The Gay Nineties
Réžia:
Harry BeaumontKamera:
Oliver T. MarshHudba:
Herbert StothartHrajú:
Marion Davies, Lawrence Gray, Walter Catlett, Louis John Bartels, Ilka Chase, Vivien Oakland, Jed Prouty, Claud Allister, Sam Hardy, Nance O'Neil (viac)Obsahy(1)
Broadway 1899 – kočáry se sjíždějí a muži chtějí vidět krásné dívky v nejsledovanější show – „Florodora“. Daisy (Marion Davies) je poslední z původní šestice hvězd, ostatní se už vdaly za bohaté milovníky umění. Ona by se vdala taky, nejraději za Jacka Vibarta (Lawrence Gray), ale její kámošky Fanny (Ilka Chase) a Maud (Vivien Oakland) ji varují, že je to vyhlášený děvkař. Takže když od něho dostane kytici a pozvání, odmítne, aby dala najevo, že není jen tak k mání. Místo toho si vyjede s kamarádem Georgem Smithem (George Chandler) na jeho tandemu. George by si ji vzal hned, ale nemá peníze a hlavně je pro ni opravdu jen přítel. O několik dní později na pláži Daisy uvidí Jacka, předstírá, že se topí a nechá se zachránit.
Udička je zaseknuta, zejména když na velkém fotbalovém zápase projede Daisy kolem Jacka opět na tandemovém kole s Georgem. Jack po Daisy vyjede a dokonce se o ní zmíní své matce (Nance O’Neil), která to ovšem rázně utne a vysvětlí, že si musí vzít Constance (Jane Keithley) a ne nějakou sboristku. Jack ale pokračuje, vyjede si s Daisy novým vynálezem – automobilem, daruje jí náramek a začne mluvit o pronájmu malého bytečku. Daisy ale odmítne být jen jeho milenkou a odkráčí středem. Čas plyne, další a další dívky z show se vdávají, nebo zasnubují, ale Daisy nic. Pak se ale ve finále „Florodory“ stane něco nečekaného, Daisy je požádána o ruku přímo na jevišti při písni „I must love someone, and it might as well be you“. Kdo tuto romatickou akci naplánoval a provedl a je to skutečně Daysiin muž snů?
(Peabody)
Recenzie (1)
The Florodora Girl z produkce Marion Davies v hlavní rolí s Marion Davies je příspěvkem do širšího nostalgického subžánru "The Gay Nineties," který odkazuje na americkou dekádu 90. let 19. století. Je to cosi jako evropské staré zlaté časy, respektive vzpomínka na to dobré z doby mezi Vídeňským kongresem a vypuknutím 1. světové války. Pro každou část světa je to víceméně individuální. O něco pikantnější pohled na rozmařilá devadesátá nabízela Mae West ve filmech She Done Him Wrong nebo Belle of the Nineties, u Disneye měli The Nifty Nineties a po válce se stala nesrmetelnou Hello, Dolly! Jaký je tedy triumf této verze? Marionin triumf představuje zejména závěrečná opulentní scéna natočená ve 2 pásovém Technicoloru, pro který budu mít vždy slabost. Ať už v kombinaci s němým nebo zvukovým filmem. ()