Správnej sound

Je to vlastně docela očividně amatérský film, který má výborné i slabší okamžiky. Mnohdy si český divák není jistý, co je záměrný vtip, a co na nás působí tak nepochopitelně, že to jako vtip vypadá, ale v Japonském kontextu to divné není. Celkově má ale film své bizarní kouzlo a kvůli tomu překvapení, jak je divný, mu dávám asi trochu vyšší hodnocení, než si zaslouží. (25.02.2023)

Zahoďte předsudky o japonské animaci, kterou vám posledních 70 let diktuje popkulturní proud. Zapomeňte na Miyazakiho opulentní spektákly i na sémiotické ambivalence Mamoru Oshii. Představte si, že se zítra ráno probudíte, vedle postele vám z ničeho nic přistane prosvětlovák a vy si řeknete - udělám celovečerní film, ať to stojí, co to stojí. Bez extra zkušeností z filmového průmyslu, bez stáje výtvarníků a animátorů, bez budgetu, zato bez závazků a s naprostou tvůrčí svobodou a vlastní hlavou. Nejraději byste natočili handycam indie flick o partičce ze střední, ale soused, pan Hiroyuki Oohashi, vám cpe už potřetí svou mangu, která se ale bohužel moc neprodává, zářivky ve stole na vás něžně problikávají, bude potřeba využít toho, co je. Strávíte 7 let najímáním nezkušených kreslících brigádníků, stanete se rotoskopujícím režisérem, impresáriem hudební kapely, producentem hudebního festivalu tří písní, jednonohým rikšou. Za okny vybuchují vzducholodě, lešení se kroutí do tvaru zvonů, ze země vyvstávají obelisky, ale vy si malujete vodovkama snímek po snímku finále svého opusu magnum. Pastelky už totiž došly. Možná se to představuje těžko, takhle si to nepředstavoval ani Kenji Iwaisawa. Autor filmu, který boduje na mezinárodním poli - Best Animated Feature Ottawa 2019 a Best Original Music Annecy 2020. Oslava nadšení z tvorby, extatická radost, impulzivní spontaneita, forma bez kompromisů, dřina a řemeslo - v tom mají basák Kenji i Kenji nad prosvětlovákem jasno. (25.11.2022)