The Rise of Louis XIV
Obsahy(1)
Píše se rok 1661 a kardinál Mazarin umírá. V mocenském vakuu se chystá převzít moc mladý Ludvík, který si bude muset poradit se všemi intrikami na královském dvoře. Nechává zatknout aspiranta na ministerského předsedu Fouqueta a s pomocí svého ministra financí Colberta se pokouší vzkřísit francouzskou ekonomiku .... Svět již brzy bude znát Ludvíka jako krále Slunce. (phamphi)
(viac)Recenzie (3)
Francúzska kinematografia sa vždy vedela pochváliť kvalitnými historickými snímkami predovšetkým z obdobia panovania Ľudovíta XIII. alebo XIV. Tento televízny film však určite patrí k tomu horšiemu. Postráda príbeh, akýkoľvek cit pre dramatickosť, je neuveriteľne zdĺhavý a zbytočne naťahovaný ( služka vyťahuje kráľovské šaty z truhlice, prenáša ich o pár metrov ďalej a ukladá na kreslo, celý rituál obeda je zmapovaný do zbytočných detailov, podobne posobí kráľovský lov… ). Celý film posobí ako dokumentárna dráma, chýba tu už len komentár. Kostýmy a výber hudby sú jediná vec, ktorá je na zodpovedajúcej úrovni. Tretí komentár. ()
Úplně mi není jasné, proč vlastně tohle dílko vzniklo. V polovině šedesátých let letěla Evropou Angelika, kde byl Ludvík XIV. prezentován už jako mocný panovník se sošnou tváří Jacquese Toji. A v tom si někdejší italský neorealista Rossellini odjede natočit pro francouzskou televizi epizodu z počátku Ludvíkovy vlády. Umírá Mazarin, probíhají modlitby a ambiciózní aristokracie se třese, že si bude vládnout podle svého, snovají se intriky, s tím oplácaným otloukánkem si přece poradíme. A ejhle, ten nemluvný cvalík najednou k překvapení všech (především Anny Rakouské a ministra Fouqueta, který rázem putoval do báně) dozrává v sebevědomého vládce. Piklující vévodové jsou odsouzeni do pozice hromadného komparzu u dvora, což nádherně představuje scéna Ludvíkova stolování. Pukrle až k zemi před hrncem, třicet statistů, každý s přesně určeným úkolem, Ludvík se na to ani nepodívá, řekne, že to žrát nebude a stejně obřadně pak jídlo putuje zpět znovu s poklonami před hrncem. Nádhera! Brilantní a historicky věrohodný film. Byť s naprostou absencí známých tváří. Buď to byly televizní úspory nebo záměr angažovat neprofláklé divadelní herce, aby se divák nesoustředil na hvězdy, ale na atmosféru. ()
Jak říká název, film sleduje cestu Ludvíka IV na trůn. Ukazuje, jak se z mladého a zavalitého ňoumy, co ani neumí odříkat modlitbu, vyklube velký šéf, který srovná do latě všechny intrikánské šlechtice a padouchy na svém dvoře a sám ze sebe udělá stát. Samozřejmě film opomíjí veškeré negativní důsledky, které s sebou Ludvíkova absolutistická vláda přinesla, ale to zde není cílem. Pozorujeme ambiciozní postup hlavního hrdiny a fandíme mu i přesto, že to ke konci už tak trochu přehání. Dvořané se např. povinně musí chodit dívat na Ludvíkovo přijímání potravy - jako do kina. Po shlédnutí jsem si prostě musel říct, že ten Ludvík byl opravdu týpek. Za to, jak si dovedl zjednat respekt má u mě respekt :) FIlm je chvílemi komický, ale na druhou stranu velmi civilní a realistický, neboť ze sebe setřásá spoustu typicky pohádkového balastu. Ludvíkovo odříkávání modlitby, stolování, D'Artagnanovo machrování, klanění se královu jídlu nebo očuchování kardinálovy moči u mě zůstanou nezapomenutelnými scénami. ()