Sociální dilema

Pro největší konspirátory na světě - Američany - další střípek do skládačky konspirace o sociálních sítí. Pro Evropany zajímavě sesumírovaná fakta od lidí, kteří k tomu mají co říct. Říct by se k tomu dalo asi hodně, ale jelikož mi Facebook ráno nabídl dost pěkný tričko s pěkným a originálním potiskem lesa, jdu se zamyslet nad tím, jak ho zaplatím a nechám si ho z Uzbekistánu dovést do České republiky. (08.11.2020)

Námet dokumentu je skvelý, určený je hlavne pre ľahko manipulovateľných ľudí, ktorí nevedia rozoznať fake news od seriózneho spravodajstva, či pre tých, ktorí sa bezhlavo nechávajú unášať súčasným agresívnym marketingom. Ja osobne som sa nedozvedel nič extra nového, skôr som sa len utvrdil v tom, ako to celé funguje. Súhlasím však s tým, že sociálne siete dokážu byť pre ovplyvniteľných ľudí poriadne nebezpečné. Kto však dokáže informácie racionálne filtrovať a konštruktívne nad nimi uvažovať aj na nejakej overovacej či argumentačnej úrovni, tak pre neho sú sociálne siete skvelým vynálezom. (14.11.2020)

Dokument, ktorý sľuboval veľa, ale priniesol len štandard. Nepoukázal vôbec na dvojsečnosť problematiky, a to v tom, že sociálne platformy sú technologicky svojími komunikačnými a zdielajúcimi funkciami pri správnom používaní veľkým pomocníkom pre mnohých, ako na úrovni osobnej komunikácie, tak na úrovni budovania firiem či startup-ov. To by oprávnilo názov rozporu, a to slovo dilema - máme tie platformy používať či nie, keď majú toľko prínosov, ale zároveň vieme, že sme pre všetky len náplňov reklamného biznisu a katalogizáciou citlivých dát, o vytváraní sociálnych bublín a informačnej algoritmizácií ani nehovoriac, končiac psychicko-sociálnymi otázkami, na ktoré budeme mať štúdie až za roky rokúce. --- Celá hraná časť na mňa pôsobila umelo a znásilnene, s pasážami, ktoré si neudržali objektívnosť a mali tendenciu moralizovať, nenechali nám sa rozhodnúť, či sú platformy skôr prínosom, či nemesisom pre spoločnosť. --- Dokumenty na túto problematiku sú potrebné ako soľ, a ja len dúfam, že tento bol jeden zo slabších, a budú vznikať ešte vecnejšie a objektívnejšie, aby ukázali cestu k tomu, ako, a na čo by sa tieto platfomy mali správne a bezpečne používať, a na čo určite nie: Napríklad na oznámenie toho, kedy idem na drahú dovolenku, bude prázdny byt, a v profile na fb mám krásne vyplnenú aj adresu bytu... :) (13.10.2020)

Přesně tohle je jeden z těch dokumentárních počinů, který by měl povinně vidět každý. The Social Dilemma totiž bez zbytečných vytáček ukazuje, že za oponou velkých sociálních sítí stojí precizně propracované algoritmy, jež nás "nutí" trávit před obrazovkou telefonu co nejvíce času. V dokumentu rovněž vystupují někteří zaměstnanci těchto korporací, kteří Vám poutavým výkladem nastíní, jak se z počátečních dobrých úmyslů zrodila tato olbřímí chiméra novodobé závislosti. Pokud se tedy zajímáte o tuto problematiku, dokument The Social Dilemma je přesně tím dalším dílem skládačky, který byste rozhodně neměli minout. (Netflix) (29.09.2020)

Sociální dilema nepřináší vůbec nic nového. Že uživatelé sociálních sítí jsou sami produktem a kam takový "business model" povede, bylo těm důvtipnějším zřejmé od samého počátku, nejpozději však od skandálů spojených s Cambridge Analytica. Celý problém spočívá především v tom, že se do hybatelských pozic dostali inženýři. Z němčiny na to máme nádherné slovo: Fachidiotismus. Řešení úzce zaměřených technických problémů bez širšího pohledu (sociálního, kulturního, etického...) příp. bez náležité regulace nemůže vést k ničemu jinému, než co alarmisticky zobrazuje tento film. Ostatně o tomto strašáku psal před více než 70 lety (tj. už dávno před vynálezem internetu) např. Josef Šafařík ve svých listech Melinovi: "Jeden z nejpopulárnějších receptů dneška zní: Více technizace, více technického myšlení! (...) Jsme technickým myšlením a nazíráním prosycení do té míry, že již bezmála ničemu přírodnímu a přirozenému nerozumíme." Pokud čistě technicky a neregulovaně optimalizujeme zisk (přičemž nástrojem i produktem je manipulace uživatele), nedivme se rostoucí polarizaci společnosti, nárůstu psychických problémů souvisejících s komplexem méněcennosti, nárůstem sebevražd atd... Tvrzení jednoho ze zpovídaných ex-insiderů, že "toto nás vůbec nenapadlo" je proto charakteristické pro vládu inženýrů: Nemají žádný vzoreček na vztah mezi technickým optimem a mravností. Takový vzoreček ani existovat nemůže, protože algoritmus nepozná pravdu (jak ve filmu správně zaznělo). Ovšem i o tomto psal zmíněný Šafařík před více než sedmdesáti lety: "Hodnoty technické nejsou pravdivé nebo nepravdivé, dobré nebo špatné, krásné nebo ošklivé, jsou správné nebo nesprávné pro (...) konstrukci lešení (...), pro 'zde' a 'nyní' divákovo." Film podává dost přesný popis problému, ale činí tak kontraproduktivně. Namísto většího důrazu na celostní pohled (sociologický, psychologický, filosofický, historický) a slovo nezávislých odborníků je těžiště dokumentu ve zpovídání bývalých členů managementů sociálních sítí, kteří se nějakým způsobem vyviňují... Namísto komplexní diskuze o problému se divákovi hrozba přibližuje podivnou až trapnou dramatizací, v níž jsou algoritmy personifikovány (v jedné scéně si dokonce jeden algoritmus absurdně položí etickou otázku - jak už víme, algoritmus nic takového nikdy umět nebude). V konečném důsledku (a fakt, že film je z produkce Netflixu, je třešnička na dortu) používá tento dokument podobné techniky manipulace k udržení pozornosti, jako kritizované sociální sítě. Snad může přiblížit existující hrozbu masám uživatelů sociálních sítí, ale dost pochybuju o tom, že by to mělo (bude mít), nějaký reálný dopad na zlepšení. (20.10.2020)