Koi wa cuzuku jo doko made mo

Po sto letech jsem si pustila něco japonského a asi to bylo v pravou chvíli na správném místě. Seriál mi sedl od první do poslední minuty. Dokonce jsem mu propadla stejně, jako když jsem s východní Asií začínala. Jakoby to bylo poprvé. Ústřední písnička mi zní v hlavě ještě teď. Děj je pravda jednoduchý a od začátku daný, ale je prokládán příběhy pacientů a vedlejších postav. Mezi nimi zářila Karina, pro kterou mám slabost, a která byla jak sousedka odvedle, se kterou by stálo za to si zajít na skleničku. Čistých pět to sice není, hlavní hrdinka mi nějak extra nesedla, ale raději zaokrouhluju nahoru než dolů, protože si jsem jistá, že si to ještě někdy pustím. 🙂 (24.08.2022)

Musím uznat, že většinou nemají tyto malé série u mě velké hodnocení. Většinou si je ani nepustím znovu... Tato do nich však nepatří. Krásný příběh, skvělý herci a taky happy end - co víc si přát. Opravdu krásná odpočinková záležitost. Doporučuji na zimní večeři. Tato dorama Vás totiž pobaví i zahřeje u srdce. :) (31.08.2020)

K seriálu som pristupovala ako k splnenému snu. Obľúbené lekárske prostredie, Sato Takeru a príbeh Popolušky, ktorá získa lásku krásneho princa. Odpočinková záležitosť, u ktorej nevadí naivný a predvídateľný dej, absencia chémie medzi hlavnými postavami, výber herečky na úlohu Popolušky, ktorá už nemohla byť typovo rozdielnejšia, než jej vysnívaný princ a Satóov zamračený výraz samuraja Kenshina pred finálnym zápasom. Občas som sa pristihla, že čakám, kedy vytiahne spoza chrbta naostrenú katanu. Anyway, oddychovka ako stvorená na voľný deň, smelo do toho! (30.03.2020)

Mone Kamishiraishi není nejlepší herečkou, občas maličko přehrává, je však zábavně ultra kawai a tento "nevyléčitelný případ lásky" zachraňuje. Všeobecně příjemná záležitost, kterou jsem často sledoval s úsměvem. (05.05.2020)

Neuvěřitelně odpočinková záležitost. Je to jako by vám manga vyskočila z papíru a odehrávala se vám před očima. Máme tu hrdinku, která se zamilovala na první pohled a tahle láska ji dovede k výběru, co dál dělat a stává se sestřičkou. Když se po škole opět potkává se svým princem, je z něj démonský doktor, před kterým se třese celé oddělení kardiologie. Tak nějak. Seriál má jedno klišé za druhým, ale jsou tak pěkně udělaná a netrvají zbytečně dlouho, že se u toho divák pobaví. Navíc ústřední dvojice je neuvěřitelně roztomilá, asi tak od třetího dílu to navíc mezi nimi začne příjemně jiskřit. Tohle je přesně ten typ seriálu, co spadá do té puberťácké kategorie „kjáááá, kawaii“. A pak že Japonci neumí romantiku. (22.03.2020)