Autoportrét

Hlavní postavou dokumentu je možná její matka. Chyběl mě větší ponor do temných děsivých hlubin duše její dcery. (19.11.2020)

Síla mysli, síla mříží. Jak uniknout z klece, do které se člověk uzavře sám? Naděje prý umírá poslední. Možná kdyby vyhasla jako první, probudil by se v nás rváč dřív, než bude pozdě. Protože to pozdě je tak zatraceně snadné… (22.10.2020)

Tenhle dokument jen tak nevyženu z hlavy. Zasáhl mě – nečekaně a nepřipravenou na spoluprožívání takové bolesti. Zpočátku pro mě bylo těžké se na Lene vůbec jen dívat, chtělo se mi odejít z kina. Postupně jsem si k ní ale utvořila vztah a v jejím vnímání světa objevila nejednu podobnost s mým. Dokument je intimní zpovědí osmadvacetileté Lene, která v deseti letech onemocněla mentální anorexií - ve strachu před světem se ukryla do sebe. Z původní potřeby kontroly (alespoň) nad svým tělem, se Lene stala vězněm ve svém těle, které spustilo sebedestruktivní proces. Jako, kdyby sama sebe zaklela, ale už neznala zaříkadlo, kterým kouzlo zruší. Lene ví, že jí nepomůže žádná vnější síla tuhle kletbu zlomit. Svět chce čím dál tím více její účast na životě a Lene stojí před výzvou postavit se strachu ze života. Bolest, kterou jí nemoc způsobuje, je pro ni totiž větší jistotou, než se pustit těchto schémat a začít žít ve světě, kde není nic jisté. Film mapuje především současný život Lene, ale zároveň dává divákovi možnost nahlédnout prostřednictvím drobných retrospektivních střípků do její minulosti, pomocí kterých si může sestavit určitou mozaiku jejího života. Bude to ale obraz, ve které zůstane mnoho podstatných míst prázdných a mnoho nezodpovězených otázek, které se dotýkají něčeho, co můžeme nazvat tajemství života. (11.03.2020)