Sissi

Její skutečný život zde ulpívá na povrchu, ale romantická historka dokonale plní svůj úkol a působí úsměvně. O nic víc v tomto zábavném filmu ani nejde. Že jde o starý film, vůbec ničemu nevadí. Atmosféra rakousko-uherské doby je zde zachycena s jistou dávkou pompéznosti, ale humoru. Film mě pobavil, což mnohým dnešním komediálním filmům chybí. (01.12.2015)

Nemá příliš velký smysl polemizovat nad historickou realitou mladé císařovny a jejího nástupu na trůn, neboť Ernstu Marischkovi se především jednalo o vytvoření velkolepého kostýmního velkofilmu. A tím Sissi opravdu je. Vynikající kamerové záběry na rakouská pohoří a vídeňské reálie společně s bohatou výpravou vytvářejí nezapomenutelný zážitek. Mladinká Romy Schneider byla v té době skutečnou hvězdou nejen rakouského filmu a na plátně se stejným úspěchem dokázala ztvárnit venkovské děvče i šlechtičnu. Dnes je více než zřejmé, že díky Marischkovým barevným velkofilmům se z ní později stala ikona evropské kinematografie. Titulní hrdince pak skvěle sekundují i matka Magda Schneider a Karlheinz Böhm. I kýč může být velkolepý a mnohdy je sladká lež příjemnější než krutá pravda. (28.06.2009)

Příjemný film s pěknými interiéry i reáliemi, rakouskou krajinou a dobovými oděvy. Myslím, že každý Čech, Moravan, Rakušák, Tyrolan, Chorvat, Slezan, Maďar, Slovinec atd. by alespoň jednou tuto sérii měl zhlédnout. Franz Josef byl náš císař a Sissi naše císařovna. Jinak s odstupem času, zpracování velmi naivní a idealizované... (29.04.2008)

Je třeba mít na paměti, že film se řadí do žánru komedie a romantický, nikoliv historický. Nepochybuji, že skutečná Sissi nebyla zdaleka tak půvabná jako Romy Schneider ani tak sympatická, jak to má její filmová představitelka ve scénáři. Její mamá Ludovíka zřejmě nebyla až tak dobrota sama, jak ukazují dějiny na osudu mladší dcery Sofie, její tatík zřejmě nebyl až tak bodrý lidový fořt, jak je vykreslený zde. O plánovaných zásnubách s Nene není žádný historický doklad. Sňatek mezi Alžbětou a Franzem byl především vladařský. Ale o to všechno tu nejde. Film je film, nemusí vždy zobrazovat skutečnost, má právo idealiovat. A malebný a idylický bez pochyby je. Marischkovi se povedl kultovní snímek, který pro většinu Rakušanů i Němců patří k Vánocům stejně neodmyslitelně jako naše Pyšná princezna či Tři oříšky pro Popleku. Přejme jim to! (03.05.2014)

Ve jménu povinné osvěty si teď dáme tu o té opravdové císařovně Sissi. Takže všechno bylo, jen ne to, co bychom asi (ovlivněni touto letitou taškařicí) čekali: psychopatická hysterka, anorektička- podle denních účtů za dorty spíše bulimička posedlá svou hmotností a pačesem. Manžela vydírala už od sňatku sexem. Pokud neskákal, jak ona pískla, nebylo nic. Například si tak vynutila své neomezené plné moci, své lidi kolem sebe, svůj program, dohled nad veškerým provozem domácnosti, ale kromě jejího písečku požadovala narovnání práv maďarského národa, výměnou za plnění manželských povinností. A dosáhla toho. Ale ne kvůli Maďarům, ti ji byli buřt, jen proto, aby císaře těma Maďarama vytáčela. Prostě všechno natruc a naopak. A chraň Bůh ji nevyhovět nebo na ni poukázat! Po letech manželovi naháněla do ložnice milenky sama, aby nemusela ona. Zatím se celé dny vážila, koukala na sebe do zrcadla nebo si hrála s papouškem. Ale taky hodně cvičila, jezdila na koni a údajně až fanaticky pěstovala turistiku. Každé deko muselo dolů, jinak konec světa. Běda té, která jí při česání vytrhla vlas. Měla zkažené zuby a tak když mluvila, nehýbala téměř rty- nebylo jí tedy rozumět. Byla proto vzteklá, že jí nikdo nerozumí. V roce 1888 si nechala vytetovat na rameno kotvu. V krčmě v přístavu. Pohoda. S radostí a uspokojením brousila po blázincích a léčebnách, ne kvůli zlepšení podmínek, ale protože čím bizarnější situace nebo nešťastníky viděla, tím byla sama spokojenější. Taková to byla osobnost! Od určité doby ji nikdo nesměl fotit ani malovat, aby zachovala kult své krásy, kterou oplývala ve dvaceti. Ale v roce 1885 (měla 48let) ji potkal rakouský konzul na ostrově Korfu a popsal ji takto: "Shledal jsem ji ošklivou, starou, hubenou jak tříska, špatně oblečenou a měl jsem dojem, že mám před sebou nikoliv blázna, ale šílence." Z mladé vzpurné, rozmazlené a panovačné "žeprý-heprý" anarchistky se stala nerudná babizna, která nerespektovala ani základní pravidla slušného chování. Když si nechala konečně vyhotovit zubní protézu, klidně si ji vyndala z úst přímo u prostřené tabule. Levou rukou ji podržela stranou stolu, opláchla sklenicí vody a strčila zpět do pusy. U stolu seděli hosté. Už od sňatku, pokud nebylo po jejím, projevovala svůj nesouhlas nekončícím křečovitým pláčem nebo se několik let snažila zahrát tuberkulózu. Hrála dobře, skákali kolem ní všichni a nakonec ji poslali na léčení, na Madeiru. Když to zopakovala několikrát, i císaři docvaklo, že žádnou tuberu nemá, že to bude jiný problém. No prostě úplné ZLATÍČKO, jako z jedné filmové pohádky! K filmu: já chápu, že chtěli natočit něco pro děti, ale už by bylo načase natočit film pořádný. (29.10.2018)