Bouře duší

Už dlouho se mi v poště nerozsvítil červeně panel Early warnig system. A přiznávám, že ani jsem jej delší čas neaktivoval já sám. Válečných filmů je po málu, svět zaplavil Netfix s nekonečnými seriály ze všech možných dob co si jen vzpomenete. Samozřejmě jsou rasově i genderově vyvážené tak jak má být, ale krom pár vyjímek mne tahle přibarvená a aromatizovaná filmařina nějak extra nebaví. Na nás válečníky jako by se zapomnělo. Snad jen Rusové točí ty své gerojsky často historicky dost nevěrné snímky kterak vyhráli druhou světovou. Proto mne trochu udivily prchající pavouci z blikajícího červeného nápisu a zpráva od přítele Necrotongue s upozorněním na tento film. Lotyšská první světová, to dávalo tušit trochu jiné reálie než na které jsme zvyklí ze západní fronty. A také že jo. Hned od začátku divák pozná, že kouká na poctivou záležitost už jen z hlediska výpravy. Jsou to detaily ale na ty jsem vysazený... Třeba hrdina jde po ulici a za ním jen tak projede náklaďák a veze na korbě kostelní zvon. Dokonalé. Nebo v bitvě, kde proti zkušenému nepříteli stojí skoro děti krčící se v zákopech najednou jeden z těch přikrčených kluků vyndá ze zákopu žábu a položí ji na kraj palpostu aby mohla odskákat do louky mimo tu řež... Jak lépe vystihnout dětskost a nepatřičnost toho všeho ? Lotyši to historicky také neměli jednoduché což je vidět ve filmu. První světová, bolševická revoluce... Film končí kdesi ve dvacátých letech. Hrdina vtoupivší do střeleckého pluku jako dítě v necelých sedmnácti letech odchází do důchodu se 4 zraněními v 21 letech jako starej zmrzačenej chlap (a to nemluvím o psychice). Na prsou se mu sice blyští přišpendlený smaltovaný křížek coby vyznamenání, ale co z toho? Na statku je třeba zdravého chlapa... A to měl kliku, že on to všechno přestál.  Bohužel netuší to, co divák dobře ví. A tím je, že za 15 let začne kdesi v Norimberku v pivnicích pokřikovat kníratý fanatik s patkou, kterému začne naslouchat čím dál více lidí... Lotyši opravdu překvapili. Tohle se může směle rovnat k válečným plnotučným záležitostem! Něco málo a nevím přesně co (snad hlubší propojení s hrdinou), mi tam ale chybělo. A tak dávám i tak za 4 vejce na tvrdo! * * * * (15.05.2021)

Lotyšský film? Moc jsem nečekal, ale stejně jako u 1944 (2015) jsem dostal definitivně jeden z nejlepších evropských filmů o válce, který je naprosto srovnatelný po herecké i produkční stránce s hollywoodskou produkcí. Klíčový je ale zvolený styl vyprávění spolu s příběhem, který skvěle vystihuje dobovou beznaděj, deziluze, ale i radost z maličkostí. Zatímco třeba Legiony byly jen dětem velkolepých scén, poslepovaných variantou na romanci, Bouři duší jsem věřil, že se to tak skutečně stalo - ať už se filmaři drželi knižní předlohy více či méně, což nedokážu posoudit. Jedinou vadou na kráse byly některé trochu zbytečně natahované scény, ale není to nic vyloženě kritického, co by kazilo celkový dojem (viděl jsem tu delší verzi, 123 minut). Těším se, co dalšího na nás z Pobaltí ještě vypadne! 80 % (11.06.2022)

nemám úplně srovnání,protože jsem doposud neviděl žádný jiný Lotyšský film,ale pokud jsou všechny na podobné úrovni,tak kam se hrabe naše současná filmografie.Neumím si představit,že by něco podobného vzniklo v našich končinách a že jsme podobných vojáků - hrdinů měli určitě také hodně.Bouře duší je každopádně skvělé po technické stránce a to i přes to,že bych si první světovou představoval ještě podstatně drsnější a špinavější.Příběhově to sice není až takové,protože krom hlavního hrdiny je tu ještě kvantum dalších postav,ke kterým si ale divák nemá šanci vytvořit jakýkoliv vztah a velmi rychle mu splynou v anonymní dav.Což je trochu škoda.Ani bitevních scén není moc,ale když už jsou,tak nejsou vůbec špatné a osobně jsem rád vlastně za jakýkoliv film z první světové,už jen proto že jich je málo.Jakoby tenhle konflikt neměl co nabídnout narozdíl od druhé světové.Přitom se ukazuje že to není pravda...80% (19.01.2021)

Tak trochu nemotorne natočený vojnový film. Hlavne tá kamera. Ale oceňujem snahu (asi) mladých lotyšských filmárov a bude fér, keď dodám, že čím ďalej ku koncu filmu, tým to bolo o trošilinku lepšie. No aj tak ten komparz mohol dostať aspoň provizórny základný vojenský výcvik, aby nebol jak kopa teliat ;) 56% (25.01.2022)

„Lotyšští střelci! Při útoku na Němce uspějete. Poštěstilo se vám bojovat bok po boku s nejlepšími jednotkami ze sibiřské 12. armády. Svými bajonety osvobodíte Jelgavu. Čekají na vás otcové a matky. Vy je obejmete v paprscích vítězství.“ Jenže na některé nečeká žádné objetí s rodiči, ani boj po boku nejlepších jednotek, nýbrž kulka, a to vystřelená třeba i spolubojovníkem…Vystavěním příběhu možná trochu obyčejný, zpracováním ovšem kvalitní válečný film. Vyjukaného Arturse si rychle oblíbíte a prožíváte vše s ním. Od úvodního nadšení, přes ztráty, deziluzi, čím dál marnější boj o život až po skutečně hrdinství a převzetí zodpovědnosti („Zamířit. Pal. Dolů. Nabít.“). V mnohém mi to připomnělo estonsko-finský film 1944. I zde se rychle mění oficiální přátelé či nepřátelé. Tak či onak, zákopový chaos člověka pohltí, přitom jsou ale bojové scény dostatečně přehledné. Žádné epické střety, nýbrž adrenalinové záchvěvy nezáležící ani tak na schopnostech, jako spíš štěstí jedince. Konec očekávatelný, ale zklamán jsem nebyl. Dám solidní 4*. (18.09.2022)