Miss Americana

Celý tento dokument byl pojatý tak, že je Taylor nepochopená a chce světu říct, že ho má na háku. Je to trochu tlačené na pilu, ale mě to nevadilo. Je to očividně určené hlavně pro fanoušky populární hudby a zároveň pravidelné konzumenty Netflixu. Považuju se tedy za cílovku. Říkala jsem kamarádovi, že jsem si na jeho doporučení pustila Miss Americana, a on se mě hned ptal, jestli jsem to náhodou nezapla kvůli Brenodonovi. Netflix to totiž umí fikaně. Pustí krátký trailer jen co ho zapnete a z toho půlku je v něm Brendon Urie. Co mám dělat, jsem jenom člověk. Jinak tedy pět hvězd, Taylor má můj respekt. (03.02.2020)

Rozhodne patrim k fanusikom Taylor Swift, avsak dokument ma nijako zvlast nenadchol. Je to skoda, mohlo to byt lepsie a zaujimavejsie, lebo Miss Americana zaujimava je. Dokument zahrna obdobie od jej zaciatkov country spevacky az po making of the Lover album. Viac pozornosti sa venuje Taylor ako osobnosti nez jej hudobnej ceste na vrchol. Je o jej rozhodnuti nemlcat a vyuzit to kym je, aby mohla nieco zmenit...50%. (05.02.2020)

Pocitově bych ubral na hodnocení. Co si budeme povídat, dokument je šitý na míru, je do jisté míry neupřímný a nejde příliš do hloubky. Na druhou stranu dobře ukazuje přechod z naivního dospívání do světa, kde je tlak na zpěváka příliš vysoký, kde vlastní názor je potlačován a identita budována tak, aby se nejlépe prodávala. Nicméně se naivní blbka Taylor změnila na naivní Taylor. Ačkoliv dokument neukazuje téměř nic osobního, jednu scénu jsem si velmi dobře zapamatoval - sedící Swift na pohovce se slzami v očích, kdy očekávala nějakou tu cenu za její hudební počin, a ono nejspíše nic. Chce být slavnou, ale zároveň chce, aby se k ní okolí chovalo, jako k normální holce. Na křehkou Taylor se našlo mnoho špíny a nepochopení, což z ní možná udělalo ještě více ztracenou osobu. Její mladistvé ideály vystřídala snaha po sobě něco zanechat, což s její hudbou nebude lehké. Ne, nemám nic proti její hudbě, myslím si však, že s postupně upadající slávou bude spíše vytvářet hudbu tak, jak jí cítí - pro své skalní fanoušky. A možná kvůli sexuálnímu obtěžování, nepochopení a vytrácejícímu se odkazu její osobnosti se hrne do politiky. Ano, každý může mít názor, a ano, krásně šlo vidět, jak jí její management nedoporučoval politicky adorovat jeden politický směr, ale k ní mi to nesedí. Popravdě, hvězdičky dávám za to věrné vykreslení změny jejího života. Upřímně však dodávám, že Taylor byla neupřímná, zbytečně vše dramatizovala a nechtěla diváka blíže pustit do jejího běžného života. P.S. je celkem zajímavé koukat na nával emocí, když skládá ve studiu. To je jedna z mála chvil, kdy se zdá být plně upřímná. (08.02.2020)

Tvorbu Taylor Swift sleduju prakticky od jejích countryových začátků. Na tenhle dokument jsem se rád podíval, a i když ji mám pořád tak nějak "zaškatulkovanou" v přihrádce "country", zvykl jsem si na to, že dneska je prostě někde jinde. Ale dá se říct, že to dělá dobře. Její koncerty - záznamy z nich, osobně jsem žádný nenavštívil, to je vždycky dokonalá show, vybroušená do posledního detailu a pro diváka nádherná podívaná. Co je mi na ní nesmírně sympatické a má za to můj obrovský respekt a obdiv, je to, že po celou dobu svojí kariéry skládá vlastní písničky - skoro vše je její vlastní tvorba. Pro mě v tom dokumentu bylo asi nejzajímavější sledovat pasáže, kdy vznikají nové písničky a desky, tam se zdá být sama sebou. A je vidět, že za tím bude hodně velká dřina, ani ne tak fyzická jako spíš duševní. Jak už tady někdo v komentářích zmínil, svoji pozici v hudebním průmyslu si tvrdě odmakala. Myslím, že i kdyby už nic kloudného nikdy nevydala, rozhodně se nemá za co stydět, kolik zpěvaček v jejím věku mělo album na 1. místě po 6 týdnů se 4 po sobě jdoucími alby? Film mapuje kromě její hudební dráhy i její vývoj jako člověka, od té mladé naivní holky, která dělá přesně to, co se od ní chce a co ji učili až po už poněkud vyspělejší mladou ženu, která má svoje názory, stojí si za nimi a nezdráhá se za ně bojovat. Tím narážím na její vstup do politiky, který tu někteří kritizují. Taylor se dlouho snažila do politiky nemíchat. Protože jí to všichni tak radili. Nakonec se vyjádřila, a to tak, jak to cítila, já v tom nic až tak špatnýho nevidím. Že jí to nevyšlo, resp. její podpora neměla až takový účinek je věc druhá a jistě to není její vina. Jakožto celebrita první velikosti je samozřejmě terčem bulváru, i když se jí to moc nelíbí a hlavně zpočátku s tím asi neuměla moc pracovat. Já osobně jsem její excesy nějak nesledoval. Vpodstatě až teď jsem poprvé viděl ten výstup s K. Westem na předávání cen MTV v r. 2009 a o několik let později její spor s ním, když použil její jméno v textu svojí písně v ne zrovna lichotivém kontextu. Poté následovala slovní přestřelka, ze které nevyšla v očích Američanů asi zrovna vítězně. Následně řešila žalobu ze sexuálního obtěžování ze strany bývalého moderátora jisté show, ve které byla nakonec úspěšná. Poté se na rok stáhla z veřejného života, dávala se dohromady a začala pracovat na nové desce. A musím uznat, že po zhlédnutí dokumentu mi deska Reputation, se kterou jsem měl zpočátku docela problém, dává větší smysl. Ano, dokument má jisté slabiny, Taylor má jisté slabiny, ale já mám jistou slabost pro Taylor:). Takže nakonec tam těch pět dám, hlavně za ty pasáže ze studia. To mě celkem baví sledovat u kohokoliv. (03.03.2020)

Je to OK, ale nic víc. Pár zajímavých pohledů ze zákulisí, trochu kuriozní první songy, které jsou dost vzdálené od toho, co TS skládá a zpívá teď, ale taky pár divně ubrečených a odtažitých pasáží, kdy si divák říká, že by jí s chutí dal pár facek. Asi jako všechny světové superstar to nemá a nebude mít snadné, a ani její okolí to nemá a nebude mít snadné s ní. Každopádně, žádná dokumentární revoluce se tady nekoná. 55 %. (15.05.2021)