Mladá pomstiteľka
Nadějná mladá žena
Promising Young Woman
Promising Young Woman
Promising Young Woman
Promising Young Woman
Réžia:
Emerald FennellScenár:
Emerald FennellKamera:
Benjamin KracunHudba:
Anthony B. WillisHrajú:
Carey Mulligan, Bo Burnham, Laverne Cox, Clancy Brown, Jennifer Coolidge, Christopher Mintz-Plasse, Molly Shannon, Angela Zhou, Sam Richardson, Steve Monroe (viac)VOD (4)
Obsahy(1)
Cassie (Carey Mulligan) bola nádejná mladá žena… kým sa všetko zo záhadných dôvodov nezmenilo. Zdá sa, že v jej živote nie je nič také ako sa zdá: je veľmi múdra, provokatívne prefíkaná a naviac po nociach žije tajným druhým životom. A zarazu nečakané zoznámenie Cassie ponúkne šancu napraviť krivdy minulosti. (CinemArt SK)
Recenzie (335)
Jeden z mála #metoo filmů, jehož hrdinka je skutečně zajímavá, nejednoznačná a nejednorozměrná figura, na jejíž počínání lze vlastně nahlížet i dost kriticky, ale přesto ji člověk tak nějak chápe. Když se k tomu přidá výrazný výkon Carey Mulligan, tak to zkrátka baví sledovat, i když z některých situací trochu smrdí scenáristický konstrukt. Zmínit se musí i vydařený soundrack a pro mě jeden z nejuspokojivějších závěrů za dlouhou dobu. ()
Revenge-flick produkt #metoo nálady v popovém balení s příjemným castingem, se snaživější charakterizací hlavní postavy, než na jakou jsme zvyklí z tematicky podobných revenge-hororů. Carey Mulligan je roztomilá, ale zmínky o “oscarovém” hereckém výkonu jsou mimo. A vůbec, film v žádném směru nepřesahuje tvůrčí hranice hravé jednohubky, originální pouze zasazením daného tématu do áčkového mainstreamu. Scenáristické rádoby kouzlení ve finále naopak potvrzuje jeho kreativní limity v mezích pouhého svěžího tínejdžerského dramatu. Assassination Nation byla v daných vodách odvážnější a stylovější. ()
Nemrdaná stará pizda je na vulvu postaveným tupým manifestem zoufale netknuté feministické vagíny, jehož jediným účelem je na vlně hnutí #metoocunt hystericky černobíle vykřičet do světa, jací jsou chlapi sexistická a šovinistická hovada. Já, erudovaná kapacita v oboru, se ovšem s kolegyněmi velkobritskými psychovložkami u tohoto tématu nepatrně rozcházím v odborné terminologii. Tam, kde ony angažovaně žonglují s termity jako „primitivním maskulinním chtíčem fyzicky i emocionálně brutálně viktimizovaná ubohá žena“, já neváhám použít, dle mého objektivního názoru daleko výstižnější, „vypatlaná až nesvéprávná labilní kráva, co si konečně poprvé a patrně naposled zašukala“. No řekněte sami, jak jinak byste determinovali pypku, která dobrovolně vleze na obvyklý školní zpitý qartýr plný nadržených, ožralých fotbalistů, o nichž všude kolují prznící legendy, tam se zduní jako prase do bezvědomí a čeká, že se odtamtud ráno vypotácí neposqrněna jogurtem a s romantickou plísní bratrů Nedvědů na rtech? To je něco, jako by podepsala smlouvu na natáčení porna a na plac naběhla neochvějně přesvědčena, že ji tam vyprcají jen počítačovými efekty. Labilní a výhradně účelové jsou zde i pohnutky od přirození kafilerně odporné Kery Chuligán, které na tom qartýru nikdo karburátor nesešteloval, protože i rumem totálně komatizovaný nadrženec má své hranice a důstojnost. Kluci vykropili hrobku jen její BíeFeFce, která tu strašlivou újmu, ač u toho byla na sračky a o ničem nevěděla, prostě nerozchodila, a z toho příšerného posttraumatického stresu kopla do kalendáře. Načež si milá vyrachtaná Kery stanovila jako životní poslání mstít se všem těm odporným šovinistickým sviním tím, že jim vždycky v nejlepším uteče z pod čuráka a dělá si pak čárky do deníčku. Prostě řídký a přiblblý poševní šlem ala #jajsemtakykrava. Ale má to alespoň šťastný konec, a na světě je stále převaha samic, které po troše té vulvoskopie u psychiatra neskončí, a naopak chtějí nášup, tudíž budu nebývale milosrdný. Epilog: Celou dobu mi to připomínalo onen sice kapku košilatý, ovšem pravdivý příběh s poučením o blondýně, která vlezla do baru, kde sedělo asi třicet horníků, a poručila si vodku. Pak hned druhou, třetí, čtvrtou ... Když už po desátém frťanovi kapku vrávorala, začalo ji osazenstvo povzbuzovat a kupovat ji další, a jakmile byla na hadry, celý bar ji pečlivě altruisticky omrdal. Druhý den se objevila znovu a situace se opakovala jako přes kopírák - vodky, ještě více vodek, povzbuzování, koma, grupáč … Třetí den naběhla k baru a povídá: „Dneska bych si dala fernet.“ A barman na to: „Ale copak, copak, slečno, naše vodka už vám nechutná?“ „Ale kdeže, chutná, chutná, je vynikající! Akorát mě po ní vždycky děsně pálí kunda.“ ()
Oscar 1 : Scénář + 4 nominace: Nejlepší film, Režie, Herečka HR - Carey Mulligan, Střih ()
V průběhu filmu jsem vůbec nepochopil počínání Carey Mulligan. A zatímco jsem se ho snažil pochopit, film na mě vytasil závěr jak z blázince. Tak co si o tom myslet? Bezesporu filmařský úlet, trošku neosobní, ale s dobrou Carey Mulligan. ()
Velice uvědomělý obrat na typické filmy o pomstě za znásilnění. Život nadějné studentky medicíny se otřásl a překroutil během trauma ze střední, které ji navždy změnilo. Proto žije dvojí život a v noci předstírá, že je na šrot, aby si to vyřídila s chlápky, kteří toho chtějí zneužít. Když Cassandra potká milého spolužáka ze střední, který ji připomene, že se všichni po této události posunuli dál v životech, je na čase jim to připomenout a vrátit. Film mohl být velice snadno velmi předpojatým kázáním, ale je to dost uvědomělá černá komedie, která se svou zprávou a myšlenkou není tak přímočará, poučující a kázající. Celý popový styl, ať už vizuálem nebo hudbou to celé jen krásně dokresluje a podtrhuje a v hlavní roli je tu Carey Mulligan naprostá superhvězda. ()
Svádělo by to k tomu, že to má nekritický úspěch u kritiky především díky tématu a tomu, kdo za tím scénářem a režií genderově stojí. Což by bylo vůči autorce nefér; tady jsou kvality díky tomu, jak je aktuální #MeToo tématika pojatá "s koulema" a prosta mravokárných deklamací. Nesdílím výtky na černobílé vidění autorky "co muž to prasák", když k celkovému efektu/dopadu "kultury znásilnění" tu přispívají právě i ženy (Madison, děkanka, ambivalentní antihrdinka Cassie samotná); vždyť o tom jsou celé dva akty plánu pomsty. Navíc i kdyby, tak se to veze na tak chirurgicky přesně trefené černohumorné vlně o echt seriózním tématu s vymazlenou záměrně přepálenou osmdesátkovou popíkovou neonovou stylizací, že tomu nelze nepodlehnout. Carey je pak svým komplexním "PTSD výkonem" ve víru sebezničující spirály vendety stejně tak strhující jako znepokojivá a tak snad jedině linie s Ryanem šustí příliš papírem, kdy je od počátku příliš okaté, proč tam je a kam se s ní míří. Nejslabším článkem je ovšem hojně diskutovaný závěr. I když závěr ne, ten je perfektní... Spíše epilog po něm. Na první dobrou je podaný tak, že přináší zadostiučinění, ale čím větší odstup od projekce, tím evidentnější je, že je nadbytečný a posouvající to celé poněkud jinam. Mohlo (mělo!) to skončit již v ordinaci či nedoslovně poštovním balíčkem a bohatě by to stačilo. ()
Čekal jsem ženskou verzi Přání Smrti, ale toto je rafinovanější. Umí to překvapit, hraje tam super hudba a je to zábava. Carey Mulligan je skvělá. ()
,,MYSLEL SIS, ŽE JE TO KONEC? TEN JE AŽ TEĎ!“… /// Není to krvavý, spíš dramatický, občas psychologický… ovšem Cass a její propracovanej systém na vyrovnání se s minulostí má mý sympatie. Ovšem spíš nápadem a filmovým ztvárněním, než konečným vyzněním. Filmová propagace #meetoo začala… nic proti, dalo se na to koukat, ale… Vážně? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Spolužáci nechtějí, abych je kontaktovala. 2.) Vzdycky píchám ty nejvožralejší běsky. /// Thx za titule „Zemetras“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Solidní Krimi Thriller o skvěle hrající a dobře vypadající Carey Mulligan, která ve svých 36 letech vypadá víc než dobře. Hlavní hrdinka je traumatizovaná tragickou událostí z minulosti a tak se mstí všem chlapům, kteří zneužívají ženy pod vlivem alkoholu. Námět je super a je trochu škoda, že se film vyhýbá násilí, jelikož v pár scénách si o to film vyloženě říkal, ale tady se míří na akademické ceny, tak nejspíš proto. Film plyne dobrým tempem, v jistých scénách dokáže být vtipný, občas vytvoří slušnou psycho atmosféru a finále je rozhodně nečekané, ikdyž né úplně satisfakční. Slušný film, který zaujme spíš příběhem, herci a atmosférou a kdyby se nevyhýbal brutalitě, tak by to byla ještě větší pecka. Příběh****, Akce>Ne, Humor***, Násilí>Ne, Zábavnost****, Hudba***, Vizuál****, Atmosféra****, Napětí***. 7.5/10. ()
// Carey Mulligan v Britney Spears módu říznutým lehounce Jokerem? Count me in! Režisérka/scenáristka Emerald Fennell natočila provokativní female sondu do zkaženýho světa obviňování obětí, toxické maskulinity a společenského ignorantství, kde mají všichni přetvářku dokonale zmáknutou až do té doby, než jim někdo metaforicky (ale i doslovně) přiloží nůž ke koulím. Je to fér na obě strany? Ani maličko. Ale hej, welcome to women's world. Tenhle hořkosladkej koktejl z hlavy jen tak nevypustím, zejména díky procítěnýmu výkonu parádní Mulligan, k níž mimochodem jeden debil z nejmenovaného filmového plátku napsal, že na roli sladké dámy v nesnázích není dost sexy. Ne, že by to totálně míjelo pointu tohohle filmu, ale i tak si dovolím zásadně nesouhlasit. A byť bych téhle neoficiální sólovce Harley Quinn bez komiksového pozlátka moc rád nadělil těch pět hvězd, přece jen tomu občas chyběla větší šťáva. Přitom kdy jindy jít až na dřeň než tady. Škoda, ale i tak velice solidní debut. 8/10 ()
V konkurenci toho, co jsem za poslední dobu viděla, určitě vyčnívající kousek. Ať už jde o povahu hlavní hrdinky, která konečně není plochá, i když taky ne sympatická takovým tím klasickým způsobem, nebo o estetickou stránku filmu, vše bylo nadprůměrný. Oskarem oceněný scénář bych si představovala o něco výš, s překvapivějším zvratem, ale rozhodně tím neříkám, že by nebyl dobrý. Soundtrack byl sázka na jistotu, ale proč ne, i ten mi zpříjemnil celkový dojem z filmu. 4* ()
Nepříjemné na sledování to nakonec bylo víc než I Spit On Your Grave. Skvěle koncipovaná protagonistka, která nikdy nezačne být sympatická, ale nejde ji ani ignorovat. Celý zážitek byl intenzivně zneklidňující. Největší hodnota toho filmu ale je, že je nomonivaný na Oscara - přítomnost na tak prominentním místě, aby se nad ním mohli lidi rozhořčovat a lámat rukama, je přece jenom úžasná a dodává hodně plusových bodů. (Paradoxně jediná scéna, která mi přišla zvlášť přehnaná, byla ta s Molinou, která se snažila ukázat upřímně litujícího muže - zajímalo by mě, jestli byl záměr, že ze všech zrovna tenhle prvek vypadá tak nepřirozeně a nezvykle.) Nadějná mladá žena je statement, který byl slyšet. A já zvládnul ten film sledovat i s tím, jak moc mě irituje Bo Burnham, což je velký výkon. Jediné, co mě mrzelo, byla ta snaha vyextrahovat tomu v nějakém slova smyslu šťastný konec, ve kterém bude nějaké zadostiučinění - přišlo mi, že to trochu neguje sílu filmu. ()
Určitě je to film, který stojí za zhlédnutí. Tak hurá do toho. 3a1/2*. ()
Budu SPOILEROVAT. Jsem dost zklamaná. Námět je velmi zajímavý a Carey je ve své roli v rámci možností daných jí scénářem fantastická, ale celé to bylo nějak... rychlé, nějak mimo. Špatně se mi to sledovalo, protože napětí mezi jednotlivými scénami hrozně kolísalo, jako by to chtělo ještě jednou vyrendrovat, ale tentokrát se na to dívat z velmi velké dálky a podle toho dělat úpravy. Tomu pocitu divné pachutě hodně pomáhá to, že film postrádá pořádně napsanou mužskou postavu (nebo obecněji řečeno protiváhu hlavní hrdince, v případě tohohle filmu by to nejspíš měl být muž, ale není tam ani taková žena). Bo Burnham mi sice přišel v první části skvělý (a asi jsem ho tady osobně viděla poprvé, ačkoliv jsem si vědoma, že jsou z něj posledních pár let někteří mí známí na zadku, a je snadné vidět proč), ale nakonec ho autorka nebrala jako hlavní postavu, ale jen vedlejší loutku, a ukončení jeho příběhu/oblouku/vývoje je trestuhodně odbyté. Scéna, kdy mu hrdinka pustí video, měla mít mnohem větší váhu a měla být mnohem víc rozpracovaná. On nedostal vůbec šanci se projevit a ona nijak nevybočila ze svojí odosobněné, traumatem i odhodlaností vytvořené umělé persony. Asi se v tu chvíli projevilo, že Burnham přece jenom není herec, ale jenom charismatický týpek, a že autorka viděla pointu svého filmu v něčem jiném. Mně osobně tedy bylo líto, že vztah, který pro hlavní hrdinku představoval protipól k jejímu dosavadnímu extrémnímu emocionálnímu vyprázdnění/utrpení a náznak možné cesty pryč z něj, nedostal důstojné kolíčky do rakve. O ostatních mužských ani nemluvě, to už byly vyloženě (bezcenné) karikatury. Myslím si, že i film o tom, jak jsou fratboys příšerní, by je měl zobrazovat jako opravdové lidi. Ke svému velkému překvapení jsem u svatby začala brečet, na rozdíl od mnoha dalších brečení u mnoha dalších filmů jsem to vůbec nečekala a nebyla si jistá proč a co to spustilo. Jako nejpravděpodobnější se mi po určité deliberaci zdá, že mi prostě bylo líto zmařeného života. Autorka své nepravděpodobně načasované, "podvratnou" hudbou podbarvené divadlo nejspíš zamýšlela jako happy end, nicméně pro mě je těžké a skoro nemožné takový konec brát jako triumf. ()
Svižný, hravý a zábavný revenge-vigilantský thriller, který netlačí na pilu a místo toho dobře pracuje se znepokojivými náznaky a dokázal mě opakovaně překvapit. Carey Mulligan moc nemusím, ale tady si mě rychle získala. A obsazení vedlejších rolích známými tvářemi rozhodně neuškodilo. ()
Pomsta jako chladný nástroj satisfakce. Když na to přijde, může se obejít bez násilí a dokonce i účasti.. Ostré hrany misandrie jsou obroušeny žánrem černé komedie a i když asi víte, s jakými kartami se hraje, jejich pomalé vykládání na stůl přináší užitek. Obsazení Mulligan do role lehce našedlé myši, co si libuje být zatlačena v koutě, lze považovat za dobrý tah, neboť paní produkční Margot Robbie bych tu postavu jen těžko uvěřil. Po jisté scéně na bachelor party, která trvá nepříjemně dlouho, ale přesně tak, jak by trvala v reálném čase, jsem v tom měl jasno. Ten film má vaječníky! ()
To, že to z jedné strany schytává hejt za to, že "všichni muži přece nejsou takoví", a z druhé, že to skrze hlavní postavu "znevažuje hlas oběti sexuálního násilí", asi spíš znamená, že Emerald Fennell dělá něco dobře. Oproti třeba takovému I Care a Lot to umí přesvědčivě uvolňovat a zase utahovat napětí, aniž by to drhlo, což je mazané, protože tomu filmu nesvědčí, když se nad ním moc přemýšlí. ()
Volný pád v éře #MeToo. ()
Súvisiace novinky
Akční Ballerinu pomůže napsat Emerald Fennell
Režisérka a scenáristka Nadějné mladé ženy Emerald Fennell byla údajně přizvaná herečkou Anou de Armas (Není čas zemřít, Na nože), aby pomohla napsat scénář k chystanému akčnímu spin-offu Johna Wicka… (viac)
Filmová Barbie doplňuje obsazení
Christopher Nolan (Tenet, Temný rytíř) a jeho Oppenheimer zřejmě není jediný film, do kterého se v těchto dnech snaží tvůrci obsadit celý Hollywood. Podobně na tom je i chystaný snímek režisérky… (viac)
Byly uděleny 34. Evropské filmové ceny
Dnes byly v rámci svého 34. ročníku uděleny Evropské filmové ceny (EFA). Slavnostní večer se kvůli stále trvající pandemii covidu-19 opět odehrál bez přítomných diváků a celý ceremoniál proběhl v… (viac)
93. Ceny akademie - výsledky
Dnes v noci proběhl 93. ročník předávání Oscarů, cen americké Akademie filmového umění a věd (AMPAS). Ceremoniál se odehrál kvůli stále trvajícím protiepidemickým opatřením zcela netradičně ve velmi… (viac)
Oscar za nejlepší původní scénář má právem, a u téhle kvality to zdaleka nekončí. ***** (Pardon za vleklost, píšu to spíš pro sebe, aby tu bylo všechno důležité, a nestrávila jsem další půlden editací. Tenhle film ale za nějaká slova navíc stojí, zvlášť po přečtení místních komentářů.). --- Není to film o pomstě, ale ozdravení. A je perfektní tak, jak je zamýšlený a zprocesovaný, do posledního záběru i tónu soundtracku, i když si mě taky povodil a měla jsem o něm svoje pochyby, dosahuje i právě díky tomu svého účinku, stejně jako hlavní protagonistka. To šustění papírem v první půli je součástí plánu. *** V první půlce vás ukolíbe, bez ohledu na to, co jste o něm doposud četli, slyšeli, na co jste připravení. Já aspoň naletěla, chtěla to v půli málem vypnout jako nakonec přece jen příliš prvoplánově konstruované, příliš banální, okaté, krotké, bezpečně nahlouplé. Hrdince všechny triky vychází, všichni reagují podle očekávání, nic se neproblematizuje, ani pak to navazování vztahu, a i když je evidentní, že film o tom ví, tak to je pořád moc málo, a nic víc nenabízí. Ukolébá nás, že to celé nemusíme brát až tak vážně. --- Až do momentu, kdy najednou začne všechno to maskování bez milosti (ale s osvobodivou ironií) dekonstruovat a odhalí u postav všech zúčastněných, u hrdinky samotné i nakonec i v divácích niternou potřebu bagatelizovat rozsah činu, který se stal a nejde odestát, a následnou marně popíranou fatální destrukci (a jak příhodné je to dnes, ve světě na pokraji klimatického rozvratu), touhu nebrat věci tak vážně, jak vážné doopravdy jsou, a zaměňovat patologické wishful thinking s ozdravnými procesy nahlédnutí celé hloubky a definitivnosti zkázy a vyrovnání se s ní nejlepším možným způsobem. *** Hlavní hrdinka sama na chvíli podlehne dojmu, že by se přece jen všechno mohlo vrátit k normálu, i pro ni --- než si je obratem nucena znovu uvědomit, se vší životní ironií (důležitý pojem, viz ten mrkací smajlík v posledním záběru), že se nikdy s něčím takovým nemůžeme vyrovnat tím, že to vytěsníme, zapomeneme, zdánlivě přečkáme, než to čas (zdánlivě) zahojí. Že rčení o čase, který hojí, platí snad jen o přirozených procesech ztrát, nikoli o křivdách, napáchaném nepotrestaném násilí, jehož důsledky se v čase pro oběť rozpínají se zbytkem vesmíru, místo aby se zahlazovaly. Že se to stejně někudy přihlásí, v tomhle světě souvislostí a konsekvencí že se to bude vracet jako bumerang, že to dál podvědomě ovlivňuje a znetvořuje viníky, přihližitele i oběti a taková podvědomá otrlost bude jen páchat další zlo (princip, jak ho ozřejmuje seriál „Breaking Bad“, čili „propadání zlu“) – dokud se ta rána neotevře a hnus a hnis se z ní nevymačká na světlo a nenechá se to zahojit v úplně jiném, pravdivějším procesu poctivého přiznání ztrát, než jaký všichni kolem ní amnesticky nastartovali a do něhož tlačí i ji, resp. čekají, až se podvolí a rezignuje, zapomene a začne předstírat s nimi, že nestalo nic, v čem by ještě bylo prospěšné se vrtat. Že se ještě něco dá zachránit. *** Hrdinka si osvobodivě, úlevně uvědomí, že i ona, nejen Nina, je dokonanou obětí nepotrestaného zločinu, odepsanou ztrátou, a rozhodne se svoji odloženou smrt využít, a pro všechny to celé – vážnost toho, co se stalo a nesmí se promlčet – ozřejmit a finalizovat. Nesledujeme přitom rafinovaný akt pomsty, ale rafinovaný akt ozdravení, i pro viníky. A nesledujeme vraždu, ale sebevraždu, alespoň potud, pokud se – ve vší ironii – i o Nině dá říci, že se zabila sama, a že za to nemohli ti, co na ní napáchali neodčinitelné násilí. Ve filmu, který všechny – postavy i diváky – nekompromisně vystavuje (s ironickou veselostí někoho, kdo už je odepsaný a chápe, že bude nejlepší, když důsledky se stejnou konsekventostí dostihnou každého z aktérů) reflexi toho, jak silně si proti vší naději i faktům nechceme připustit, jak vážné a neodčinitelné některé činy doopravdy jsou. Jak jsme náchylní doufat ve funkčnost nepoctivých urovnání, pseudořešení, jen aby byl klid a všechno zdánlivě v normálu. I když to nejde. Nejde. O tom je ten film. *** Chytré nastrojení: Za kdysi dávno spáchaný zločin, nejen za Ninino znásilnění, ale za její smrt, by už Ala neodsoudili. Cassie musí umřít jeho rukou, namísto Niny, aby se ukázalo, jaký člověk se tím z Ala stal, a byl tak otevřen a dořešen Ninin případ. Proto má na krku medailonek s Nininým jménem. A tu půlku se svým jménem – a s úkolem nenechat zmanipulovat a zbagatelizovat ani její smrt – přenáší na svoji kamarádku z kavárny. *** A ten mrkající smajlík na konci – to zdůraznění životní ironie, má jen dát vědět, jak moc byla sama Cassie nad věcí, jak moc to neměla ve svých rukou, jak sama byla nástrojem, kauzální konsekvencí v mechanismu, který dali do pohybu ti nevázaní a všemi omlouvaní hoši tím, co neodčinitelně provedli. Jak moc to nebyla pomsta, ale přirozenost procesu vyhojení, a že to Cassie skutečně učinila s láskou a z lásky k životu, nikoli z nenávisti k nim. Nic lepšího sobě ani jí svým chováním nedovolili. *** Skvělý je nejen scénář, ale i kamera, výprava, obsazení rolí, práce s emocemi, s kalkulem, a vynikající je i hudební soundtrack. V jednu chvíli např. zní velice výmluvně Britney Spears – Toxic. Píseň, která tematizuje oboustranně toxickou sexuální objektivizaci žen, aniž by zpěvačka, sama symbolem takového zacházení už snad od třinácti, někdy dostala či využila příležitost se ze své pozice svým hlasem ozdravně vzepřít a zreflektovat to tak, jako se to podařilo filmové hrdince. A temné tóny v závěru filmu jsem vydržela poslouchat do úplného konce. Jako když se rozzeje propast, kterou už nikdy nepůjde zavřít. To je akt násilí, které se nesmí neempaticky zlehčovat. O nejzdravějších možných následcích toho je ten film. Zprvu chlácholivý, odlehčující, aby o to ostřeji nás všechny – postavy i diváky - přivedl k ledovému vědomí, že to, co se stalo, je skutečně, nepopiratelně a neuniknutelně hrozné. A otřesem nás probral k pochopení rozsahu škod. Za mě veliké bravo.*~ () (menej) (viac)