Agatha Christie: Plavý kôň

Neznám knihu, ale toto TV zpracování mi přišlo nepovedené. Ne po technické stránce. Vizualita 60. let byla parádní, hudba OK, Rufus Sewell fajn, ostatní spíš takový kompars, ale ten příběh byl ve filmovém zpracování chaotický, nudný a nezáživný. Nemělo to atmosféru, která by mě naplňovala očekáváním věcí příštích a celkového rozuzlení. Tak nějak mi to bylo jedno. A kdybych u Plavého koně usnul, tak nebudu litovat, že mi něco uteklo... (24.01.2021)

Jak už je bohužel v poslední době u adaptací Agathy Christie zvykem, snímku dominuje snaha o zachycení co největšího počtu věrných historických artefaktů a prostředí (tentokrát přelom padesátých a šedesátých let) - patrně se to daří, jenže já nechtěl dobový katalog, ale detektivní příběh, a ten zde není dokonce ani v druhém plánu. Místo toho sledujeme "mysteriózní něco" a rozhodně se nejedná o podnětný zážitek. Převažuje údiv a znechucení - oč lépe se s danou látkou vypořádali ve své netradiční sérii Vraždy podle Agathy francouzští tvůrci! (08.08.2022)

Po otřesném zážitku s Malkovichem v roli Poirota jsem i celkem ráda, že postava důmyslného detektiva zde absentuje. Noční můrou milovníků Agathy Christie musí totiž být představa, že Malkovich svým toporným herectvím zprzní třebas i slečnu Marplovou. Sewell bohužel také hraje dosti pod psa, celou dobu se tváří, jako kdyby měl obličej vytažený pomocí gumiček a nemohl tudíž ani pohnout mimickým svalem, natož mrknout. Scénář je povedený, režie průměrná, herci podprůměrní. Velký problém mám i s českým dabingem, hlavní postavu sice namluvil majitel krásného hlasu Jiří Dvořák, ale hned druhého muže filmu našišlal Josef Carda. (03.07.2022)

Smrt k životu patří, předtím je ale žádoucí, aby bytosti byly živé. Tím by se dal shrnout hlavní problém téhle neživotné adaptace a mrtvolných postav. Nové, naleštěné, křečovité a rádobyumělecké zpracování Plavého koně, který je sám o sobě tak temný, originální a překvapující, že každé další vylepšení je o jedno vylepšení navíc. Ze všeho nejhorší je ale toporný výkon koženého Marka, který vypadá jako by jel na koňských sedativech. Jeho mimika se omezuje na tupý výraz a tupý výraz s mrkáním. I když ono se to mezi ostatními vyšinutými postavami ztratí. A stejně ztracený je i čas s tímto pastelkami pomalovaným koníkem. Možná by Sarah Phelps už měla přesedlat na jiného autora. (12.01.2021)

Příběh je napínavý a má atmosféru, pěkné exteriéry a dobové reálie, spíše než detektivku mi připomíná psychothriller. Nicméně ke konci jsem se v ději trochu ztrácela, nebylo zcela jasné, co jsou vzpomínky a co halucinace, a jak to vlastně skončilo?? Nechalo se vidět, už kvůli Rufusu Sewellovi, nicméně nemyslím, že bych se k této minisérii vracela. (27.05.2021)