18 dárků

Jo, tak tohle bylo hodně povedené drámo, které klame popiskem. Doopravdy totiž jde o úplně jiný děj, a to že 18letá dcera je sražena autem a následně se "probudí" do snu, ve kterém jí je umožněno prožívat minulost se svou matkou, jenž zemřela při porodu a kterou nikdy nepoznala. Díky tomu sledujeme emotivní sbližování matky a dcery, které přinese mnoho veselých i smutných momentů a které je silné po celou svou stopáž, zejména pak s blížícím se závěrem, kde se příběh pomalu uzavírá a vede k uzavření osobních problémů a nevyjasněných pocitů hlavních postav v tom správně citelném a vděčném podání. Velmi originální Itálie, od které jsem takhle poutavou emoční ždímačku rozhodně nečekal. (17.02.2024)

„Každej rok ty stupidní dárky. Na co?!“ - „Máma to tak chtěla.“ - „Jenže tady není. A nikdy nebyla!“ - „No a co?! To chceš bejt celej život nasraná?“ - „Lepší než věřit na duchy!“ Anna se nedokáže celé své dětství a dospívání vyrovnat s tím, že nikdy nepoznala matku, a tak se proti všemu bouří, zvlášť bezradnému otci. Jenže co když dostane šanci poznat, jak to bylo vlastně s rodiči před jejím narozením…Upřímně, podobnému žánru se většinou vyhýbám obloukem. Ale v tomhle případě jsem podvědomě cítil, že bych měl udělat výjimku…vyplatilo se! 18 dárků není klasický film o rakovině, díky svěžímu nápadu se z toho stává docela jiný snímek. A pokud přistoupíte na hru tvůrců (a „pravidla“ světa, kde není moc místa pro logiku), můžete se poměrně dobře bavit stejně jako já. Jistě, je to dojímačka, co si budeme povídat, přesto jsem se necítil nijak emocionálně vydírán či znásilňován. Naopak jsem si řadu tklivých scén vlastně i užil (vede vaření spolu s krásnou, ale pocitově strašně zvláštní bazénovou scénou). Vidím to na slušné 4* směr Itálie. (18.04.2021)

Občas se mi stane, že se podívám na film a po shlédnutí si řeknu: to bylo vážně hezký až jsem to ani nečekal, ale hodnotím čtyřmi hvězdami, protože znám určitě pro mě lepší filmy. Jenže pak uplyne den, nebo dva a já mám ten příběh pořád v hlavě a v tu chvíli si uvědomuji, že tohle se neděje zas tak často... měním na pět a díky za tyhle stories :) (23.07.2020)

Příběh možná víc pro ženy, ale tím, že manžel Elisy vypadal jak Gigi Buffon, získal na svoji stranu rychle i mě. Tahle cesta do neznámé paměti naštěstí nebyl kýčovitej doják, ale film s promyšlenejma přechodama z reality do snu, který se daj prakticky vysvětlit. V několika okamžicích se dá jen těžko ubránit slzám, takže všechny plačky varuju. Silný čtyři pecky, 80%. (20.05.2020)

Pekný film o vzťahoch medzi rodičmi, najmä medzi matkou, ktorá umiera na rakovinu a jej dcérou. Myslím, že je inšpiráciou aj pre dnešných mladých ľudí a mladé rodiny a tiež sa jasne stavia za život nenarodených detí. Musím priznať, že taliani ma týmto pro rodinným filmom milo prekvapili. Určite oči pri jeho pozeraní z mnohých scén nezostanú divákovi suché. (01.06.2020)