Persona non grata
Hvor kragerne vender
Obsahy(1)
Návrat do rodného kraje nebývá lehký, zvlášť pokud jste v sedmnácti utekli z domova a pak jste ještě napsali knihu o tom, jak bylo vaše dětství strašné. Laura se kvůli svatbě svého bratra po dlouhých letech vrací z Kodaně domů na statek v Jutsku. Vrací se jako spisovatelka, bohémka, veganka a environmentalistka, s krátkými vlasy a s novým jménem Irina. Ale také se starým traumatem, jemuž bude muset naplno čelit, protože její bratr si bere právě onu ženu, která Lauru v mládí nejvíc šikanovala. (Letní filmová škola)
(viac)Videá (1)
Recenzie (23)
No keď je toto komédia, tak to nás boh ochraňuj pred drámou. Inak šablónku, ktorú vieš zasadiť do hoc akej krajiny súčastného typu. Enviro agitka, žlté kvóty, divnoľudia, sedláci a bla bla bla, všetko toto tam je. Samozrejme traumy z detstva a celé je to veľmi pekne predvídateľné, keď tú šablónku poznáte. Bolo to našťastie aspoň trochu odľahčené, tak som vyšklbal len jednu kotletu. 2 z 5 ()
Vo svojej podstate to po scenáristickej stránke nebolo vôbec na zahodenie. Ale to spracovanie a celkovo postavy pôsobili dosť podivne a predovšetkým nesympaticky. Ani neviem, ktorú postavu by som tu vyzdvihol, lebo každá jedna mala nejaké "defekty". Laura/Irina je typický príklad degradácie osobnosti, ktorá túži po pozornosti, čomu zodpovedá aj jej výstredné vystupovanie a zjav. Ostatok rodiny sa tiež nemá čím popýšiť. Pointa je dobrá, aj posolstvo, ale to je predsa len málo na to, aby mal človek celkovo nadpriemerný dojem. Mimochodom, ako komédiu by som to rozhodne nezaradil (skôr rodinná dráma). 2* ()
Nejaká spuchlina ostrihá dievčaťu vrkôčik, a to ju tak poznačí, že v sedemnástich odíde z vidlákova "do sveta". Tam zistí, že ak človek neseparuje odpad, nestravuje sa striktne vegánsky, nekamaráti sa aspoň s jedným černochom, jedným Áziatom, jedným Indiánom a neviem kým, a nemá "otvorený" vzťah, čo zhruba znamená, že môže chrápať s hocikým, tak je zabednený, xenofóbny, homofóbny, rasistický odľud, a asi ani nie je človek. Potom sa z nej stane akási podivná mužatka, hodiaca sa skôr do Werhmachtu ako na farmu. Lenže príde na svadbu bratovi, a až tam zistí, že si berie spuchlinu. Tak sa so spuchlinou pekne na farme pobijú v blate a všetko je v poriadku. A rozprávky je koniec. Možno som už osprostela, ale bolo to vtipné. ()
„Přiznávám, že trpím hrůzou z místa činu. Ať fabuluju sebevíc, vždycky se cítím divně, když se vracím domů.“ A ta hrůza brzy nabude přesných kontur a Laura pozná, že měla dát na svůj vnitřní pocit…Ono se to může zdát krásné. Po letech se vrátit do rodné hroudy, poznávat místa, tváře, pocítit nostalgii. Jenže ne vždy musí být takový návrat příjemný, někdy to může být peklo, když vyplují na povrch stará traumata, nevyřčené výčitky a přítomnost „nežádoucí osoby“ je vše, jen ne kvitována. Od první interakce Laury s ostatními postavami je publiku jasné, že pro ni bude platit ten druhý případ. Na druhou stranu tím, jak je Laura ublížená, podrážděná a vztahovačná, si u diváka moc sympatií neudělá. Nepříjemných, dusných scén přibývá a napětí pozvolna graduje. A na tom film staví. Jde o tragikomedii, která sází na divákovu škodolibost a zlomyslné vyžívání se v hořkých, pro protagonisty trapných situacích. Místy jsem se bavil víc, chvílemi zase méně, nic neřešící závěr to mé rozhodování mezi 3/4* nakonec překlopil na lepší průměr. ()
Emocionální portrét dvou žen, které mne od začátku iritovaly. Postupně jsem si uvědomil, že to je záměr režiséra, který ukazuje, jak nelogická a nevyzpytatelná může být lidská psychika. Oceňuji barvité vyobrazení dánského venkova a atmosféru filmu, která mě nutila přemýšlet nad tím, co vlastně způsobuje konflikty mezi lidmi. Nejde o odpočinkový film k relaxaci, a tak je potřeba k němu přistupovat + je potřeba počítat s tím, že hlavní postavy člověku mohou pít krev, na což se snažím sám trochu povznést při svém hodnocení: 70% ()
Reklama