Čo keby...?

Třetí epizoda What If...? je v podstatě o detektivní zápletce. Co kdyby se Nickovi Furymu jeho plán rozpadl pod rukama a postupně by začal přicházet o budoucí Avengers? Kdo po kandidátech vlastně jde a skutečně je veškerá naděje budoucnosti Země ztracena? Třetí epizoda nabízí další zajímavý koncept, který ukazuje, že zajímavých myšlenek bude seriál nadále plný.   Opět se prochází ikonickými momenty, které jsou tentokrát tak trochu jiné. Už úvod, kdy opět dojde k jezení koblih Tony Starkem za doprovodu Beastie Boys rychle připomene Iron Mana 2 a následně připomene také fakt, že se události snímků Neuvěřitelný Hulk, Iron Man 2 a Thor odehrávají víceméně ve stejné době. Těžký víkend Nicka Furyho byl už tak těžký v původní známé linii Marvel Cinematic Universe, třetí epizoda What If...? ovšem ukazuje, že mohlo být hůř.   Třetí epizoda What If...? skutečně funguje tak trochu jako detektivka. Přitom všem funguje napětí, za pochodu se přichází se šokujícími zvraty a finále je velmi uspokojivé a i zde si What If...? nechává pootevřená vrátka pro potencionální návrat zrovna do téhle alternativní linie. A náznak toho, kam by se děj mohl dále vydat je rozhodně zajímavý.   Po delší době Marvel Cinematic Universe odkazuje na tak trochu pozapomenutého Neuvěřitelného Hulka a vrací do hry známé, ovšem dávno neviděné postavy. Za mikrofonem se podávají velmi slušné vokální výkony a taková Lake Bell je jako náhrada za Scarlett Johansson v roli Black Widow tak super, že by člověk téměř nepoznal, že si Johansson v rámci seriálu roli nezopakovala.   Ve finále zamrzí, že je tempo až příliš kulometné a o tohle alternativní realitě se nedozvíme trochu více informací. Animace samotná je poté nadále povedená a se zajímavým konceptem detektivky ve stylu Agathy Christie si tahle epizoda What If...? vyhrála celkem slušně. Nezbývá než doufat, že se i dalších 6 epizod What If...? odváže a představí několik dalších velmi divokých a zajímavých nápadů........ (25.08.2021)

Čtvrtá epizoda What If...? předvedla velké věci. Zásadní okamžik života Doctora Strange nahradila jiným zásadním okamžikem, který Strange vyslal na cestu, kdy se z něj na samém konci stává v podstatě tragická postava. Čtvrtá epizoda seriálu What If...? je nejen zatím nejlepší epizodou seriálu What If...?, ale také jednou z nejlépe napsaných věcí z celého Marvel Cinematic Universe.   Čtvrtá epizoda What If...? je naprosto fenomenální a naprosto prokazuje potenciál postavy Doctora Strange. Pochválit se musí především Benedict Cumberbatch, který svou pozici jednoho z nejlepších herců současnosti dokazuje i tím, že i za mikrofonem dává do role všechno. V Cumberbatchově hlasovém projevu jsou naprosto cítit všechny potřebné emoce a Strangeova cesta zármutku díky tomu tolik funguje. A i přes to, že Strange víceméně pořád neztratil svou aroganci a skutečně se vydává vstříc temnotě, sympatizovat se s ním dá vlastně dost.   Strangeova snaha o smazání pevného časového bodu, která může vést k zničení samotného vesmíru není vůbec snadná a Strange se v podstatě stává závislým na cestování v čase. Po vzoru první Strangeovy sólovky je tu využita časová smyčka, tentokrát ovšem s více tragickým nádechem. Tvůrci seriálu v tomto ohledu opět dbají na detaily a havárie v této alternativní realitě je prakticky identická s hlavní časovou linii MCU do nejmenších detailů. Scenárista A. C. Bradley skvěle dokázal vystihnout Strangeovu osobnost a pak dorazí na skutečně silné finále.   Právě ono finále skvěle funguje a celá zápletka o zármutku se dočká zajímavého vyvrcholení. Po celou dobu je animace opět na skvělé úrovni, celá epizoda navíc obsahuje hned několik pěkných záběrů. Celá ta epizoda What If...? navíc naprosto vytěžuje potenciál, který seriál mohl nabídnout a představuje skutečně divokou alternativní realitu, která potvrzuje, že je Doctor Strange jednou z nejzajímavějších postav Marvel Cinematic Universe a je tak štěstí, že jí hraje právě někdo tak talentovaný jako Cumberbatch. Prozatím jde rozhodně o nejzajímavější a nejlepší epizodu What If...? Snad se další epizody kvalitám této epizody minimálně vyrovnají...... (01.09.2021)

5. epizoda seriálu What If...? přichází s proslulou alternativní zápletkou z komiksů, kde se hrdinové světa Marvelu stanou zombíky. Prozatím je tak 5. epizoda dost možná nejdivočejší a ukazuje, že je tento animovaný seriál rozhodně klíčem k zajímavým nápadům, které by na velkém plátně jen tak pravděpodobně realizovat nešlo. Animace navíc snese brutalitu, kterou zombie tématika tak nějak automaticky potřebuje (a je jí zde skutečně dost) a celkově je 5. epizoda seriálu What If...? rozhodně další zajímavou ukázkou toho, co vše je v alternativních světech Marvelu možné.   V rámci 5. epizody je skutečně odvyprávěn zajímavý post- apokalyptický příběh, kdy jen zamrzí, že příběh dost možná není další. Postavy se vracejí a představují se tak v trochu jiném světle. Peter Parker/Spider-Man například naváže zajímavý vztah s Hope van Dyne/Wasp, Vision se též ukáže ve velmi zajímavém světle. Tyhle alternativní reality skutečně snesou hodně a divák nemusí být nutně závislý na tom, co zná z hlavní linie MCU.   V jistých momentech je toho humoru možná opravdu příliš. Především v momentech, který by především měli být emocionální. Taková konfrontace Buckyho Barnese a jeho nejlepšího přítele Stevea Rogerse v zombie formě je toho ryzím příkladem. I návrat jedné postavy v poslední třetině epizody za velmi zvláštních podmínek působí tak trochu zvláštně. Přesto se hned několik momentů emocionálně skutečně dokáže prodat a většina postav v této linii se dočká důstojného odchodu.   Opět se nedá nic říct proti animaci, která je na velmi vysoké úrovni. Hudební motivy připomenou známé motivy z Avengers či sólovek Ant-Mana, sem tam se objeví vyložený eye-candy závěr. V jistých ohledech skutečně dokáže 5. epizoda What If...? připomenout známé zombie filmy, kde postavy cestují z bodu A do bodu B a závěr naznačuje, že by tato linka mohla mít do budoucna potenciál. Snad se tedy v budoucích sériích dočkáme.   5. epizoda What If...? není prozatím nejlepší epizodou seriálu a kvalitami se nechytá na předchozí epizodu s Dr. Strangem. Přesto si dokázala se zajímavým konceptem velmi slušně vyhrát a prospělo by jí jen více času, více ubrání humoru a přidání temnější atmosféry. Přesto ovšem další povedená záležitost, která navíc stojí za vidění i díky jedné zajímavé paralele (W+V) s hlavní linií Marvel Cinematic Universe...... (08.09.2021)

Byl to právě první Iron Man, který v roce 2008 odstartoval celé Marvel Cinematic Universe. Seriál What If...? se přitom v 2. polovině 1. série rozhodl též zaměřit hned na úvodní scénu celého Marvel Cinematic Universe a podívat se na jednu zásadní věc.... co kdyby se Tony Stark nikdy nestal Iron Manem a seznámil by se s Erikem Killmongerem známého ze sólovky Black Panthera?   V rámci šesté epizody What If...? rozhodně tak trochu zamrzí promrhaný potenciál. Z téhle klíčové zajímavé změny ve finále What If...? zase tolik nápadů nevytřískalo a v podstatě se vydává tak trochu předem očekávaným směrem. V jednom ohledu sice 6. epizoda What If...? solidně překvapí a ukáže se, že upoutávky možná dosud tak trochu diváka klamali, ve finále z toho ovšem kdovíjak zajímavá zápletka vytažena není.   Michael B. Jordan je zpátky a i za mikrofonem dává do role Erika Killmongera všechno. Mick Wingert je jako vokální náhrada Roberta Downeyho Jr. opět naprosto v pohodě a vokálně nezklame ani Chadwick Boseman, John Kani či Angela Bassett. Animace je pořád na solidní úrovni, šestá epizoda What If...? v několika momentech sympatickým způsobem zrcadlí známé momenty ze sólovky Black Panthera. Celé finále možná nepůsobí tak epicky, jak celý koncept nabízel, přesto je to v jádru fajn a šestá epizoda What If...? rozhodně nezklame. Prozatím se ovšem jedná o nejméně zajímavou epizodu, kdy i první dobrodružství Captain Carter bylo o poznání zajímavější....... (15.09.2021)

V roce 2017 vzal Taika Waititi Thora a v jeho třetí sólovce Thor: Ragnarok s postavou pracoval ve velmi odlehčeném komediálním duchu, který Waititi zcela jistě dodrží i v chystané čtvrté sólovce Thora s podtitulem Love and Thunder. Ještě předtím se ovšem Thor vrací v sedmé epizodě animovaného seriálu What If...? Jak moc velký vliv mělo na Thora vyrůstání s Lokim? Tato alternativní ukázka ukázala, že vlastně dost velký. A z Thora se bez Lokiho stal zcela jiný asgarďan.   Po temnějších epizodách What If...? s Doctorem Strangem a Zombies je sedmý díl s Thorem vyloženě naplněný komediálním duchem. Působí přesně takovým dojmem, že by to takhle celé natočil samotný Waititi. Je tam spousty komediálních nápadů a celé je to vyloženě odlehčené. Je to ovšem vlastně k prospěchu věci?   7. epizoda What If...? je skutečně uvolněná, kdy je ve středu dění v podstatě intergalaktická pařba, která může mít katastrofální důsledky a dojde na konce solidní souboj Thora s Captain Marvel. I známý Loki se nám ukáže v novém světle a ukáže se, že by mu v této realitě bez vyrůstání na Asgardu možná bylo o poznání lépe. Právě těchto pár momentů tahá celou epizodu nahoru, jinak to ovšem celé přeci jen tak trochu smrdí nevyužitým potenciálem. A člověka snadno napadne, že se s tímhle alternativním Thorem mohli dít rozhodně zajímavější věci.   Je tam spousty cameo roliček a pomrknutí, které v podstatě ve finiši nemají pořádné opodstatnění, návrat Jeffa Goldbluma do role Grandmastera vlastně za řeč nestojí a v téhle komediální formě ani dvakrát nepotěší. Nejzajímavější moment nastane v samotném finále, které láká na závěr celé 1. série What If...?, jinak je celá epizoda vlastně jen zajímavá snaha o párty komedií ve světě Marvelu. V tomhle případě si tak v Marvelu trochu mohli vyhrát s tímto žánrem, které na velkém plátně pravděpodobně nikdy neuvidíme a v součtu 7. epizoda What If...? neurazí.   7. epizoda zatím patří společně s první a šestou epizodou mezi ty nejslabší z celého seriálu, přesto se v ní ovšem dá rozhodně objevit pár zajímavých elementů. Jen by divák od této epizody s alternativním Thorem neměl mít dvakrát velká očekávání..... (22.09.2021)

Konečně! Poslední 2 epizody What If...? v podstatě nadšení z celého seriálu ztenčovali, osmá a předposlední epizoda 1. série ovšem diváka vrací do bezpečné zóny. Nejenom, že dochází k budování nevyhnutelného crossoveru všech dosavadních částí, ale tvůrci se tentokráte konečně utrhli ze řetězů a skutečně vytěžili potenciál seriálu. Epizoda s událostmi, které by stali v případě, že by Ultron porazil Avengers patří společně se čtvrtou epizodou zatím mezi to nejlepší, co seriál nabídl.   Pochopitelně se nedalo očekávat, že by Ultron Avengers v Age of Ultron totálně potopil, v alternativních realitách je ovšem možné vše. Ultron v těle Visiona je tak skutečně hlavní postavou, která si splní svůj cíl, následně ovšem najde nový cíl ve zničení ostatních světů a později i alternativních realit. Seriál What If...? skutečně Ultrona prezentuje jako hrozbu, která by byla schopná divokých věcí. A po konfrontacích s Thanosem, Captain Marvel či samotným Watcherem se z Ultrona stává skutečně hrozba gigantických rozměrů.   James Spader se jako hlas Ultrona nevrátil, Ross Marquand (který si již v Infinity War a Endgame zahrál Red Skulla, roli si zopakoval i v první epizodě What If...?) ovšem odvádí solidní práci a poté co v rámci Red Skulla dokázal napodobit hlas Huga Weavinga se mu zde podařilo skvěle nahradit hlas Spadera.   Osmá epizoda je nejen plná epických momentů a vyloženě nádherných vizuálních momentů, ale také plná emocí. A to nejen v rámci příběhu Natashy Romanoffové a Clinta Bartona, kteří se v post-apo světě nadále pokouší Ultrona zastavit, ale překvapivě i v pozici Watchera. Jeffrey Wright do toho za mikrofonem dává naprosto vše a zoufalost Watchera je tak uvěřitelná. Celkově vlastně What If... Ultron Won? funguje na principu Avengers: Infinity War, kde se přichází s docela temným závěrem, který se na konci dočká plamínku naděje. Celá ta osudovost přitom neskutečně funguje, opět dochází k několika úsměvným pomrknutím na dosavadní svět MCU a v součtu tak jen zamrzí, že je opět délka příliš krátká a musí se příliš skákat dopředu a některé prvky děje by si rozhodně zasloužili širší rozpracování. Po posledních dvou epizodách ovšem solidní reparát, který neskutečně naláká na finále...... (29.09.2021)

Finále 1. série What If...? dohromady spojuje všech 8 alternativních vesmírů a příběhů, které se v rámci 1. série objevili. Super voják Peggy Carter, Star-Lord T´Challa či Supreme Strange se tak společně dávají dohromady, aby společně porazili ultimátní hrozbu v podobě Ultrona. A tenhle crossover zakončuje 1. sérii skvěle.   Po cliffhangeru z minule se definitivně dává dohromady tým, který všechny dosavadní příběhy z alternativních vesmírů spojuje dohromady. Neopomine se dokonce ani vesmír se zombie a jako tečka 1. série tak What If... The Watcher Broke His Oath? funguje skutečně dokonale. I finále trpí tím, že musí do akce a celé dění je tak trochu uspěchané, zrovna finále ovšem tímto netrpí tolik výrazně. Pořád to má především naprosto skvělou animaci, do akce se zapojuje i alternativní verze Gamory (která by se své vlastní epizody kvůli komplikacím s COVIDEM-19 měla nakonec dočkat až v 2. sérii) a v téhle formě se Guardians of the Multiverse představují tak stylově, že snad dojde k další shledání téhle party.   Ve finále fungují i emoce. A to nejen v rámci příběhů jednotlivých postav (Captain Carter, Black Widow, Doctor Strange....), ale i kvůli faktu, že finále 1. série představuje poslední výkon Chadwicka Bosemana nejen v rámci jeho kariéry u Marvelu, ale v rámci celé jeho kariéry. Bosemanova roztomilá snaha o jiný přízvuk se po 2. epizodě nadále neomrzela a je vidět, že i za mikrofonem do toho dává vše. Stejně jako zbytek navrátivšího castingu z hraných marvelovek jako Benedict Cumberbatch, Chris Hemsworth, Michael B. Jordan či Hayley Atwell a také náhradníci, které by člověk většinou nerozeznal od pravých představitelů v hraných marvelovkách (i náhrada Gamory zní podobně jako Zoe Saldana). Celé to dopomáhá autenticitě toho, že se skutečně díváme na jiné verze známých postav.   Lepší akční finále seriálu nejspíš lidé chtít nemohli. Souboj Guardians of the Universe s Ultronem se epičností v klidu vyrovná prvnímu společnému souboji Avengers v New Yorku, kdy by tomu opět celému jen prospěla delší délka. I tak je ovšem tohle finále skutečně parádní a to i v rámci zakončení linek několika postav. Ať už se bavíme o Doctoru Strangeovi ze čtvrté epizody nebo Black Widow, která jako jediná na světě přežila Ultronovu apokalypsu.   Opět je tam mnoho skvělých pomrknutí, finále prozatím celý potenciál seriálu využívá jako jedna z nejlepších epizod. V součtu jde tak o povedenou tečku, která nechává zapomenout i na slabší kousky 1. série. A po-titulková scéna dokáže solidně nalákat na fakt, že některým linkám skutečně není konec a minimálně Captain Carter se ještě nějakou dobu nezbavíme. Díky bohu za to, protože v téhle animované podobě je tahle Peggy Carter neskutečně zajímavá a i náznak po-titulkové scény naznačuje, že její budoucnost bude rozhodně zajímavá..... (06.10.2021)

Čekání bylo dlouhé, ale 2. série Co kdyby...? odstartovala přesně dnes. A díky speciálnímu vánočnímu dárku se na její vyvrcholení bude muset čekat jen do posledních dní tohoto měsíce. Dorazí jistě spousty zajímavých alternativních příběhů, kdy to celé může dokáže i příběh této první epizody 2. série. V režii Stephana Francka tentokrát došlo na příběh, který snadno zvládá evokovat Blade Runnera (nejen díky dešti a vážnější poloze v první části epizody). Vyloženou cyberpunk epizodou poté start 2. série Co kdyby...? není, je ovšem velmi fajn. Do popředí se tentokrát dostává Nebula, postava, která od prvních Strážců Galaxie ušla zajímavý kus vývojové cesty, který nejspíš očekával jen James Gunn. Nebula v této epizodě dostává prostor ukázat, že vždy měla spíše čisté úmysly, o to více tento příběh zvládá vystihnout její charakter. Známá Nebula z celovečerních hraných filmů je známá jako drsná žena, která by tak zvládla v pohodě obstát jako drsná vesmírná policistka. A dojem po této epizodě nemizí. Jakmile tak díky přítomnosti postavám Korga, Kačera Howarda, Groota nebo Mieka dojde na nevyhnutelný humor, tato epizoda je nejlepší v momentech, kdy se bere vážně a skutečně zvládá evokovat Blade Runnera. Pochopitelně ne hloubkou nějakého zajímavějšího filosofování či komplikovaných dějových nástřelů. Ale právě zmíněnou atmosférou i pozdější konfrontací protagonisty s temnou pravdou. Bez přílišného odhalování se dá říct, že se samotnou Nova Corps v tomto podání dějí zajímavé věci.  Tento alternativní příběh rozhodně nesrší kdovíjak velkou originalitou a rozhodně by seriál mohl nadělovat více divočejší koncepty, přesto se jedná o zajímavé pojetí, která má skrze víceméně detektvní zápletku blíže spíše k 3. epizodě 1. série o vraždění Avengers nežli k 2. epizodě o 1. série O T´Challovi, který se stal Star-Lordem. Je to pořád epizoda animovaného seriálu, kdy se její děj musí vejít do 26 minut a díky tomu vlastně není tolik prostoru pro všeobecné prohlubování. V součtu ovšem start 2. série rozhodně zvládá jako taková menší jednohubka obstát. Animace po 2 letech neprošla nějakým zásadnějším vývojem, rozhodně ovšem nepřišla o své největší klady. Na celé se to tak vlastně hezky kouká, tato animace má rozhodně nadále své kouzlo. V součtu je vlastně počáteční příběh 2. série s Nebulou stejně neurážejícím startem, kterým byl i počáteční příběh s Captain Carter v 1. sérii. Fajn rozjezd, který ovšem přesto vyvolá naději, že se zvládnou následující příběhy utrhnout více ze řetězů. Tak snad v následujících 8 dnech..... (22.12.2023)

První epizoda 2. série seriálu Co kdyby...? vycházela ze Strážců Galaxie, i druhá poté vychází ze zápletky dobrodružství Strážců Galaxie, kdy se tentokrát vrací na začátek celého příběhu a ukazuje se, co by se stalo kdyby jedna Mary Poppins neměla záchvěv svědomí. Epizoda v režii Bryana Andrewse (který se kromě předcházející epizody s Nebulou v Nova Corps chopil režie dosavadní epizody seriálu i zbytku této série), tak ukazuje, jak velký vliv by mohl mít Ego na svého malého syna a především, jak by to urychlilo založení týmu seskládaných z největších hrdinů světa. Předcházející epizoda s Nebulou byla fajn rozjezdem, v součtu ovšem přeci jen postrádala větší emoce. A přesně v tomto ohledu 2. epizoda tu předchozí předhání. Jedná se sice o varianty známých postav (navíc o velmi mladší verze), nepostrádají ovšem své charakteristiky, z nich vychází jejich chemie a tenhle tým pohromadě rázem začne výtečně fungovat. Největším kladem této epizody je ovšem přítomnost mladičké Hope van Dyne, která má díky osobní ztrátě styčné plochy s malým Peterem Quillem a i proto tak výtečně funguje nejen jejich interakce, ale především moment, kdy dojde nejen k uspokojivé konfrontaci Hope a jejího otce Hanka Pyma, ale dokonce i Hanka a Petera. A to ještě nepadlo slovo o Winter Soldierovi, kdy jeho spojenectví s nejmocnějšími hrdiny světa též vyvodí zajímavé výsledky. Jde o velmi zajímavý koncept, ve kterém se toho stane poměrně dost, dojde na působivé akční pasáže a i konfrontaci, která snadno evokuje jeden z nejsilnějších momentů ze Strážců Galaxie Vol. 2 (je jen škoda, že nepadne hláška „You shouldn't have squished my walkman“). V této epizodě se ostatně pracuje s poutem Petera Quilla k hudbě, seriál poté zůstává věrný období, ve kterém se má děj odehrávat (v roce 1988, dávno před událostmi první sólovky Thora, je Thor přeci jen krvežíznivější).  Tato epizoda v podstatě diváka chytnout a jen tak ho nepustit, i když poté končí v zřejmě ideálním momentu, při otevřeném konci zamrzí, že nedošlo na takzvanou třešničku na dortu (i když se jde zcela jasně vyvodit, kdo by převzal pozici Baby Groota ve variaci na finále druhých Strážců Galaxie). Námět této epizody by ovšem v pořádku obstál jako nosný náčrt pro nějaký celovečerní film v případě, že by se Marvel Studios rozhodlo na svém počátku vydat trochu jiným směrem a vsadit na retro. Je to velmi zábavná epizoda, která nepostrádá emoce. Nadále kouzelná animace už je poté takovou špičkou ledovce. V součtu silná epizoda a v součtu celého seriálu zatím dost možná jedna z nejlepších.... (23.12.2023)

Je Smrtonosná past vánoční film nebo ne? Dle Bruce Willise ne, dle mnohých naopak ano. Potvrzuje to i fakt, že je 3. epizoda 2. série seriálu Co kdyby...? uvedena přesně na Štědrý den, variací/parodií na Smrtonosnou past. Chybí sice hudba Michaela Kamena, nedojde na Yippee Ki Yay nebo brutální kosení, přeci jen tam ovšem ta Smrtonosná past v drobných momentech cítit je (minimálně tři scény jasně evokují momenty ze Smrtonosné pasti). Místo Nakatomi Plaza se obsahuje Avengers Tower, místo Hanse Grubera je tu Justin Hammer a nepravděpodobným hrdinou z davu se ve světě plném superhrdinů stane varianta známého Happyho Hogana. Je to vlastně taková zábavná půlhodinová blbinka, která ukáže, že by nebylo od věci, kdyby se i další epizody seriálu inspirovali ve větším či menším množství známými filmy. Tahle Smrtonosná past v MCU je totiž skutečně zábavná, především proto, že se vrací Justin Hammer. Je to sice varianta toho známého z Iron Mana 2, po 13 letech je ovšem radost vidět Sama Rockwella opět v této roli a i když je to pouze skrze mikrofon, i do něj Rockwell dává plnou energii. A snadno vyvolá naději, že by se Hammer mohl konečně brzy vrátit v hrané podobě. Smrtonosná past byla revoluční v tom, že vedle Johna Ramba nebo Johna Matrixe byl John McClane akční hrdina z davu. Obyčejný člověk, který nepokosí stovky nepřátel v rámci sekund, nestydí se krvácet a nemá vyloženou figuru typickou k akční figuře. U Happyho Hogana je to poté ještě trochu jiný scénář, který je navíc doprovozen o setkání s jistým dopingem.  Je to vlastně ideální epizoda po Štědrý den. Žádný komplikovanější děj, v jistých momentech je vyloženě absurdní a jde vlastně doposud o jeden z těch méně zajímavých alternativních příběhů v rámci dosavadních 12 epizod seriálu. Přesto svůj účel v podstatě splnila. Především v tom, že zvládá naservírovat vánoční atmosféru, konečně dodává Happymu prostor zazářit alespoň v jiném vesmíru (+ vtip s Brucem Bannerem zvládne pobavit), připomíná existenci zmíněného Hammera a navíc Vám veselé Vánoce popřeje samotný Pozorovatel. S nadále funkční animací neurážející vánoční dárek.... (24.12.2023)

Alternativní varianty Tonyho Starka zatím neměli v seriálu Co kdyby...? moc prostoru, tou nejvýraznější poté nejspíš byla ta představena v 6. epizodě 1. série, kde alternativní koncept zcela změnil start celého Marvel Cinematic Universe a nechal Tonyho Starka seznámit se s Erikem Killmongerem. Součástí 1. série ovšem měla být ještě jedna epizoda, která měla představit alternativní Gamoru před jejím členstvím ve Strážcích Mnohovesmíru, komplikace způsobené pandemií COVID-19 ovšem způsobily, že se tato epizoda odložila až pro 2. sérii. Tato epizoda tak v podstatě předchází událostem finále 1. série a ukazuje co by se mohlo stát, kdyby za svůj hrdinský čin v závěru prvních Avengers zaplatil Tony Stark výletem do vesmíru. A k napojení na Thor: Ragnarok. Sakaar je zpátky a s ním i jeho výstřední diktátor Velmistr. A celé to vlastně je tak trochu zábavný koncept, kdy se místo Hulka a Thora bude muset Velmistr potýkat s Tonym. Tony Stark si zachová své klasické manýry, především ovšem neodolá prokázat důkaz o tom, že má Tony Stark srdce. Humorem to celé vlastně tak nějak evokuje přístup Taiky Waititiho, dynamika mezi Velmistrem a Tony Starkem je zábavná, výsledná epizoda poté neurazí. Rozhodně by se dalo nalézt mnoha zajímavějších konceptů ohledně toho, co by se mohlo stát, kdyby Tony Stark na konci prvních Avengers zaplatil zničením Chitauri výletem do vesmíru. Špetka Rychle a zběsile na planetě Sakaar ovšem rozhodně dala tvůrcům příležitost se kapánek vyřádit a jde o jednu z epizod s nejvýraznější animací. Dává tak možná smysl, že byla tato epizoda odložena, výsledné závody totiž poté vypadají skutečně poctivě. Zajímavá je dynamika mezi Tonym Starkem a Gamorou, stejně tak drobné momenty, které staví na charakteru Tonyho Starka v podání Roberta Downeyho Jr. Mick Wingert je možná pouhý imitátor Downeyho, přispívá ovšem k tomu, že jeho Tony Stark skutečně zní jako ten Tony Stark, kterého všichni milují nejen díky konci Avengers: Endgame. Z výsledku se toho zajímavého vlastně moc vydolovat nedá, ze všech dosavadních alternativních příběhů tohoto seriálu se zatím jedná o jeden z těch slabších případů. Přesto je výsledek dostatečně fajn a dokáže být zábavný. Nejde o střelu z ranku Co kdyby... Doctor Strange nepřišel o ruce, ale o své srdce?, přesto i tato epizoda dokáže dodržet určitý standard..... (25.12.2023)

Každá epizoda seriálu Co kdyby...? jen tak pokračování nedostane. Dochází k sice propojovánímu příběhů skrze například založení týmu Strážci Mnohovesmíru, 5. epizoda 1. série s názvem Co kdyby...Zombie?! se dočká pokračování v podobě chystaného mládeži nepřístupného seriálu Marvel Zombies a před smrtí Chadwicka Bosemana se vlastního seriálu mohl dočkat také T´Challa/Star-Lord. 5. epizoda 2. série je prozatím ovšem první vyložené pokračování. A navazuje se přímo na start seriálu. Kapitánka Carter se vrací a dočkává se své druhé vlastní epizody, která navazuje na po-titulkovou scénu závěru 1. série. Její první epizoda byla v podstatě přepracováním filmu Captain America: První Avenger, její druhá vlastní epizoda má poté nevyhnutelně paralely s druhou sólovkou Captaina Ameriky s názvem Winter Soldier. Přesto právě tato epizoda dokáže potěšit. Epizoda dokáže mile překvapit už představením závěrečné bitvy z prvních Avengers s tak trošku jiným složením, kdy se ukáže, že mezi kapitánkou Carter a Natashou Romanoff náhle srší skoro až sesterská chemie, kdy dává tak nějak smysl, že by právě mezi těmito dvěma vzniklo sesterské pouto. Už jenom tento úvod dokáže, že by si kapitánka Carter mohla zasloužit celý vlastní seriál, protože se rozhodně nejedná pouze o Stevea Rogerse v sukni.  Styčné plochy s Captain America: Winter Soldier cítit jsou, nejvíce skrze fakt, že i tady je hrozbou někdo velmi blízký z minulosti. Znovushledání kapitánky Carter a Stevea Rogerse dodává ty správné emoce, nejenom v moment, kdy jejich city zvládnou narušit nějaké to vymývání mozků a dojde i na na napojení na závěrečnou scénu Avengers: Endgame. Jde o ten typ epizody, kde je snadné se vyloženě radovat nejrůznějších pomrknutí a detailů. Potěší také přítomnost Buckyho Barnese, která ukáže, jak by si také mohl Bucky žít, kdyby se mu vyhnula celá záležitost s Winter Soldierem a jeden hřejivý moment ukáže, že je Bucky Barnes frajer snad v každé realitě. Epizoda poté též schopně pracuje s minulostí Natashy Romanoff, zvládá výtečné servírovat akci, emoce i sympatické slovní přestřelky (po vzoru Captaina Ameriky 2 dochází na popkulturní odkazy) a poté na finále, které zvládne být podobně uspokojivé jako konfrontace Stevea a Winter Soldiera v závěru Captaina Ameriky 2.  Dveře jsou poté v závěru v podstatě rozevřené k tomu, aby v budoucnu vznikla Kapitánka Carter 3, nechybí ovšem definitivní náznaky toho, že i v 2. sérii dojde k nějaké formě crossoveru. Dojde tak nejenom k jednomu náznaku velmi lákavého konceptu, ale také k opětovné ukázce toho, že Pozorovatel ne vždy nutně ví, co se to právě v mnohovesmíru děje. 5. epizoda 2. série Co kdyby...? je nicméně výtečná podívaná a prozatím jasný vrchol této série.... (26.12.2023)

Seriál Co kdyby...? doposud vždy představil alternativní varianty velmi známých hrdinů, 6. epizoda 2. série ovšem představuje první superhrdinku originálně vytvořenou čistě pro Marvel Cinematic Universe. S poměrně zajímavým konceptem tak Bryan Andrews přichází s Kahhori a přitom všem pracuje s konceptem původních obyvatelů Ameriky, španělská armáda za vlády královny Isabely a Amerikou dekády před rokem 1492 a objevením Kryštofem Kolumbem. Zajímavá epizoda představující kulturu mohawského kmene, kterou Marvel Studios vytvořilo díky spolupráci se samotným mohawským národem. A je to krása. Animace je dost možná nejvýraznější za celou existenci seriálu, kdy je to nejvíc vidět především ve finální konfrontaci se španělskými dobyvateli pátrající po údajném prameni mládí. Nejenom, že to má celé pojítko na skutečnou španělskou historii (Juan Ponce de Léon nemusí být nutně známý pouze díky čtvrtým Pirátům z Karibiku), ale skutečně nějak pracuje s mohawskou kulturou, jejich tradicemi, legendami a vše to nakonec vyústí v uspokojivý příběh, který představuje funkční silnou ženskou hrdinku a nakonec i nějaké to poselství o tom, že musí kmen držet při sobě. I když se poté může Kahhori zdát až příliš OP, vše to nejspíše má svůj smysl především díky naznačenému potenciálu v cliffhangeru. Animace má výhodu v tom, že může předvádět velkolepé věci a přitom držet rozpočet na uzdě. Při sledování této epizody jde ovšem snadno si její události představit v hraném kabátu a utvrdit, že by velkolepé správně byly i v hrané podobě.  Po vzoru mnoha epizod Co kdyby...? se tu vlastně neriskuje, nějak nevyužívá maximálně rozevřený potenciál. Ale je to něco svěžího. Něco nápaditého. Něco, co pouze neupravuje základní příběhy známých Marvel Cinematic Universe příběhů, ale skutečně předvádí tak trochu jinou plochu již tak rozevřeného vesmíru. Potěší navíc, že se Marvel Studios rozhodlo, že bude tento seriál výhradně v původním jazyce kmene Mohawk i Španělů. I přes sci-fi prvky to vše tak působí realističtěji a ukazuje, jak se na to musí. Čerpat z historických pramenů, opepřit to trochou sci-fi a v součtu doufat, že to nějak bude držet pohromadě. A stojí. Příběh s Kahhori tak mohl dopadnout různě. Někoho může zamrzet, že právě nová hrdinka dostane příležitost místo starých známých, někoho naopak právě přesně to potěší. Jisté je, že jde skutečně o projevenou ukázku tvůrčích schopností a chvílemi tak jen zamrzí, že je příběh přeci jen silný pouze zhruba na epizodu kolem 30 minut a přeci jen nezachází o kus dál. Jinak jde ovšem spolu s předchozí epizodou o prozatímní vrchol nejen celé 2. série Co kdyby...?, ale také o jeden z vrcholů celého seriálu jako takového.... (27.12.2023)

Když je někdo bohyní smrti, nečeká se od něj vyložená svatozář. Stačí si vzpomenout na Helu v podání Cate Blanchett z Thor: Ragnarok, jednoho z nejsadističtějších záporáků celého Marvel Cinematic Universe s vyloženě černým srdcem. Jenomže jak padne v této epizodě, i nejtemnější srdce mohou poznat mír. 7. epizoda 2. série Co kdyby...? tak pracuje s jedním z nejzajímavějších konceptů v rámci dosavadního seriálu. Dochází k propojení světů Thora a Shang-Chiho (kdy to celé dává smysl díky faktu, že jde o nejvíce fantasy série v rámci MCU) kdy v příběhu Hely dochází k paralelám událostí z prvního Thora. Jak ovšem výlet Thora na Zem bez jeho schopností mohl boha hromů změnit, jeho sestru čeká vyložené otočení o 360 stupňů. Charakteristika Hely z Thor: Ragnarok je přitom zachovaná. Vůbec poprvé dochází k očividné konfrontaci s jejím otcem Odinem, i na Zemi jsou vidět sadistické sklony Hely a její očividná schopnost vytěžit z nějaké té možnosti maximum. Jakmile ovšem následně dojde k jedné tréninkové montáži jako z nějakého kung-fu filmu, Hela si definitivně prochází určitou změnou. A tahle epizoda neskrývá svou nápaditost. K spokojenosti by v podstatě stačil už jenom závěrečný souboj, který srší nápaditostí, zvládá působit velkolepě i epicky a především jsou v jeho závěru cítit ty pravé emoce. Nejvíce to ovšem funguje díky faktu, že celá epizoda působí jako jedna mála tím dojmem, že využívá potenciál celého seriálu. Skutečně něco zdánlivě zavedeného obrací zcela naruby, ústřední postava si prochází vyloženě neočekávaným vývojem a i přes uzavřený konec v podstatě naznačuje, že jde o svět, který by ještě stálo za to více prozkoumat. Už v Thor: Ragnarok měla Hela nějakou osobnější motivaci, která dávala smysl vedle pochopitelných mocichtivých, tady je ovšem Hela skutečně procítěnější. Nejenom díky jednomu mrknutí do dětství, ale také skrze fakt, že jde o bohyni smrti, Odinovu popravčí, která byla vedená k tomu, aby válčila, teprve nyní konečně poznává mír a vidí v něm možná větší sílu nežli v dobývání vesmíru. Nikdy to nedojde tak daleko, aby Hela hned začala zpívat píseň od Edwina Starra, zase tak daleko k tomu ovšem vlastně nechybí. Potěší i práce s postavou Xu Wenwua, která potvrdí, že ani v Shang-Chi a legenda o deseti prstenech nebyl čistokrevným zlem. Hela se skrz touto epizodou potkává s motivy vnitřního míru a sklony k pacifismu, závěr poté naznačuje zajímavou konfrontaci, nejstěžejnější je ovšem právě ona myšlenka o tom, že i nejtemnější duše může poznat čistotu míru. Nejedná se tak jenom o nádherně zpracovanou animovanou epizodu se zároveň funkční akcí a příběhem, ale také o epizodu s nějakou myšlenkou. Spolu s Co kdyby... Doctor Strange nepřišel o ruce, ale o své srdce? dosavadní vrchol celého seriálu.... (28.12.2023)

Neil Gaiman jakožto spisovatel dal světu Hvězdný prach, Dobrá znamení, Sandmana nebo Koralínu a svět za tajnými dveřmi. Vyloženě cizí mu ovšem není ani svět Marvel Comics. Gaiman totiž stojí za komiksovou sérii 1602, která jak již název napovídá představuje známé hrdiny a záporáky z Marvel Comics v 17. století. Matthew Murdock, Stephen Strange nebo Anthony Stark prožívají své příběhy v osmidílné minisérii na kterou se mnohokrát navázalo a i díky konceptu seriálu Co kdyby...? vlastně dává smysl, že je nakonec na motivy této komiksové minisérie založena jedna epizoda seriálu. I když dle všeho nemá s předlohou Gaimana moc společného. Pár staletí po Robinu Hoodovi se tak pozice zbojníků ujímají známí Avengers v dobových kostýmech a tehdejší mluvou. Ze Stevea Rogerse se stává Rogers Hood, z asgardské královské rodiny je pozemská šlechta a místo Merlina je tu Scarlet Witch. A do toho všeho se nějak zamotá známá Kapitánka Carter, pro kterou je díky setkání s novou variantou Stevea Rogerse tato mise rázem osobní. Už samotná předloha Neila Gaimana zní zajímavě a i když dle všeho Gaiman s konceptem předvedl zajímavější věci, výsledná podoba v seriálu je fajn. Prostředí 17. století má přeci jen pořád své kouzlo, pracování s hrdiny v této době je poměrně zajímavé (je tu specifická variace na Muže se železnou maskou) a nechybí různá funkční pomrknutí. Například k faktu, že některým postavám dost možná zřejmě není souzen šťastný konec a že někdo adekvátně obsadí pozici popravčího.  Je to epizoda, která předvádí působivé animované sekvence, design dobových postav je hravý (Happy Hogan) a pochopitelně nemůže chybět ani odkazování k díle Williama Shakespeara (všichni přece velmi dobře dávno víme, že je Loki skvělá herečka). Po Co kdyby... Zombie?! se dost možná o jednu z nejzajímavějších realit, kterou seriál doposud prozkoumal. I přes fakt, že rozuzlení zápletky není nejsilnější, v drobnostech je tato epizoda trošku kostrbatá a v jistých momentech je pomrkávání možná až příliš na sílu. Je to ovšem seriál, který si o taková pomrknutí přímo říká a je tak nefér si na ně vyloženě stěžovat. Oproti 1. sérii je poté určitě vidět více pojítek v rámci jednotlivých příběhů a po vzoru předposlední epizody 1. série se i zde končí zřejmým cliffhangerem odkazující na pokračování příště, které tu alespoň bude již zítra. I přes status antologického seriálu jde přeci jen pořád o úkaz toho, že je mnohovesmír široký a různé reality mohou ovlivňovat sebe navzájem. Epizoda z roku 1602 rozhodně nepatří mezi seriálu, přeci jen je ovšem ve výsledku dost fajn.... (29.12.2023)

Finále série má vždy mít nádech finále série. A to se finále 2. série seriálu Co kdyby...? rozhodně podařilo. Nejenom díky faktu, že jede díky extrémnímu počtu postav o takový průlet dosavadních 18 epizod seriálu, ale zároveň proto, že se nějak smyslně pracuje s jednou stěžejní postavou, která dostává uspokojivý i když tragický konec své kapitoly. Strange Supreme je jednou z nejzajímavějších variant, kterou seriál Co kdyby...? představil. Postava, která posouvá možnosti svých schopností na možný práh, kupředu ho žene láska (navíc jak naznačil i Doctor Strange v mnohovesmíru šílenství - v každém vesmíru tak trochu tragická) a i proto vlastně adekvátně jde dohromady interakce s Captain Carter. Ať už je to totiž Doctor Strange, Steve Rogers nebo samotná Captain Carter, jde o tři postavy, které zdánlivě v jakémkoliv vesmíru nemají právo na šťastný konec. Právě proto je smyslné, že se do popředí dostává samotná Captain Carter a její interakce se Supreme Strange nejenom díky společné minulosti má nějakou sílu. Při zmíněném průletu epizodou dojde na setkání s nejrůznějšími variantami známých postav, Strange opět vytáhne své démonické DNA a vše to vede k dalším působivým animovaným scénám, které fungují nejen díky účasti čím dál zábavnější hrdinky Kahhori. Celé finále 2. série Co kdyby...? vlastně celou dobu působí jako úmyslný chaos, který by se mohl snadno rozpadnout. A to se díkybohu nestane. Díky tomu tak funkčně funguje průběh celé epizody, pomrkáváním se smyslně pracuje s nejrůznějšími postavami a vše to vyvrcholí nejen odkazováním k vývoji současného Marvel Cinematic Universe, ale skutečně emočně funkčnímu fnále. Finále 2. série Co kdyby...? je díky tomu všemu více nežli uspokojivé a vyvolává chuť po tom, aby 3. série dorazila v nejbližším horizontu. Nezbývá než doufat, že se na další sérii nebude čekat další 2 roky. Právě epizody jako je finále 2. série totiž ukazují, že tento seriál dokáže chvílemi skutečně využívat svůj potenciál.... (30.12.2023)