlo. No možná chvílema by se to dalo považovat za hodně hořkou komedii. Rozesmála mě snad jediná hláška: "Až mě pustěj z vězení, tak ty už budeš prdět do hlíny." Je to takovej obyčejnej film ze života, spíš smutnej. Pro mě celkem průměr... (02.06.2012)

„Kdybys něco potřebovala, tak stačí zaklepat.“ Komedie? Pěkně hořká. Čekal jsem, že se zasměju víc. Ovšem, nakonec mi to vůbec nevadilo, protože i bez toho jde o velmi kvalitní podívanou. To, co předvádí zejména Brodský a Bohdalová (v pro ni velmi zajímavé a padnoucí roli), je herecký koncert (za zmínku stojí i Kemr a Čepek). Ale krom nich je film o atmosféře. Tu veselé, bezstarostné a idylické, pak zase rozjímavé, smutné, se životem a osudem smiřující se. Když vidíte, jak si pánové dávají pstruhy s bramborem, zalévají to vším možným, u toho kouří a hrají karty, říkáte si: sakra, co těm chybí?! Nic! Alespoň chvíli ne. Než dorazí skrývaný smutek ze samoty (dané nejen stářím). A o tomhle film vlastně je. A já osobně Josku v lecčem chápal, tudíž mi i snímek samotný byl něčím blízký. A při odmítnuté „nabídce“ jsem měl na krajíčku. Samotný závěr se mi též líbil, celkově to bude za silné 4*. „Náhodou je to báječná ženská!“ - „Nikdy! Nikdy!“ - „Tak ňákou jinou!“ - „Jinou? Nikdy. Za to pošmistrovou…“ - „No?“ - „Tu taky nikdy.“ (09.03.2017)

Spíše smůla než smích. Naštěstí pro důvěřivce nemusí všechno skončit zle, když máte kolem sebe pár přátel, kterým věřit můžete.. Bočan nenuceně, úsměvně a lidsky o podzimu bytí s vším tím osaměním, nezájmem a využíváním, co nesmí převážit nad aspekty, které stimulují vůli jít životem dál. Sólo pro Brodského, který lehce mrazivě predikuje svůj vlastní prosinec i jeho dva milordy Čepka s Kemrem (když je druhý jmenovaný spouštěn z domu celý v černém ve lžíci bagru, vypadá jak Magneto). Vzhledem k četnosti produkce Joskovy MLKJ (Mobilní Lesní Kuchyně a Jídelna) a dalším dobrotám ležícím na stolech, je doporučeno dívat se po vydatné večeři a s lednicí omotanou řetězem.. (02.05.2022)

Barbora Hlavsová let 80. a samozřejmě předstupeň k Babímu létu. Jsem ochotná přidat jednu * za fakt, že Bohdalová během normalizace neměla lepší roli v projektech FSB. Takže buďme rádi alespoň za tuto předehru k Přítelkyni domu smutku. (13.04.2011)

Pocta životu uprostred kopaníc. Častokrát prekvapivo gurmánskejšiemu a radostnejšiemu ako vo veľkomestských epicentrách. Napriek chybám a omylom, ktoré neobchádzajú ani prezieravých. (08.12.2020)

Krásně trpký film, ve kterém mě bavilo všechno, ale nejvíce nefalšované přátelství Vlastimila Brodského, Josefa Kemra a Petra Čepka. Stejně jako výkony Karla Heřmánka a Jiřiny Bohdalové mi ovšem v paměti utkví i parádní výstup Jana Krause. Zkrátka skvěle napsaná, zahraná i zrežírovaná věc, co chtít víc. (17.10.2013)

Lahůdkové herecké obsazení (pro mě snad nejoblíbenější Brodského role), krásné prostředí hor a lidsky obyčejný příběh jednoho milého samorosta... humor je tady spíše nahořklý, ale mám tenhle film prostě ráda. Chtěla bych posedět s hajným Čepkem a panem učitelem Kemrem před chaloupkou s nádherným výhledem u bašty připravené Bróďou, projít se po tomto svérázně upraveném obydlí, zatřepat s Bohdalkou a říct jí, ať není pizda, nakopat do koulí Heřmánka a přerazit mu hnáty... Zmínila jsem se už, že mám tenhle film prostě ráda?:-) Fakt nevím, co mi brání mu napálit plných 5 hvězd; až se mi smích bude lepit na paty příště, musím to zjistit. 85% (01.06.2012)

Tuhá tragikomedie se skvělými osobnostmi českého hereckého nebe. (04.10.2009)

Brodský se mi nalepil na srdce. (02.03.2008)

Tento film by bez Brodského nebyl (11.02.2010)

úsměvy a cukroví se lepí na pa(n)ty, kafe voní po celém obýváku a malé překvapení v podobě velkých herců se line z obrazovky... dobrý scénář a poetické nevšedno se snoubily se stejně tak nevšední povánoční harmonií a dodaly tak ospalému odpoledni příjemnou horskou příchuť. a odteďka prozkoumávám vrzající schody. 70% (27.12.2010)