Memoria

Keď vám v hlave duní ako pri útoku ťažkého delostrelectva, asi nie je niečo v poriadku. Ale stále lepšie ako zvonenie v ušiach, ktoré je u ľudí omnoho častejší prípad a takmer dokáže priviesť do šialenstva. Tento snímok dokáže navodiť určité nepopísateľné stavy mysle, akési polovičné déjá-vu a mnohé scény sú vďaka svojmu ambientnému charakteru priam pohladením po ubolenej duši. Len škoda, že čas sa tak nekonečne vlečie. A Tilda Swinton u mňa vždy vzbudzovala skôr antipatiu, to je ale čisto subjektívne. (21.07.2022)

Thajský mystik s nevyslovitelným jménem Apichatpong Weerasethakul se vrací ke svým oblíbeným tématům spánku a přírody, aby diváka na dvě a čtvrt hodiny uvrhl do nejistoty, kde se nachází hranice mezi realitou, snem a možná ještě něčím dalším. Tilda Swinton v roli Britky toulající se kolumbijským Medellínem i vesnicemi v náhodných intervalech slyší silné údery, jejichž původ se možná ani nenachází v realitě. Tajemná zápletka nevypovídá nic o vpravdě náročném a nediváckém stylu, který od diváka vyžaduje velkou trpělivost – a odměna na konci je stejně prchavá a nejednoznačná jako celý snímek. (31.08.2021)

Za první půlku bych dal sotva 3*, ale za druhou bych naopak dal skoro plný počet. Už předtím jsem se totiž obával, jestli Weerasethakul dokáže svůj nenapodobitelný styl ukočírovat i mimo Thajsko a s Tildou Swinton (!) v hlavní roli, která se do atmosfér jeho filmů vůbec nehodí, stejně jako jakákoli jiná slavnější herečka. A v první půlce se mi právě většinu času ukazovalo, že ne. Až na pár mysteriózních náznaků a zajímavých dialogů skoro všem scénám chybí podmanivost a prostě působí vybledle a chladně. Weerasethakula to sice připomíná, ale takového vyčerpaného, jakoby na počátku vyčerpání vlastních nápadů. Jenže naštěstí v druhé půlce, kdy si hlavní hrdinka Jessica začne "uvědomovat" (nechci spoilerovat, i když se tu toho stejně moc nestane), se ten jeho styl vrátí do starých kolejí a ačkoli tu tempo scén ještě rapidněji zpomalí než doposud, vůbec jsem s tím neměl problém, jelikož se to do toho perfektně hodilo a třeba scéna s pozastavením času mě naprosto uchvátila - a stejně tak i ta následující, ve které je cca 10 minut dlouhý záběr. Navíc mi to v závěru až začalo připomínat Benninga, jak se to tam jen hemžilo statickými záběry na přírodu, domy a mraky, Právě to (včetně té myšlenky, že i třeba jen vítr hýbající s trávou může být výjimečnou záležitostí až vesmírných rozměrů) mi dojmy z Memorie hodně zachránilo a i když si mě to nezískalo tolik jako Světlo století, Tropická nemoc a těžko definovatelná Láska z Khon Kaen, zážitek jsem z toho nakonec měl celkem hutný a to, co jsem chtěl, jsem tu taky dostal. Navíc v tom Weerasethakul má i sci-fi prvek! Slabé 4* (26.02.2022)

Jednou se Gogol převlékl za Puškina, přišel k Puškinovým a zazvonil. Puškin šel otevřít a křičí: „Jéje, Arino Rodionovno, podívej, kdo přišel – já!“ -D. Ch. --- Dovolím si citovat první polovinu komentáře uživatele stitch7: "Hned z prvních několika scének mi bylo jasné, že to bude jeden z těch filmů." (23.02.2022)

O meditativní a spirituální Memorii se píše jako o Apichatpongově divácky nejpřístupnějším filmu, což ale pořád znamená, že ji kvůli extrémně pomalému tempu vyprávění, délce některých statických a narativně vyprázdněných kontemplativních záběrů a nejednoznačné symbolice docení nanejvýš asi tak jedno procento potenciálních diváků (k nimž já sám nepatřím). Thajský tvůrce se poprvé vydal mimo svou zem a oprostil se od asijské mytologie a kultury, své nezaměnitelné poetické trademarky a přístupy si však ponechal. Příběh o ovdovělé ženě (Tilda Swinton hraje záměrně utlumeně), která se snaží rozkrýt původ dunivých ran, jenž jí čas od času zazní v hlavě, zasadil do španělsko-anglicky mluvící Kolumbie, přičemž spolu s duchovním pátráním po smyslu náhodně se ozývajícího zvuku a jeho analyzování se soustředí i na kontrastní metaforické motivy, odkazující buď na rozklad a zánik života (tisíce let staré ostatky, neznámá nemoc hrdinčiny sestry), nebo naopak na jeho dlouhodobou prezervaci (lednice na orchideje). Celkově je ale náročné udržet u snímku bdělost a ani ozdravující a očistné ponoření do náruče přírody ve druhé polovině, ani podivná závěrečná vědecko-fantastická pointa to rozhodně nevytrhnou. (28.08.2021)