Reklama

Reklama

Provinční městečko E

  • Rusko Уездный город Е (viac)
Trailer 1
Rusko / Česko / Nemecko, 2019, 88 min (Alternatívna 82 min, televízna verzia: 52 min)

Obsahy(1)

Elnya je jedno ze stovek provinčních ruských městeček. Leží 400 km na západ od Moskvy nedaleko běloruských hranic, má 10 000 obyvatel. Jediné, co je na něm pozoruhodné, je jeho hrdinský titul - bylo to první ruské město osvobozené od nacistických vojsk na začátku druhé světové války v roce 1941. Šlo o nejtěžší období války. Dva měsíce po vpádu nacistů na ruské území byla sovětská armáda naprosto demoralizovaná. Nikdo nevěřil, že by bylo možné Hitlera zastavit. První drobný úspěšný protiútok byl pro ruský národ paprskem naděje. Město se stalo symbolem osvobození. Další dva roky se však Rusové s Němci o město přetahovali a stejně jako celé západní Rusko se město stalo dějištěm brutální bitev. Počet obětí v okolí Elnye do konečného osvobození v říjnu 1943 se odhaduje na desítky tisíc, lze tudíž jen těžko hovořit o vítězství s velkým V. Pod městem dodnes leží tisíce nenalezených a nepohřbených těl vojáků, podobně jako v celém západním Rusku, kde padly miliony lidí. Kolosální ztráty byly důsledkem ignorance sovětských úřadů, tato pravda však zůstává i nadále nepohodlnou. Propaganda současného moderního státu toto "vítězství" zneužívá k vlastní manipulaci. Válka, a to nejen druhá světová, ale také pozdější válka v Afghánistánu, Čečensku či Sýrii, se stala součástí ruské mytologie a hraje roli i v mytologii našeho městečka. V rukou státní propagandy se tragédie mění v cosi líbivého. Tento proces jsme zachytili během tříletého natáčení města a jeho obyvatel. (Bontonfilm)

(viac)

Videá (2)

Trailer 1

Recenzie (34)

noriaki 

všetky recenzie používateľa

Posuzovat míru militarizace ruské společnosti podle dne oslav vítězství ve Druhé světové válce je zhruba stejně pošetilé, jako odhadovat příčetnost amerického národa podle kostýmů na Halloween, nebo stanovovat množství věřících lidí podle počtu vánočních stromků v českých bytech. Výpovědní hodnota dokumentu je tedy nevalná, a v zásadě moc nefunguje ani jako sonda do duše ruského člověka. Šestnáctiletá snaživá holka ještě neměla čas nabrat rozum, babička která přežila koncentrační tábor bude svým osvoboditelům pochopitelně vděčná, a opilec který se sice dušuje že Putina nenávidí, ale není schopný strhnout jeho plakát ze zdi svého bytu, protože "to sice zkoušel, ale nešlo to", si může z téhle výmluvy udělat životní moto. Úplně stejně dle svých slov přestával s alkoholem. Zjistil jsem, že život v zapadlých ruských městech je těžký. Ale to platí snad o všech upadajících periferiích co jich na světě je. ()

Marze 

všetky recenzie používateľa

Samozřejně ruská širá duše je nepochopitelné a stále se nepostavili čelem k vyvražďování milionů vlastních obyvatel Stalinem, který se stal nepochopitelně nedávno v Rusku v anketě nejpopulárnější postavou. Pro mě, který se zajímá o druhou světovou válku ale dokument nepůsobí vůbec komicky z pohledu nejmladší generace tzv. sněhových vloček, kteří rezignovali na pojmy jako národ, vlast, tradice nebo rodina. Jen v Bělorusku během války zahynul každý čtvrtý obyvatel, tedy každá rodina o někoho příšla. Ruský národ jen těsně unikl genocidnímu vyhlazení od Němců. Proto se zde udržují tyto tradice. Slovo tradice pochází z latinského slova Tradere, něco pěstovat. Pokud něco nepěstujete, zanikne to. Nabízí se srovnání s Jungem, který po příjezdu do Německa, nacistickou ideologií zmítané země měl pocit, že je v obrovském ústavu pro choromyslné a že zde nevydrží ani den. Za nějakou dobu si zvykl a po několika dnech se všeobecnou psychózou "nadchl". Když se pak vrátil do rodného Švýcarska musel se opět na pár dní adaptovat. Jak říká biolog a pedagog Vladimír Komárek, tento jev je zejména patrný na myšlenkové a pocitové atmosféře velkých měst, jejichž génius loci je kondenzací vědomých i nevědomých nálad lidí. O existenci lokálních pravd se může přesvědčit každý, kdo hodně cestoval. ()

Reklama

rikitiki 

všetky recenzie používateľa

Válka prostupuje i po více než sedmdesáti letech od jejího konce celé městečko, jeho podobu i smýšlení jeho obyvatel. Propaganda je všudypřítomná a děsivé je, že dává rovnítko mezi současností a minulostí. Už do dětí v mateřské školce se vtlouká: nacisté=současná Evropa a my, Rusové, stojíme jako hráz proti nim. ____ Dokument dobře pracuje s válkou propagandistickou, která vyzdvihuje hrdinství a slávu a s válkou reálnou, kdy babička vzpomíná na hrůzy, které skutečně zažila nebo rodiče truchlící po synovi padlém před několika lety v Čečensku. Zatímco propagandistická válka láká mámivým přeludem glorioly hrdinství, vzpomínky na skutečnou válku bolí i po letech a varují. Zdá se ale, že v městečku realistický hlas nikdo neslyší a všichni se spíše vyžívají ve slavnostech, recitacích a propagandou změněných vzpomínkách na bývalou slávu a dnešní úkol zůstat těmi jedinými spravedlivými, čistými, kteří opět zachrání svět před zlem, tentokrát v podání západní Evropy. _____ Je to děsivý obrázek, a bohužel, pochopitelný. Když vidíme bídu obyvatel městečka, nezaměstnanost, alkoholismus, celkový rozvrat, pocit opuštění a zrady - může z takové konstelace vzejít jen něco strašného. Zvlášť, když je přiživována jen propagandou zbarvenými vzpomínkami a údajně jediné slavné chvíle - na válku. SHRNUTÍ: Můžeme se na to dívat jako na experiment ve stylu Truman show, ale tohle je celá země! P. S. Velmi výmluvné je, že ve městečku stojí jeden památník padlým vedle druhého, zatímco hned vedle v lese stále ještě leží, i po více než sedmdesáti letech, nepohřbené ostatky padlých. Tady nejde o skutečně padlé, tady jde o iluzi a propagandu. ()

kolemjdouc 

všetky recenzie používateľa

nevím co přesně chtěli tvůrci natočit.Jestli o "ubohosti "ruského lidu který má v paměti miliony svých mrtvých a ctí si je.Nebo o "zkaženém"dětství mladých?Já to chápu spíš tak že Rus musí být připraven na vše.Vědí co se děje venku na rozdíl od západní mládeže.A vypíchnout jednoho alkoholika který nadává na Putina a sám si ani nepoklidí kolem vlastního zadku??Poslední záběry z pochodu Nesmrtelných kdy každý nese fotografii svého člena rodiny kterého jim vzala druhá světová.Ty hovoří za vše .Ty lidi tam nikdo nenahnal.A viděla jsem záběry i jinde kdy jeden člen nepobral ani všechny fota svých členů rodiny .Přišel o všechny.Nakonec to vyznělo tak že se Rusko ani nemá bránit a jen jako ovce čekat až je někdo podřízne???Připomělo mi to film Bělij tiger..Bílý tank jako nepřítel který se může vynořit všude.Můžete mě kamenovat ale to je tak asi vše.Na světovém hřišti kde se hraje o moc, to nic nezmění ()

radektejkal 

všetky recenzie používateľa

Provinční městečko, tedy přesněji Уездный город, a to E je přesněji J, protože oním městečkem je Jelňa čili Ельня, 77 km přímou východní čarou od Smolenska. Jelňa (zhruba 10 000 obyvatel) se zde vynořilo z množství ruských újezdních měst proto, že bylo jako první osvobozeno Rudou armádou; tedy spíš pseudo-osvobozeno; po první prohrané bitvě u Smolenska byla Jelňa v protiofenzívě dobyta zpět, byť jen na krátkou dobu, nyní je to první osvobozené město. Bogoljubovův dokument nás (v jeho) další bitvě o Jelňu ataktuje mnoha překvapivými a zřejmě pro mnohé nečekanými obrazy, které po jednom shlédnutí není možno bezprostředně analyzovat ani posuzovat; alespoň já se toho neodvážím. A tak jen přízemně, plížením a plazením: Dokumentarista Bogoljubov si moudře „vytáhl“ dva hlavní hrdiny (ostatní jsou jen statisté s prefabrikovaným názorem): vojáka Sergeje, který prochází okolím s detektorem a hledá hroby padlých vojínů (pokud najde něco jiného, např. nevybuchlý granát, zakope ho zpět). Celkem již objevil asi 27 kosterních pozůstatků, které jsou později slavnostně pohřbeny do společného hrobu. Další hrdinkou je šestnáctiletá gymnazistka Mášu, která „ve vojenském“ zpívá na armádních vzpomínkových slavnostech. Máša je mladá a nezkušená a navíc ovlivněna svojí dominantní a ctižádostivou matkou. Oba hrdinové se fyzicky nepotkají, mají však mnoho společného (a to je obsahem a smyslem filmu). Určitě si nemyslí, že adorace hrdinů 2. světové války je budováním zázemí na novou. Možná se jim nelíbí, že země, které osvobodili, jim nyní nedobře oplácejí a obkroužili ji nepřátelskou aliancí (to zde také zaznělo). I u nás na dědině se uctívá památka čtyř vojáků zabitých v 1. světové válce (ve 2. nebyl zabit nikdo). Tím nechci ovšem bagatelizovat "ruský problém", je to však především náš problém. Pokud tvrdíme, že Rusové jsou jiní, potom je třeba zjistit proč, a v čem to může ovlivnit náš vzájemný vztah. Za svůj život jsem blíže poznal zhruba desítku Rusů; bez nadšení a potíží nebyl žádný. Bogoljubovův film nezastírá ovšem ani mnohé příznaky fašismu. Proberme si je třeba podle Umberta Eca (Il fascismo eterno – Věčný fašismus, každému aspektu je v této studii uveden zhruba odstavec, zde jen heslovitě): 1. Tradicionalismus, 2. Nedůvěra k modernímu světu, 3. Priorita činu před myšlením, 4. Nesouhlas je zrada, 5. Odmítání jinakosti, 6. Orientace na (nové) střední třídy, 7. Spiklenecké teorie, 8. Bohatství a rozmařilost něpřátel, 9. Permanentní příprava na válku, 10. Pohrdání slabými, 11. Kult hrdiny, 12. Kult zbraní (jako náhrada penisu, proto atraktivní i pro ženy), 13. Populismus, 14. Newspeak. Stačí, aby byl přítomen jeden aspekt a hned se vysráží fašistická mlhovina (Umberto Eco). A jakpak je to u nás doma? Zkusme si probrat podle uvedeného schématu... To nejlepší si Bogoljubovův nechal až na konec; tradiční ruskou rozpolcenost (тоска): Sergej si u láhve vodky stěžuje na to, že Rusko nežije, jen přežívá, a Máša se zdráhá opakovat to, co jí její matka předříkává. Sergejovi už nelze pomoct, Máša má ale svojí budoucnost před sebou a já ji v ní přeji opravdu všechno nejlepší. () (menej) (viac)

Galéria (10)

Zaujímavosti (2)

  • Natáčení se šestnáctiletou Mášou, která v dokumentu se zápalem zpívá písně a recituje básně, bylo možné jen za přítomnosti její matky. Pokaždé před natáčením musela Mášu na natáčení osobně připravit a důkladně s ní vyzkoušet všechno, co bude před kamerou říkat a dělat. Když tvůrci dokumentu chtěli, aby je nechaly nahlédnout hlouběji do svého každodenního života, matka jednoduše jakékoli další natáčení odmítla. Přesto se jim podařilo jen jednou promluvit si s Mášou svobodně a bez matčina dozoru. Byl to dlouhý rozhovor, kdy mluvili spíše tvůrci, zatímco Máša poslouchala. Máša se nakonec aspoň trochu uvolnila a přiznala, že největší strach má ze smrti své mámy. (Rollo_Tomasi)
  • Natáčení začalo v roce 2014 právě v době ukrajinské revoluce a anexe Krymu. Natočeno bylo jen několik zkušebních scén, pak následovala pauza a v natáčení tvůrci dokumentu pokračovali až v roce 2016. (Rollo_Tomasi)

Súvisiace novinky

Festival Jeden svět 2020 je zpět!

Festival Jeden svět 2020 je zpět!

03.09.2020

Festival Jeden svět se na podzim vrátí na filmová plátna v náhradním termínu. Diváci a divačky tak nebudou ochuzeni o silné a inspirativní dokumentární filmy, na které už nemohli přijít do kin kvůli… (viac)

Reklama

Reklama