Obsahy(1)
Portrét významného českého skladatele, jehož hudbu neumlčely ani pasti komunistického režimu. Lyrický dokumentární film Patrika Ulricha exponuje nejen Slukův dramatický život, který přes řadu eskapád vyústil až do románových rovin, ale soustředí se především na skladatelův osobitý jemnocit pro tvorbu klasické, ale především komorní a filmové hudby, ve které dosáhl světového významu. Luboš Sluka je bezpochyby poslední klasik symfonické, filmové, komorní i duchovní hudby 20. století. Jeho hudba k filmům Na pytlácké stezce, Za trnkovým keřem či Pod Jezevčí skálou patří ke klenotům české moderny a těší se i z koncertního provedení. Sluka ve svém díle navázal nejen na slavného prastrýce Josefa Bohuslava Foerstera, který jej naučil hudbě a pokoře, ale také na odkaz svých celoživotních vzorů, zejména Janáčka a Martinů. I ve svých dvaadevadesáti letech je tento skromný klasik stále aktivním hudebním skladatelem a nezastavitelným životním optimistou. Slukova hudba se hraje po celé Evropě, zní živě, z rozhlasu, z filmového plátna i z televizní obrazovky. Jeho největší životní pravdou je pokora, slušnost a víra. Tvrdí, že jen skromný člověk může být vlastníkem toho největšího bohatství. I přesto, že je držitelem těch nejvýznamnějších evropských cen, široké české veřejnosti je nepochopitelně utajen. Držitel čestné medaile T. G. Masaryka a Ceny Ministerstva kultury pobývá se svou ženou Hankou v klasicistním domku, kde stále tvoří a komponuje. Na pracovním stole má rozepsanou novou partituru. O tom, že by byla poslední, rozhodně neuvažuje. (Česká televize)
(viac)Recenzie (6)
Na dokumentu je vidět, že mezi tvůrci a hlavním protagonistou muselo dojít k maximálnímu souznění. Oceňuji zajímavou formu s jednotlivými kapitolami pomocí přechodů s dětskou klavíristkou. Její výkon je obdivuhodný. Ruce, které nám ničí fotografie, stejně jako osud ničil skladatelovu osobnost, jsou též skvělým nápadem. Velký vliv na mé kladné hodnocení má i výběr lokací, krásné záběry na přírodu, architekturu a nápaditě vybrané archivy, včetně ukázek ze Slukových filmů. Více takových dokumentů, život umělce je drama samo o sobě :)) ()
Velmi povedený dokument, který svými nápady, formou, ale hlavně emoční náplní vystupuje výrazně nad průměr televizní tvorby. V celovečerní stopáži by jistě obstál i v kinech. Vše v pořadu působí velmi přirozeně a lehce, tak jakoby samozřejmě, přesto je ale vidět jisté režijní uchopení a určitá dramaturgická logika, což se o některých českotelevizních dokumentech říct nedá. Je paradoxní, že tento malý "medailon" strčí suverénně do kapsy např. "celovečerák" o mistru Bělohlávkovi. Díky Slukově hudbě jsem teď narazila na mnoho TV inscenací, o které jsem vůbec nezavadila. Hudba z nich často bývá tou nejlepší složkou. ()
Tenhle medailon klidně mohl být delší. Možná by to pomohlo vyřešit dramaturgické podivnosti, jako je např. zmínka o malíři Kupkovi, která do vyprávění zničehonic vpadne a rychle zase zmizí, aniž by tu byla souvislost s předešlým a následujícím. Nelogické jsou i některé prostřihy: co měl Luboš Sluka v době svého působení v Pantonu (1963-76) společného se singlem Ivana Mládka Tak se nám ti naši mladí berou, který vyšel až někdy v osmdesátých letech? Podobně i ilustrační záběry z Opočna mohly být pestřejší a nemusely se tolik zaobírat nepříliš odlišnými variacemi obrázků náměstí. Jako celek to ale není špatný film. A pan skladatel si pozornost rozhodně zaslouží, a to jistě nejen proto, že je mimořádně sympatický člověk. ()
Nejdřív jsem se obával, že to bude takový milý vzpomínkový vyprávění laskavýho staříka. Vyklubal se z toho ale důstojný portrét zřejmě nejstaršího českýho skladatele a jeho doby. Všechny složky jsou v dokumentu vyvážený a vlastně vůbec neva, že není ve filmu pohyb. Ten obstarávaj archivy, ukázky, hudební sekvence a dynamickej střih. Je to jeden z mála televizních dokumentů, na kterém je skutečně vidět alespoň nějaký režijní uchopení. ()
Velmi příjemný a důstojný dokument. Je taky skromný a lidský. Klidně mohl být i o trochu delší, vůbec by mi to nevadilo. Alespoň bych se dozvěděla o panu Slukovi něco víc. Neměla jsem nejmenší tušení, že je autorem hudby Šumavské trilogie s Tomášem Holým. Ta hudba je nádherná. Vždycky mě při ní krásně mrazí v zádech. ()
Galéria (13)
Fotka © Patrik Ulrich
Reklama