Dívka z jehlového parku
Platzspitzbaby
Needle Park Baby
Réžia:
Pierre MonnardKamera:
Darran BraggHudba:
Matteo PagamiciHrajú:
Luna Mwezi, Sarah Spale, Jerry Hoffmann, Caspar Kaeser, Anouk Petri, Esther Gemsch, Thomas U. Hostettler, Jürg Plüss, Michael Schertenleib, Kamil Krejčí (viac)Obsahy(1)
Na jaře roku 1995 úřady uzavřely curyšský park Platzspitz v centru města. “Park jehel” byl po celá léta mekkou narkomanů, kteří zde směli svobodně užívat drogy a obchodovat s nimi. Jedenáctiletá Mia a její matka Sandrine, která je závislá na heroinu, se stěhují do poklidného městečka. Nový domov však pro Miu není zrovna rájem na zemi, protože její silně závislá matka se nedokáže o svou dceru postarat. Mia tak nachází útočiště ve svém fantazijním světě. Má imaginárního kamaráda, s nímž mluví, když je osamělá. Zároveň tráví čas ve skupině dětí, které jsou v podobně obtížné životní situaci a stávají se pro ni jakousi náhradní rodinou. Dívka postupně nachází sílu vzbouřit se proti své neschopné matce. (Cinemax)
(viac)Recenzie (19)
Drogy jsou sice téma ohrané a je to sázka na jistotu, ale tenhle snímek má několik věcí, které z něj dělají kvalitní drama, která zaujme. Celé je to z pohledu mladé dívky, skvěle zahranou Lunou Mwezi, která je nucená v mladém věku být mnohonásobně rozumnější než její matka. Její jednání, především výběr rodiče, může být částečně i nepochopitelný a bylo mi celou dobu otce líto. Těžko říct, jestli hrálo z pohledu Miy prim to, že matka je prostě matka, nebo že je to zkrátka typ, co věci nevzdává. Prostředí Švýcarska je velmi neokoukané (asi jsem jinak nikdy nic čistě švýcarského neviděl) a parta okolo Miy i její matky byla plná zajímavých charakterů a celkově mě to okamžitě vtáhlo a nebylo v tom hluché místo. ()
„Ty jsi to nejlepší, co na tomhle světě je. Já skončím. Přísahám, zlato. Slibuju!“ Poté, co skončil tolerovaný parčík pro feťáky, mohl to být pro matku s dcerou nový, nadějný začátek. Navíc s finanční podporou státu. Ale to by se nesměla ozvat minulost. Pak už je totiž jedno, kolikrát matka slíbí, že s fetováním sekne, dny na ledničce se stále vracejí k číslici nula…Dítě z Parku jehel neoslní originalitou, podobnou šablonu už člověk viděl i jinde. To mu však nutně neubírá na kvalitě. Hlavní dětská hrdinka s imaginárním hudebním kamarádem a nekompromisním společenským stigmatem je docela sympaťačka a člověk doufá i za ni, že se matka (která není ani tak na baterky jako spíš úplně na hovno) konečně vzpamatuje (ti cyničtější si mohou přát opak, aby dcera raději skončila u otce, jenž se na rozdíl od své ex vzpamatoval). Avšak existuje pro Miu nějaká naděje? Za docela velkou kaňku považuju až podezřele laxní přístup švýcarských úřadů (neznám jejich někdejší legislativu, ale přišlo mi to dost divné), jinak ale hodnotím slabšími, přesto ještě 4*. ()
Silná téma, ale už nie tak silné spracovanie. Ale inak vynikajúci detský herecký výkon. A neviem, prečo sa spoločnosť nevysporiada s feťákmi tvrdšie a nie to ich ešte nechať pichať si to v parkoch. Hádam preto, že by museli pozatvárať 80% umelcov. ()
"Proč tvá panenka nemá oči?" "Nechci, aby to tady viděla." ■ Vynikající, ale velmi, velmi kruté. Matka na drogách, dětství na okraji společnosti a na hraně. Absolutně na hraně. ()
Filmová výzva číslo dvě v karanténě - průzkum světové kinematografie, Švýcarsko. Zatím nejlepší snímek, který jsem měl možnost v rámci virtuálního Das Filmfestu. Neměl jsem tušení o curyšském parku jehel. Nedovedu si představit, kolik dětí kvůli tomu přišlo o rodiče, o klidný život, o obyčejné dětství a dospívání. Tento snímek věrohodně zobrazuje osud jednoho takového dítěte, konkrétně sympatické dívky Mii. Líbí se mi, že film netlačí na pilu a i když divákovi trhá srdce, čeho je svědkem, je mu to postupně dávkováno, nejedná se o naturalistickou stominutovou sekvenci. Film zdobí výkony hlavních dvou hereček a za nejsilnější scénu považuji tu se stíracími losy. Vynikající filmový zážitek. ()
Láska dieťaťa k matke je pekná vec, ale aj tá má svoje hranice a myslel som, že v prípade Mie tie hranice neexistujú vôbec. Po všetkých tých rokoch, čo si musela s matkou vytrpieť a stále je ochotná ju kryť, že opäť berie a ešte jej zháňať matroš... To si vážne myslela, že jej tým pomáha a že to z nich urobí skvelú rodinku? Zjavne detská naivita. Zvláštny aj postoj sociálky, že nevadí, že je jej mama každý druhý deň zdrogovaná takmer do mŕtva a detská izba obsahuje jeden matrac a nič viac, ale keď dieťa povie, že chce byť s matkou, tak bude s matkou. Každopádne ďalší silný príbeh o smažkách, tentoraz z detského pohľadu. ()
Príbeh tej malej dievčiny bol silný, ale určite sa z toho námetu dalo vyžmýkať trochu viac. Film síce viacmenej po celý čas pôsobil smutným dojmom so všadeprítomnou zarmútenosťou a špinavosťou sveta, pričom sa sem tam dostaví aj nejaká emocionálne pôsobivejšia scéna, no bohužiaľ sa to po celý čas drží tak nejak pri zemi, nezachádza to do krajnosti, nijak to nestupňuje a nenastane ani žiadna katarzia. Čo je určite škoda, pretože začiatok ma dosť navnadil (keď sa poprvýkrát na obrazovke objavil imaginárny kamarát, vyšla mi slza), ale postupne moje "nadšenie" už len padalo. Celkovo ide o solídny film, ktorý však nepatrí medzi tie najdepresívnejšie filmy, aké som videl (aj keď by už len z princípu mal). Najviac sa mi na filme páčila hlavná hrdinka (naozaj obdivuhodný výkon) a jej imaginárny kamarát. ()
Aká matka, taká dcéra... Film mal skvelý potenciál, dokonca podložený reálnymi okolnosťami Platzspitzu, o ktorom som doteraz ani len netušil. Chápem, že Mia bola až príliš upätá na svoju matku, ale aby ju chránila a zastávala sa jej aj po toľkých sklamaniach, to som akosi nechápal. Obzvlášť, keď ten jej otec vyzeral vcelku solídne. Sandrine sa mi totálne hnusila! Taká feťka si vôbec nezaslúžila dieťa ako je Mia. Tá bola úplne bezbranná, ale prekvapilo ma, že aj keď videla ako mamu ničia drogy, tak sama neváhala kadečo vyskúšať, aj keď skôr kvôli tomu, aby zapadla. Film bol drsný a zároveň smutný. Ale myslím, že tento príbeh mal rozhodne na viac ako bolo odprezentované. ()
Nič iné, len absolútna depresia, ktorá doznieva ešte dlho po filme. Možno aj preto nehodnotím tento film vysoko, hoci by si to zaslúžil, najmä kvôli hereckým výkonom. Mám však na konci pocit, že film nebol originálny (chýbalo mi nejaké riešenie zo strany spoločnosti alebo nádej, že deti takto vyrastať nemajú), aj keď založený na realite parku v 90-tych rokoch, o ktorom som doteraz nepočula. Predstaviteľka Mie zahviezdila. Zaujímavé poňatie imaginárneho kamaráta. ()
Závislost a zoufalství dominují celému filmu, takže fakt nic hezkýho k vidění není. Je tam sice pár záblesků naděje, ale herák se asi vysazuje špatně. Chudák ta malá holka, takový dětství bych nechtěl mít. ()
jednu dávám jen proto,že v tomto filmu nevidím nic kladného.Rok1995 - Švýcarsko!Kam to až dovedla svobodomyslnost.vyhradit narkomanům místo a bláhově strčit hlavu do písku!Nevidět že trpí děti.A že se počet narkomanů zvyšuje raketovou rychlostí.Když to zavřeli tak jako co? Jenže zfilmování toho marastu nikoho neodradí.Pokud to bude chtít vzít poprvé do ruky tak to vezme. ()
Veľmi vydarený film, v ktorom tá jeho komunita je mi dobre známa a preto môžem usúdiť, že je aj veľmi realistický. O to sa hlavne pričinili herci dvoch hlavných postáv, ktoré to celé hrajú jak švajčiarske hodinky. To dievča je fakt skvelé, ale ani jej mama za ňou nezaostáva. Zaujímavý je tiež jej neexistujúci, imaginárny kamarát, ktorý zosobňuje jej "ja" a ktorý jej akoby nahrádzal blízku osobu, ktorú chudák dievča tak potrebuje ale nikdy ju nemá po ruke. Ak by sa záver o čosi pritvrdil, išiel by som určite k piatim. ()
Holka v hlavní roli, třináctiletá Luna Mwezi, je neuvěřitelně přirozená. Už dlouho jsem neviděl dětský herecký výkon na takové úrovni. ()
Silna a emotivna svajciarska drama,ktora zobrazuje smutny pribeh jedenastrocneho dievcata,ktore zije len s matkou,ktora je zavisla na drogach a nevie sa o svoju dceru postarat,ono je to skor naopak,ona sa stara o nu,ich domacnost vyzera ako smetisko a zivot je dennodenny boj o prezitie,musim vyzdvihnut vynikajuci herecky vykon Luny Mwezi,ale i Sarah Spale to zahrala velmi dobre,ona vazne vyzera ako fetacka,takyto ludia si nezasluzia mat deti a prajem im len jedno,ale to si domyslite,este chvalim hudbu pouzitu vo filme,pacila sa mi,takze udelujem jasnych pat hviezd...:-) ()
Neveselý příběh tak jak neveselý je život feťáků a ještě neveselejší život jejich dětí. Tak jako Miin, která po rozvodu rodičů žije se silně závislou matkou, která neustále slibuje přestat, ale nikdy to nedodrží. A tak se Mia cítí šťastná jen v partičce přátel. Rozhárané vyprávění o smutných věcech s očekávaným koncem. ()
Pochmurné sociální drama, které naprosto funguje. Holčička hrála výborně. ()
Děti ze stanice Zoo už dospěly, mají vlastní potomky, a právě o jednom z nich jako by byl tenhle film - o dítěti z parku jehel v Curychu. V další generaci už se role obrátily, feťáci jsou zde rodiče, a z dětského úhlu pohledu to tedy není zrovna pěkná podívaná. Vyvíjí se to celé velmi očekávaně, krom matky na drogách zažívá Mia vlastně takové obyčejné dospívání, ale je to bravurně zahrané, a já zejména oceňuji, že i takto nepříjemné téma je natočeno s milou gracií, a jako bonus je to poměrně krátké. ()
Dokonaly popis beznadeje dospivajici dcery smažky… ()