Vražda a zabití

Vražda a zabití je anekdotickou filmovou hříčkou o konci mileneckého vztahu. je to částečně černohumorné a částečně ironické, aneb kriminální film v hravější opozici obvyklého žánrového klišé. Volker Schlöndorff díky Vraždě a zabití získal zahraniční pověst nejvýznamnějšího představitele Německé nové vlny, a hudební podkreslení filmu jest dílem kytaristy z Rolling Stones Briana Jonese. Film je zábavný, byť si jeho humorné eskapády vychází ze zabití, je ztřeštěnější a s uličnickým úsměvem si užívá situace z těch lehčeji zvrácenějších a znesvěcujících okamžiků. Láska, smrt a sex, to jsou ostatně ta nejpodstatnější koření moderního života. Hlavní postavou černější anekdotické hříčky je Marie (zajímavá Anita Pallenberg), trochu naivnější servírka, u niž je bezradnost bezprostředností. Nehoda je zčásti dílem sebeobrany a zčásti za ni může vzdor. Sex je uvolňující a uvědomění výkřiku přijde až ve chvíli odstranění problému. Hlavní mužskou postavou je Günther (příjemný Hans Peter Hallwachs), bývalý automechanik, který nepohrdne přivýdělkem. K tomu je mu nabízeno hebké tělo mladé žínky. Významnou postavou filmu je Fritz (příjemný Manfred Fischbeck), Güntherův nejlepší kamarád. Vždyť břemeno je příliš těžké pro jediného mužíčka. Z dalších rolí zaujme Mariin při rozchodu hrubiánský milenec Hans (Werner Enke) a Fritzova venkovská maminka (Sonja Karzau). Film Vražda a zabití je nekonvenčním pobavením černohumornou a ironickou anekdotickou hříčkou, kteráž se vysmívá běžnému filmovému přístupu. Je to uličnictví, které neurazí. (02.09.2021)

Hudba - Brian Jones. Scénář - Arne Boyer, Niklas Frank, Volker Schlöndorff a Gregor von Rezzori. Za jednoho mrtvého dva muži. (12.06.2011)

Zlatá Palma - výběr (20.01.2006)

ocenenia : MFF Cannes 1967 - Nominácia na 1. cenu (06.01.2013)

Schlöndorffův druhý film se svého času nepřekvapivě do kin dostal podpořený exploatačně zabarvenou kampaní, která se jej pokoušela prodat jako šokující a pobuřující dílo zrcadlící úpadek morálky mladé generace. Distributor by asi rád podobné postoje u starších a konzervativních diváků vyvolal, aby z filmu vytvořil událost a skandál. O to víc mile překvapí, že "Vražda a zabití" nejen že vůbec exploatační není, ale navíc se ani nějakou opozicí generací výrazněji nezabývá. Schlöndorff vytvořil film až nakažlivě mladý svým duchem a přístupem, a to aniž by to musel nějak drasticky dávat okázale najevo, jak bylo spíše zvykem u mladých tvůrců a nových vln. Veškeré  formalistické tendence, jako např. teatrální svícení a aluze na divadlo kabuki ve scéně zabití, se naopak snaží diegeticky ukotvit. Tím sice snižuje jejich prvoplánový efekt, ale také jim dodává civilně groteskní rozměr. Námět přejatý z novinového článku (který je doslova citován v jedné scéně v debutu "Mladý Törless") se v Schlöndorffových rukách mění z černé kroniky na rozvernou oslavu života v neustálém stínu smrti. Tuto esenciální dualitu film vztahuje k bezcílnosti a vykořeněnosti života mladých v procesu velkoměstského systému ekonomiky služeb. Ten podobně jako onu zakotvenou a trudnomyslnou starou generaci příznačně moc nezpřítomňuje a nechává je stejně jako smrt rezonovat bokem, v pozadí. Soustředí se naopak na dočasnou úlevnost volného času i pomíjivou iluzi svobody a nespoutanosti. Snaha odstranit tělo nešťastnou náhodou zabitého bývalého milence se tak z úkolu a práce stává ekvivalentem volného večera či víkendové vyjížďky se všemi příslušnými povyraženími včetně nezávazného sexu, manického veselí, nahodilých diskusí, denního snění i hádek, šarvátek, kocoviny a nevyhnutelného návratu do reality. Vedle vlastního konceptu a formálního zpracování umocňuje zásadní mírou novovlnný styl a elán filmu jeho obsazení v čele s úchvatně živelnou Anitou Pallenberg, která dokonale zosobňuje emocionální sinusoidu celého filmu. (08.01.2022)