Stromboli

Odmietnutie udelenia prisťahovaleckého víza argentínskym konzulom, túžba uniknúť z tábora a manželstvo, ktorého dôsledkom je príchod na sopečný ostrov, z ktorého každý, kto môže, uniká, to sú tri vstupné parametre, ktoré určujú ďalší vývoj príbehu. Karen je cudzím prvkom v tradičnej štruktúre obyvateľov ostrova a jej zúfalé snahy o únik z neho pripomínajú tuniakov zmietajúcich sa v rybárskej sieti. Roberto Rosselini vložil do filmu svoje režisérske umenie, Ingrid Bergman svoj herecký talent a 70 rokov od vzniku filmu svoj erodujúci vplyv. Preto som viac ako tri hviezdičky nedokázal dať. (29.06.2020)

Na prvý pohľad klasický neorealistický film, na ten druhý aj dráma jednej utrápenej ženskej duše, katastrofický film a film o osude. Je nám daný, je jeho symbolom práve stále aktívna sopka? No, to môže byť Karen jedno, jej ide hlavne o to, aby sa z toho prekliateho ostrova nakoniec dostala. Ale prečo vlastne, možno sa budú pýtať viacerí diváci. Sopkou to skutočne nebude. Popravde ma Stromboli dostal až vo svojej záverečnej tretine, kedy Bergmanová začala skutočne hrať ako o život, sopka začala opäť dávať najavo, na čo tam vlastne je a Rossellini sa ako režisér do toho skutočne oprel. No a ako to teda skončilo, režisér nechá tak trochu na vás... (25.06.2019)

Čo môže byť pre novomanželov romantickejšie ako život na stredomorskom ostrove vo vlastnom domčeku. Z jednej strany výhľad na more a z druhej strany na sopku. Aktívnu. Život sa ale stáva väzením, keď niet úniku z ostrova, zo vzťahu, zo zaostalých pomerov a nakoniec pred sopkou. Tak ako nemajú únik tuniaky zo zatiahnutej rybárskej siete, a ten lov bol pre mňa silnejším zážitkom ako samotná erupcia sopky, keď režisér asi len zužitkoval zábery zo skutočnej erupcie. –––– Svätý Bartolomej, náš patrón, vás bude ochraňovať. Po veľkej erupcii v roku 1941 to bol práve svätý Bartolomej, kto zastavil prúd lávy, uhasil požiar a zachránil naše domovy. Určite tu budete šťastní. Teraz to je váš domov. (01.07.2019)

Neviem, čo som si mal zobrať z tohto filmu. Jedine to, že Taliani hovoria anglicky tak asi ako Pakistanci. Ale to asi nebolo zámerom. Osamelá žena, tehuľka na skalách, veselá hudba dáva sem tam lepšiu atmosféru, ale bez farby si ani to more človek nevychutná. A tak slávy tomto filmu urobila snáď len aféra Bergmanovej s Rossellinim. A z tých italských folkových songov mi začal prirodzene tvrdnúť maz v ušiach. Utrápené a uplakané to dosť bolo. (13.04.2023)

Ingrid Bergman v neorealistickém bijáku Roberta Rosseliniho: Koncept dává smysl jen skrze optiku jejich milostného vztahu, jímž vzalo za své režisérovo randění s Annou Magnani. Tolik nečerstvé drby. Zaláskovaný Rosselini se nejspíš pořádně zapotil, než ze záminky pro angažmá vnadné chladné severské nadženy shrben nad psacím strojem vypotil alespoň trochu filmařsky smysluplný projekt. Nutno konstatovat, že nosná psychologická rovina je ta slabší. Bergmanová je sice skvělá herečka, ale vklínit věrohodně osobní torturu ženy s minulostí v konfrontaci se sicilskými vidláky se moc nedaří, když navíc scénář místy nepomáhá (pokus o ošustění kněze, motiv hlavní hrdinky nechat se odvézt na Stromboli). Skupinový hrdina stvárněný davem naturščiků, do něhož Rosselini zahrnul i sympatického prosťáčka, chotě hlavní hrdinky, se vyznamenává daleko nad laťku školené herečky a zakládá nekonzistenci, která je největší vadou na syrové kráse filmu. Ten je nakonec logicky nejzajímavější v momentech, kdy souměrná tvářička hollywoodské superhvězdy nenarušuje autentické dění - třeba ve strhujících scénách výlovu tuňáků, který Bergmanové nudění se v závětří probublávající řitě světa dělí ve dví na dvě různě intenzivní části. Zatímco se v první potýká dosti neobratně s sociokulturními odlištnostmi, ve druhé přeřadí Rosselini na vyšší rychlostní stupeň a nechává promlouvat přírodu a Boha, čímž završí příběh v podstatně lepší formě, než jak jej načal. Krásný, ale hodně, hodně starý film. (30.08.2015)