Severan

Asi mnohí neprekusnú, že Northman je "iba" Gladiátor na severe. Asi ešte o niečo krvavejší, divočejší a s ambivalentnejšími postavami. Rozumej, dobrák tu nie je vážne nik a keď tak sledujete hlavnú postavu počas prvej polovice snímky, tak ste nakoniec prekvapení, že mu aj tak v konečnom dôsledku držíte palce. Ale keď si chcel Eggert nakrútiť klasickú zápletku po svojom, prečo mu vyčítať dejové klišé. Ono keď sa chcete pomstiť, tak sa chcete pomstiť a basta fidli. Len s tými mamičkami môže byť občas kríž. Hawke sa tu dlho neohreje a Dafoe si všetko na pľaci odkrútil do hodinky, ak by te náhodou išli do kina len kvôli nim. (25.04.2022)

Ten film ma nemohol sklamať, pretože bolo od začiatku jasné, že sa nebude snažiť o uspokojivé ukončenie. Mňa stratil pri budovaní romantickej línie, pretože som jej (po všetkom čo sa stalo) neveril. Eggers je najlepší s čarodejnicami, démonmi a strašidlami. Kvalitám svojho debutu sa nepriblížil, zatim ale stačí na užší výber top filmov roku. (20.06.2022)

Zatím nejpřístupnější Eggersův film, což je na jednu stranu dobře, protože může "celkem tradičně" odvyprávět vikinskou báji a deziluzi o pomstě, na tu druhou je to škoda, protože severské mýty obsahují kvanta fantasmagorií, s nimiž se dalo vyřádit do zemdlení. Takže se zmůžu jen na "dobrý, ale mohlo to bejt zatěžkaný o něco víc". Audiovizuální stránka bomba. P.S. Eggersovu volbu témat miluju, co to bude příště? (06.07.2022)

Čarodějnice u mě stále vede, ale rozhodně jsem si Seveřana užil víc než přehoněnej Maják.  V první polovině jsem věřil tomu, že plná palba padne. Je to drsné, stylové, a ve scéně dobývání vesnice je Alexander Skarsgård opravdu "zvíře". Úplně nejvíc jsem si užíval různé ty šamanské rituály a mýtické výjevy, balancující na pomezí mezi halucinací/snem a nadpřirozenem. Ale nakonec musím strhnout bodík za něco, co si Eggers v tomhle filmu vyzkoušel vůbec poprvé - a imho moc nepřesvědčil. A to jsou normální, pozitivní lidské emoce. Konkrétně láska. V Čarodějnici ani Majáku vlastně vůbec nic pozitivního nebylo, ale tentokrát je na lásce postaven poměrně důležitý dějový oblouk (mezi Skarsgårdem a Taylor-Joy) - a podle mne vůbec nefunguje. A to dokonce tak moc, že jsem byl do poslední chvíle přesvědčenej, že ta zaláskovanost je z jedné nebo z druhé strany (případně z obou stran) jen pouhou lstí, jež vyústí v nějaký zlovolný zvrat. (14.04.2022)

Z počátku mě to moc nebavilo a tou hamletovskou látkou mi to připomínalo Lvího krále, který mě podobným způsobem nudil. Moje pozornost zbystřila až v 36. minutě, kdy se konečně na scéně objevuje Anya Taylor-Joy (která byla hlavním důvodem, proč jsem chtěl film vidět), ale skutečně zajímavé mi to přišlo až od 78. minuty, kdy konečně začne Amlethovo pomstychtivé běsnění (btw. dle ohlasů jsem čekal, že té krve tam bude trochu víc) - film si tedy po mém soudu dal dost na čas, než vyložil všechny karty na stůl, ale nijak zvlášť mi to nevadilo (děj mi nepřišel nějak roztahaný nebo nezáživný, spíš se tam občas dějou zvláštní věci, o kterých jsem moc nevěděl, co si o nich myslet - ale to platilo už u Eggersových předchozích filmů). Herecké výkony jsou velmi dobré, hraje tam super hudba, odehrává se to na krásných místech a celkově je to vizuálně pěkná podívaná a titulní postava je velmi zajímavá a v závěru jsem k ní pocítil i záchvěv sympatií, takže jak jsem k tomu asi byl původně trochu skeptický, tak mě to nakonec dostalo podobným způsobem, jako třeba kdysi Statečné srdce, což je přesně ten typ filmů, které mi standardně nic neříkají, ale zrovna v tomto případě mi to prostě sedlo. (22.05.2022)