Elvis
Elvis
Réžia:
Baz LuhrmannKamera:
Mandy WalkerHudba:
Elliott WheelerHrajú:
Austin Butler, Tom Hanks, Olivia DeJonge, Richard Roxburgh, Helen Thomson, Dacre Montgomery, Luke Bracey, Kelvin Harrison Jr., Kodi Smit-McPhee (viac)VOD (2)
Obsahy(2)
Film Baza Luhrmanna sa ponára do života a hudby Elvisa Presleyho (Austin Butler) a jeho vzťahu s jeho záhadným manažérom, plukovníkom Tomom Parkerom (Tom Hanks). Príbeh sa ponára do komplexnej dynamiky medzi Presleym a Parkerom trvajúcej viac ako 20 rokov, od Presleyho vzostupu k sláve až po jeho neslýchaný úspech, na pozadí rozvíjajúcej sa kultúry a straty nevinnosti v Amerike. Stredobodom tejto cesty je jedna z najvýznamnejších a najvplyvnejších osôb v Elvisovom živote, Priscilla Presley (Olivia DeJonge). (Continental film)
(viac)Recenzie (644)
V mnoha ohledech pozoruhodné dílo, které ukazuje svého protagonistu očima antagonisty, hudbu a image Elvise jako konstrukt okolí a médií. A současně jako vášeň, která třímala v jednom člověku, ovládaném jako loutka každým lakomým vrabčákem, jenž si chtěl z Presleyho uzobnout... a která nakonec pobláznila celý svět. Elvisova kariéra byla novátorská show s takovým vlivem na popkulturu, jaký neměli ani Beatles v Británii, a je tedy jasné, že Luhrmann volí silně popkulturní filmařské prostředky – od splitscreenu přes extravagantní kompoziční návaznost až po flashbakové a flashforwardové schéma s vypravěčem, který je ve vší své proradnosti a vychytralosti naprosto spolehlivý. Tom Hanks mě možná ještě nikdy takhle nebavil a jako manažer Parker si až nebezpečně krade některé scény pro sebe – stejně jako Luhrmann, jenž dominuje nad střípkovitým, leč železně soudržným a souvislým dějem podobně jako Parker nad Presleyho životem, zredukovaným do třpytivé pompézní klícky. „I'm caught in a trap, I can't walk out....,“ zpívá Elvis v Casinu, zatímco jeho manažer uzavírá smlouvu s ďáblem a přebírá nad ním absolutní kontrolu. „Nejde tu o peníze, jde o život,“ říká postava v televizi na pozadí Presleyho slibů, že Parkera konečně vyrazí. Luhrmann nás zasypává živelnými scénkami, ale i takto nás nenechává tápat a přimyká nás ke stále zlomenějšími protagonistovi tím více, čím větší smyčku kolem něj osudový životní partner utahuje. Vše je perfektně srovnané, každý akt a každá koláž se vzájemně doplňuje ve skoro soustavné časoprostorové komunikaci, což v Luhrmannově cirkusovém rytmu vyvolává skoro závrať. Jak dlouho může člověk vydržet být atrakcí, když jemu samotnému čirá radost odpírána? Z filmu vyvstává nespočet motivů k porovnávání, které usnadňuje orientaci v dynamickém aranžmá, a že nás rejža svým dokonale propočítaným manýrismem občas od Elvise odtrhává až moc, to se dá v pohodě odpustit – při závěrečných archivních záběrech máme stejně v krku takový knedlík, že by ho ani ten nenasytný Parker nepozřel. A tím nechci vůbec křivdit Butlerovi, jenž byl opravdu úžasný a s Elvisem tak splynul, že jsem po nějaké chvíli už vůbec nevnímal herce, nýbrž jen postavu – a to se mi třeba u Maleka v BR nepovedlo. Moc potěšil i Richard Roxburgh, můj stále oblíbený Sherlock Holmes z nepříliš oblíbeného filmu, a díky i za Little Richarda. Takhle se točí biografie o kulturních ikonách – optikou kultury, která se rozpadala před očima a k radosti jí přitom stačilo pořádně se zavlnět v bocích. A znovu a znovu. 90 % ()
Myslet si, že na počátku Rock and Rollu byl Elvis a teprve pak se vše od toho velkého třesku rozjelo by byla chyba... Ačkoliv ve filmu to skoro vypadá, že Elvis byl první a přišel se zcela novým pojetím původně černošské hudby, nebyl sám a rozhodně ne první. Vzpomeňme třeba na mého oblíbeného Chucka Berryho! Nicméně Elvis k tomu dal kus toho svého charisma, pohyb a pěkný kukuč. Mládež moc nebavila dohasínající éra big bandů ani veřejně oblíbená country a byla lačná po něčem novém. On lecos nabízel i styl boogie-woogie, kdy dnes při poslechu nejedné skladby z konce čtyřicátých let tam ten rock and roll lehce zaznívá... Luhrman umí divákovi naservírovat opulentní diváckou hostinu. Kdo viděl pár jeho předchozích snímků, dobře to ví! S volbou Butlera jsem měl trochu problém, protože Elvise znám, mám ho rád a pochopitelně dobře znám i to jak vypadal. Hlavně mladý Elvis si moc podobný nebyl (soudím já). Ale pak zas byly ve filmu momenty, kdy jsem až se zatajeným dechem občas viděl to zhmotnění legendy. Hlavně při tanečních kreacích a typickém stání na špičkách. Ke konci, těsně před smrtí už s odulými tvářemi byl Buler podobný Elvisovi nejvíce. Hanks byl super jako vždy byť tady hraje docela hnusnýho týpka což je pro jeho role nezvyklé. :-). I přes vražednou stopáž a moji únavu po sobotní pařbě jsem film dokoukal a moc se mi to líbilo. Nebylo to úplně za maximální hodnocení, ale takhle má nějak vypadat životopisný film o zpěvákovi. Film, který nenudí, který nakoukne pod pokličku jeho soukromého života abychom se nakonec dozvěděli že tihle lidé mají podobné osudy. Ti opravdu talentovaní jsou jako hvězdy. Září, svítí, jejich lesk a síla dopadá na všechny. Ony samotné ale postupně uvnitř vyhořívají. Stres, napětí, časté cestování, rodinné vztahy, milenky... To vše pak ubírá jejich silám a ony obklopeny luxusem, ale osamělé často sahají po drogách. Někdo aby alespoň na chvilku unikl, někdo aby mohl pokračovat dál... Pro mne takto poslední vyhaslou hvězdou byla mnou milovaná Dolores O'Riordanová... Způsob jakým je film vyprávěn je opravdu nápaditý a moc se mi líbily ty retro filtry a komixové vsuvky. Krásně to charakterizovalo ty Státy deset let po válce... Luhrmann navíc vsadil na jistotu původních klipů či nahrávek Elvise, takže kdo se orientuje má regulérní pocit Déjà vu.. Ať už to jsou pusinkovací scény s divačkami v kasínu či při písni If I Can Dream, kdy Elvis ve sněhobílém kvádru zpívá před temným pozadím s červeně rozsvíceným nápisem Elvis... A tak to má být, když se točí o takovéhle legendě, není prostor na experimenty. Je třeba však nají míru mezi stářím zatuchlými rekvizitami i snímky a to naštěstí Baz Luhrmann umí dokonale. Film je myslím velmi pěknou poctou Elvisovi. Trochu mne mrzí, že tam zazněly jeho hlavní vypalovačky a žádná z pomalých balad, kterých měl také spoustu... Jestli dívky šílely z drsných rockových písní pak z ty milostné balady na ně musely působit jako rána na komoru... Po Elvisovi tu zůstal úžasný odkaz v podobě jeho nezapomenutelných písniček, neskutečných ohozů a růžových silničních křižníků značky cadillac. Ale to není vše, čerpaly z něj Beatles a stovky dalších kapel... A když si dnes pustím mého oblíbeného Richarda Hawleye, který se k jeho odkazu nenásilně ale přesto naprosto jednoznačně hlásí, vím, že Elvis nezemřel. * * * * () (menej) (viac)
Asi tri krát mi z toho zovrelo hrdlo, aké je to celé fantastické. Toto nie je gýč ako Bohemian Rhapsody ale pravé filmové umenie. Elvis je geniálne koncipovaný monumentálny životopis kráľa rokenrolu, kedy Baz Luhrmann fantasticky rámcuje viac ako 20 ročnú kariéru Elvisa do veľkých blokov, kedy sa odohráva aj niekoľko časových línií naraz. To je hudbou i obrazom vynikajúco prestrihané, pričom Luhrmamnn si pomáha tak estetikou videoklipov ako aj dokumentov. Najlepším príkladom je pasáž s That's All Right, Mama, kde je v jednom "klipe" predstavený začiatok Elvisovej kariéry a jeho detstvo a korene v blues i v gospele. To všetko s troma obrazmi a troma zvukovými stopami naraz. A Austin Butler sa totálne prevtelil do Elvisa, že som zabúdal na to, že to nie je Kráľ samotný. Naopak keď bola záverečná pasáž s archívnym Elvisom, nejaký čas mi trvalo, kým som si uvedomil, že to nie je len Butler v maske. Dajte tomu chlapovi Oscara a to okamžite. ()
Originální a dokonalé. ()
Nejlepší životopisný film, co jsem kdy viděl a to včetně netradičních chuťovek jako Šest tváří Boba Dylana a o asi světelný rok před limonádou Bohemian Rhapsody. Bazovi Luhrmanovi se tentokrát podařilo ukočírovat jeho pověstné komediantské pozlátko ala Velký Gatsyby, vynechal cukrkandlovost Austrálie, nedával tam žádné hokus pokus nesmysly ala Romeo + Julie a předhodil nám vedle Moulin ROuge svůj nejlepší flák. Skvěle funguje vyprávění o dětství, chápeme vojnu a dobové reálie a s oblibou střílet do kazatelů a prezidentů a výborně funguje vypravěčská linka s Colonelem Parkerem. A ten kluk Austin si zaslouží Oscara. ()
[90%] Viděno v kině. Dle traileru jsem na to moc neměl chuť zajít na velké plátno, ale nakonec jsem udělal dobře, že jsem šel. Úvod mi přišel takový roztěkaný, trvalo mi asi 15-20 min, než jsem se do toho ponořil a pak už jsem se bavil až do konce. Hlavně je to točeno takovým zvláštním stylem, kterému vévodí zajímavý soundtrack, kdy v určitých dramatických scénách je to až na oko hudebně přemrštěně dramatické, ale to mi vůbec nevadilo. Písně byly super, postupně gradovaly a nejvíc se odráželi až v pokročilé půli snímku. Ústřední herec Elvise to zvládl dokonale i po herecké stránce. A co náš filmový velikán Tom Hanks? Po delší době se nám pořádně pochlapil a sehrál solidní herecký výkon. Zbytek herců též v pohodě. Takže, třeba takový Bohemian Rhapsody je u mě úplná topka, ale tohle k ní nemá moc daleko. Dlouhá stopáž není problémem, takže já se mohu časem jen těšit na další a další vidění. Skvělá práce! ()
Elvis je příjemný hudební biopic, jenž dějově nepřináší nic moc nového pod sluncem a lehce si pozměňuje stěžejní události, aby kolem nich vystavěl o něco lepší drama, nicméně jeho hlavní devízou je samozřejmě svérázný režijní uchopení Baze Luhrmanna a zejména odevzdaný herecký výkon Austina Butlera, jemuž se podařilo s postavou Elvise od prvních minut naprosto sžít. Komu se však nepodařilo splynout s charakterem a kdo ve filmu trčí jak bolavý prst, je Tom Hanks. Je to tak trochu o tom, zda to jeho svébytné snažení přijmete, ale já zkrátka za celé dvě a půl hodiny nevěřil, že vidím kolonela Toma Parkera, ale spíše jen Hankse přehrávajícího pod nánosem prostetik. Baz Luhrmann dávkuje svou hyperstylizaci někdy až zbytečně moc a jeho výběr doprovodného soundtracku, respektive moderních hudebních žánrů, bych v příběhu o králi rock 'n' rollu při vší slušnosti označil minimálně za pochybný, v každém případě i přes tyhle rušivé elementy film v prvé řadě divácky funguje a nabízí opravdu velkolepou podívanou, již je hodno vidět pokud možno na velkém plátně. Za mě mírně rozpačitá spokojenost. ()
Režisér Baz Luhrmann potlačil osobitost rock n´ rollové ikony, z nekvalitně namaskovaného a do karikatury hozeného Toma Hankse učinil (zcela nevhodně) průvodce filmem a film ve své zbytečně přebujelé stopáži nejvíce zaujme svým inovativnějším technickým zpracováním. Faktické chyby a nepřesnosti rozhodně tolik nevadí, podstatně horší je, že život Elvise Presleyho, alespoň podle výsledného filmového materiálu, nebyl příliš zajímavý. Dost zamrzí celkové osekání (drogových) trablů a paranoidních stavů, které provázely krále rock and rollu na konci jeho životní cesty. Vyvrcholí to tím, že film nezobrazuje jeho skon a vyřeší se to po náročné dvou a půl hodině (nepočítám závěrečné titulky) titulkem s datem jeho úmrtí. Tak takhle tedy ne. Naprosto iritující je na filmu Tom Hanks. Poprvé v kariéře ztvárnil temnější postavu a působil směšně a nevěrohodně. Nevěřím, že by někdo jako Elvis po většinu své kariéry někoho takového nechal řídit svoji kariéru, jak to horentně popisuje film. Hanks mně ponejvíce připomínal Tučňáka z Batmana, to ale není kompliment. Tím lepším z dvojice je rozhodně Austin Butler jako Elvis. Jak film postupoval, už se začal na svůj slavný předobraz podobat. Na maskách a detailech (rty) se i tak mohlo více zapracovat. Určitě důležitou složku filmu tvoří hudební složka. Nepatřím k těm, kteří by Elvisovu hudební tvorbu vehementně adorovali, rozhodně se ale najdou songy, co vešly do povědomí. Když se na jednom z vystoupení rozeznělo Suspicious Minds, tak se dostavil příjemný pocit, znásobený impozantně zvládnutou imitací pěveckého idolu, včetně jeho pohybové sestavy. Většina filmu je ale sáhodlouhá nuda, v níž převládá obrazová a technická kvalita nad tou obsahovou. Pro mě málem propadák. 5/10 ()
Největší devizou filmu je Hanksovo přeskočení z rolí milovaných do role opovrženíhodného. Zbytek je pestrá směsice barevnosti, místy i dobového kontextu a několika málo písní. Zasazení do amerických reálií je typicky americké, milníky tvoří vraždy známých osobností, jako kdyby se v historii USA snad ani nic, na co by dokázal celý národ vzpomínat, neodehrálo. Celý film je postaven na negativních emocích. Presleyho matka je přehnaně úzkostlivá, až je to protivné. Jeho otec je hamižný parchant. Elvisův manažer je slizký zmetek. Snad jen Priscilla má Elvise opravdu ráda, proto také dostává v celém snímku minimální prostor. Zbytek tvoří pijavice, které se přisály na Elvisův úspěch. Elvis rozdával radost, film o něm je popřením všeho, co popová kultura přináší. ()
Na to, že sa mi to páčilo asi veľmi, mi napadá asi viac negatív. Hlavne je to strašne povrchné. Nie je jediná téma, ktorú by film rozobral do detailov. Napr. Presleyho filmovú kariéru ignoruje úplne, vzťahy, či politické názory načrtne tak, aby ich divák chápal, a ide si ďalej; a o čom to vlastne bolo? O živote v zlatej klietke? O zlom manažerovi? Elvis ani nebol hlavná postava, hlavnú postavu hral Hanks. A nijak zvlášť dobre, treba podotknúť. Možno preto, že ako postava nedostal žiaden vrcholný moment. Rozhodne nebol démonický. Butler je ako imitátor skvelý, ale tiež nedostal oscarovú scénu. Luhrmannov film nie je dialógovka, skôr jak keby zhudobnená rekonštrukcia. Scenárista s odstupom. Ale audiovizuálna je to žranica! Nebudem spievať ódy, kto chápe ten pojem, vie. V tomto smere je reč o nominácii na mieste. Nie je to najlepší Luhrmann, ale rozhodne najlepší po Moulin Rouge. Zabudnuteľný zážitok, aj keď určite silný. Užil som si ho. ()
Baz Luhrmann zkrátka umí dělat okázalou podívanou. A jaké jiné vhodnější téma než zrovna Elvisova kariéra a život? Film je pastva pro oči i pro uši (výborný soundtrack složený nejen z Elvisových písní), navíc se v něm neskutečně předvedl nejen Austin Butler, kterému by člověk toho Elvise sežral i s navijákem, ale samozřejmě (jako už tradičně) i Tom Hanks. Tohle je prostě ten druh show, co stojí za to vidět v kině. Vůbec nevadí, když člověk není vysloveně fanda Elvise - já jsem naopak byla ráda, že jsem se skrze toto filmové "kukátko" něco dozvěděla o jeho životě a složitém vztahu s manažerem plukovníkem Tomem Parkerem. Film samozřejmě nikdy nepřednáší pouze fakta, ale já osobně se ráda skrze filmovou tvorbu seznamuju s něčím pro mě neznámým. Jediné dvě drobnosti, co mi trochu vadily, byly delší stopáž a "útržkovitá" forma (Luhrmannův styl vyprávění mě někdy vyhazoval z děje - protože se často přeskakovalo z jednoho dění na jiné a pocitově mi tam chyběla větší návaznost). Jinak ale špičková hudební okázalost letošního léta. :) (Viděno 31.7.2022 v kině Aeon Cinema, Okayama.) ~(4,3★)~ ()
Chvíľu to filmu trvá, než sa usadí a kým sa začneme dostávať Elvisovu pod kožu. Teda aspoň čiastočne, Luhrmannovi sa to cez všetky jeho trademarkové finesy nepodarilo úplne. Divák si však príde na svoje vo všetkých smeroch, ale tiež nie úplne. Naratívne síce ide o klasický životopis, predsa ale len pôsobí navonok netradične. Či je to lepšie, ako keby sme sledovali napríklad Elvisove detstvo a prvé kroky k hudbe a nástup slávy tradičnejším spôsobom, je skôr na vkuse diváka, niežeby sme to mali Luhrmannovi vyčítať. Ako nefanúšik Elvisa ide ale pre mňa iba o jednohubku, tieto dve a pol hodiny už nikdy v živote dobrovoľne neabsolvujem. ()
Bez připomínek. ()
Ambiciózní, svěží filmový životopis, který mě lehce iritoval svojí přeumělkovaností. ()
Extrémně expresivní vizuální styl a spousta tvůrčích nápadů drží diváka přikovanýho ke křeslu po celou metráž. Bohužel je to ale to jediný, co divákovi zůstane po skončení v hlavě. Luhrmann svým obrazovým velikášstvím přebíjí nejen veškerý emoce, ale především příběh hudební legendy, která svět hudby jednou provždy změnila. Střihová i zvuková skladba je fenomenální, výkon Butlera chvílema strhující, ale obsahově je Elvis - vší osobitosti navzdory - prostě prázdnej. ()
Elvis urobil jednu vec presne naopak ako to robí väčšina ľudí. Nesnažil sa stať niekým, koho budú masy milovať. Iba z okolia nasával to, čo mu bolo prirodzené. Až raz, vo svojej speváckej a tanečnej „netradičnosti“ predstúpil pred svet. A čuduj sa svete, svet to nielenže akceptoval, do jeho bezprostredného prejavu plného nespútanej energie, čudesných pohybov a originálnych kostýmov, sa šialene zamiloval. Časom sa však samozrejme našli ľudia, ktorým jeho prílišná sloboda nevyhovovala, ale o tom už viac rozpráva posledný film režiséra snímok ako Moulin Rouge!, Australia či The Great Gatsby. V americko-austrálskej životopisnej dráme Elvis (2022) nechýba tradičný Luhrmanov rukopis. Je v nej dravosť, provokácia, hudba, ktorá dvíha zo stoličiek a neuveriteľný Austin Butler, ktorému by som za tento výkon vystrúhala nejedno ocenenie. Má to skvelý strih, kameru, aj svižné tempo, takže aj napriek riskantnej minutáži by som sa kino návštevy neobávala. Pri domácom pozeraní to už môže u niektorých divákov jemne drhnúť. Môj prípad to však rozhodne nebol. Niektorí tvrdia, že filmy Baza Luhrmanna sú povrchné. Myslím, že v jeho príbehoch iba vystupuje mnoho povrchných charakterov a v tom vidím podstatný rozdiel. No i tie nám vždy podsúva pútavým spôsobom. Ako symbol zakázaného ovocia, s trefným vyobrazením ich ľudského démonizmu v podobe nekonečnej chamtivosti a neukojiteľnej túžby po moci. Možno škoda zopár momentov z Elvisovho života, ktoré sa už nepodarilo do deja prepašovať (alebo viac rozvinúť), no i tak ide rozhodne o snímku, ktorá by vám nemala ujsť. Mne osobne Luhrmannov štýl veľmi vyhovuje a tak mu dokážem odpustiť aj nejaké menšie nedostatky. Mám ho jednoducho rada za to, ako sa cítim, keď pozerám jeho filmy. ()
Dost smutný příběh o Elvisovi. Zachycuje jeho život od dětství až po smrt. Ukazuje hlavně to, jak ho všichni kolem něj celou dobu vysávali, a to hlavně jeho manažer Plukovník a jeho rodina. Taky mu asi moc nepřidala ta jeho závislost na prášcích. I tak ale udělal obrovskou díru do světy a navždy se napsal do dějin jako legenda. Dokázal totiž svoji dva nesourodé hudební styly a stvořit styl nový. Taky dost vynikal díky svým pohybům a rebelství. Ale měl smůlu na špatné lidi, a to byl jeho kámen úrazu. "Plukovník tě obírá!" ()
V první polovině je kladen důraz mimo jiné na střety rebelujícího Elvise s cenzurní komisí, která jeho kroutivé pohyby považuje za obscénní, druhá polovina zas těží převážně z Presleyho konfliktů s bližními, jejichž očekáváním buď z principu vyhovět nechce, nebo jim k vlastnímu zklamání ani vyhovět nedokáže. Celým filmem se tak vine téma nezlomné snahy o zachování vlastní výjimečné osobní i hudební identity, která je jako jediná klíčem k umělcově úspěchu a nesmrtelnosti. Charismatický a pohybově i pěvecky nadaný Austin Butler je v titulní roli naprosto vynikající. Nejenže dokáže bez mrknutí oka zcela uhranout při fantasticky nasnímaných hudebních číslech, ale i ve ztišených momentech zvládá zcela přirozeně a citlivě vystihnout poměrně širokou paletu emocí. Typově přesně je obsazena i většina vedlejších a okrajových rolí. Nejvíce prostoru má samozřejmě též skvělý Tom Hanks jako druhá nejzásadnější postava Presleyho hudebního agenta a zároveň vypravěče filmu, který se sice ve svých komentářích opakovaně snaží diváky přesvědčit, že to se svým svěřencem myslel celou dobu dobře, nicméně jeho obrazem zachycené činy hovoří o opaku. Jeho perspektiva nespolehlivého vypravěče se přitom s perspektivou Elvise přirozeně doplňuje a film na proměnách jejich přátelsky-rodinně-obchodního vztahu výrazně staví. Příběh se drží precizně rytmizované struktury, v níž Elvisova vystoupení vždy tvoří vyvrcholení jednotlivých segmentů a časových úseků. Režisér Baz Luhrmann je v nejlepší formě od Moulin Rouge, navíc exceluje i jako fenomenální audiovizuální vypravěč a mistr střihové montáže, jemuž stačí pár dvouvteřinových záběrů a vhodný hudební podkres, aby s nebývalou bravurou okamžitě zachytil tu správnou náladu daného momentu, prostředí a okolností. Na poli životopisných filmů o hudebních legendách je Elvis skvostem, který svého titulního hrdinu představuje v mnoha různých polohách a stylech, zaujme bez ohledu na to, jestli jeho osudy a písničky znáte, a svého režiséra díky mnoha rozpoznatelným trademarkům a filmařským postupům zkrátka nezapře. Je to audiovizuálně strhující a od prvních záběrů vtahující jízda, která si přímo říká o promítání na velkém plátně. ()
Trailery ve mně vyvolaly obavy, zda je Baz Luhrmann tím pravým režisérem pro biopic o Elvisovi, všechna skepse však byla během prvních deseti minut pryč. Perspektiva vyprávění z pozice manažera byla zajímavou volbou, ale stále si nejsem jist, zda tou nejvhodnější – na namaskovaného Hankse ve fatsuitu s jižanským přízvukem jsem si zvykal hodně dlouho a jeho schizofrenní obhajoba svých činů místy pokulhává. Oproti tomu Austin Butler byl fenomenální ve všech směrech a rychle jsem se s jeho pojetím Elvise sžil. Největší důraz je kladen na začátek Elvisovo kariéry a následně na jeho poslední léta spojená s hotelem International v Las Vegas. Jeho působení v armádě a Hollywoodu je věnován nejmenší prostor, ale v rámci filmu s tím nemám nejmenší problém. Nejvíce na mě zapůsobilo live vystoupení s písní „Trouble“, které bylo nejvíce vyhrocené a famózně zpracované. Hudební výstupy jsou precizně dávkované tak, že většinou skvěle fungují jako takové vyvrcholení jednotlivých kapitol příběhu, případně v rámci časových předělů. Elvis je krásným filmovým pomníkem jedinečné hudební ikony a jejího nešťastného osudu, jehož otěže nedržel v ruce jen plukovník Parker, ale vlastně celá společnost. ()
Súvisiace novinky
Beatles dostanou čtyři filmy o všech svých členech
Hudební životopisné snímky jsou evidentně pořád na vzestupu. Po krasojízdě, kterou v kinech předvedl film Bohemian Rhapsody, jsme se dočkali Rocketmana nebo Elvise a v současnosti se pak na plátnech… (viac)
95. Ceny Akademie ovládlo Všechno, všude, najednou
V noci z 12. na 13. března proběhl v losangeleském Dolby Theatre slavnostní ceremoniál 95. ročníku předávání prestižních Oscarů, tedy cen americké Akademie filmového umění a věd (AMPAS). Opulentním… (viac)
Ceny BAFTA ovládla válečná vřava
V neděli 19. února se v Royal Festival Hall v londýnském Southbank Centre uskutečnil 76. ročník slavnostního předávání prestižních cen Britské akademie filmového a televizního umění (BAFTA), na němž… (viac)
95. Ceny Akademie - nominace
V úterý 24. ledna proběhlo vyhlášení kompletních nominací pro 95. ročník předávání cen americké Akademie filmového umění a věd (AMPAS), během něhož herci Allison Williams a Riz Ahmed oznámili, jaké… (viac)
Nejúspěšnější hudební sólový umělec všech dob, který na první pohled dosáhl pravého amerického snu a z chudých poměrů se vydrápal na pozici jednoho z nejznámějších hudebníků všech dob. Ve skutečnosti ovšem též oběť manipulace, které rychle dosáhnutí bohatství a náhlý příval fanoušků po celém světě přerostlo přes hlavu. Elvis Presley, přezdívaný jako Král Rock 'n' Rollu, dost možná patří mezi nejtragičtější osobnosti hudebního světla, kdy bylo jasné, že po televizním filmu z roku 1979 (v televizním filmu od Johna Carpentera si hudební legendu zahrál Kurt Russell) nevyhnutelně jednou dojde na nové zpracování tohoto příběhu. A v součtu dává smysl, že se Presleyho příběhu chopil Baz Luhrmann. Australan Baz Luhrrmann nepatří mezi tvůrce, kteří by do kin chrlili jeden film za druhým a při pohledu na jeho výkonnost budou nejspíš fanoušci jeho tvorby rádi pokud 59-letý režisér zvládne ve své kariéře realizovat alespoň další dva celovečerní filmy. Luhrmann si ovšem rozhodně neplete pojmy kvantita a kvalita. Za posledních 30 let sice realizoval pouze 6 celovečerních filmů, každý z filmů v Luhrmannově kariéře ovšem splňoval podmínky audiovizuálně a technicky vyšperkované podívané, Luhrmanna jde dost možná vnímat jako jednoho z nejlepších vizuálních vypravěčů své doby. Kromě vizuálně opulentního přístupu poté ovšem často Luhrmannovy filmy spojuje t éž kreativní hudební dramaturgie i nějaká ta tragédie, která bývá prakticky vždy spojená s nějakou tragédií. I proto tak v součtu dává naprostý smysl, že se režisér Romea a Julie z roku 1996, Moulin Rouge! nebo poslední adaptace Velkého Gatsbyho chopil právě Elvisova životního příběhu. Elvis přitom při startu retrospektivního vyprávění může působit právě jako pohádka o balíkovi, který to ze dna dotáhne na vrchol, dočká se naplnění svého amerického snu a zapíše se do historie hudby. Epos o Elvisovi ovšem nevyhnutelně kvapí k tragickým motivům. V rámci 160 minut tak Elvis vypraví o poměrech v americké společnosti v 50-70 letech, naivitě, setkání s realitou i pádem na samé dno. Luhrmann přitom při vyprávění sází na archivní záběry, po vzoru Moulin Rouge! a Velkého Gatsbyho opět dokáže křížit dobovou muziku s moderní hudbou (dojde na Doju Cat i Eminema) a v jádru tak i přes audiovizuální a technickou vyšperkovanost zůstat tak trochu sympaticky neukázněnou podívanou. Luhrmann tak dle očekávání netočí standardní biopic, především i proto, že jako vypravěč slouží Elvisův kontroverzní manažér Tom Parker. Tom Hanks sice již párkrát ve své kariéře záporné role hrál, sám se ovšem nedávno dušoval, že Tom Parker bude první pořádný záporák v jeho herecké kariéře a Hanks nezklame. Nejen, že je Hanks skrze bravurní masky proměněn v průběhu filmu prakticky k nepoznání, i přes sázku na své klasické charizma totiž Hanks dokáže naprosto prodat tak trochu podnikatelsky vyčůranou krysu, která vždy myslí pár kroků dopředu a dokáže z každého nepříjemného vývoje přeci jen něco vytěžit. Hanks se v té roli skutečně nedrží zkrátka a pouze z dramaturgického hlediska se rozhodnutí vsadit na počátek vyprávění z Parkerova úhlu vyvrbí jako tak trochu zbytečné a víceméně nikam nedotažené. Elvis má tak v podstatě dvě hlavní postavy, krom Parkera samozřejmě i samotného Elvise. S rolí byli spojovaná jména jako Aaron Taylor-Johnson, Miles Teller, Ansel Elgort nebo Harry Styles, volba nakonec ovšem padla na Austina Butlera. A lépe dopadnout nemohla! Nejen, že se Butler již od mladých let věnuje hudbě a umí i skvěle zpívat, ale je v roli naprosto vynikající. Po menších roličkách v Tenkrát v Hollywoodu Quentina Tarantina či Mrtví neumírají Jima Jarmushe bude Elvis film, který Butlerovi nakopne kariéru. Síla Butlerova výkonu přitom netkví pouze v ideálním napodobení Elvisova hlasu a pěveckém umění, ale především v autentickém podání, kdy Butler dokáže naprosto prodat všechny zásadní emocionální momenty, dokáže působit jako ten správný rocker bouřící se proti společnosti a dokáže herecky naprosto prodat zdrcující poslední období Elvisova života. Na souzení potencionálních oscarových nominací je pochopitelně ještě brzy, Butler ovšem naprosto zaslouženě již nyní patří mezi hlavní kandidáty na sošku za nejlepší herecký výkon. V rámci castingu poté dochází na solidní vedlejší herecké výkony, které dokazují, že skutečně není malých rolí, ale pouze malých herců, kteří ovšem v Elvisovi prakticky chybí. Svou menší roli si například užívá Kodi Smit-McPhee, Luke Bracey se po Hacksaw Ridge opět ukazuje jako slušný herec, Kelvin Harrison Jr. je v menší roli B. B. Kinga solidní a upozornit na sebe dokáže i Dacre Montgomery v roli Stevea Bindera (režisér Star Wars Holiday Special!). Menší zklamání může snad přinést pouze Olivia DeJonge v roli Priscilly Presley. Problém přitom není se samotnou DeJonge, ale faktem, že Priscilla nedostává tolik prostoru, kolik by divák očekával a zpěvákova múza tak svého legendárního statusu prakticky nemá šanci dosáhnout s výjimkou jediné scény. Handicap biopiců muzikantů s tak tučným životem jako Elvis totiž do jisté míry tkví především v časovém limitu. Film sice trvá 160 minut a dokáže prakticky pokrýt 90% toho nejzásadnějšího v rámci Presleyho kariéry, u jednotlivých zrychlených momentů, omezeného prostoru některých postav či skákání v čase se ovšem akorát ukazuje, že by dost možná byla ve finále lepší šestidílná minisérie, která by toho dokázala pokrýt ještě víc. Na druhou stranu ovšem skutečně platí, že Luhrmannův Elvis pokrývá prakticky vše nejzásadnější. Přesto se při sledování divák nedokáže zbavit pocitu, že se někdy v rámci let 1955-1977 skáče skutečně příliš dopředu. V součtu na to nejvíc doplácí tak trochu zrychlené finále, kterému ovšem alespoň vyloženě nechybí nějaká smysluplná gradace. Skutečně platí, že je Luhrmannův vizuální styl pastvou pro oči, divák se jen může radovat z kreativních kamerových hrátek, hravého střihu a Luhrmannův Elvis skutečně působí neskutečně naleštěným způsobem. Zamrzí tak menší kreativita na pódiu. Kdo čeká další Live Aid z Bohemian Rhapsody nebo tripové hudební sekvence Eltona Johna z Rocketmana, ten může být ve finále tak trochu zklamán. Při prvním vystoupení Elvise ve filmu přitom Luhrmann dokáže vyvolat naději, v součtu ovšem skutečně v tomto ohledu Luhrmann zaostává za očekáváním. Snadno se dá argumentovat, že to nebyl Luhrmannův prim, při vzpomínce na ta nejlepší hudební čísla z Moulin Rouge! ovšem smutek kapánek přetrvává. Luhrmann dokázal v součtu Elvise natočit skutečně velkolepým způsobem a nezaostat v audiovizuálním a technickém vyšperkování. Elvis i díky tomu skutečně zůstává opulentní podívanou, která si svou přítomnost na velkých plátnech dokáže víc než obhájit a předvést jeden z nejpůsobivějších (nejen hudebních) biopiců posledních let...... () (menej) (viac)