Karel
Réžia:
Olga Malířová ŠpátováScenár:
Olga Malířová ŠpátováKamera:
Olga Malířová ŠpátováHrajú:
Karel Gott, Ivana Gottová, Charlotte Ella Gottová, Nelly Sofie Gottová, Eva Pilarová, Marta Kubišová, Jiří Suchý, Ladislav Štaidl, Richard Krajčo (viac)Obsahy(1)
Film Karel nie je a ani nemá byť prehliadkou nespornej slávy Karla Gotta, jeho speváckeho talentu a úspechov. Režisérka Olga Malířová Špátová vstúpila so svojou kamerou tam, kde sa sláva končí a kde sa z fenomenálneho Zlatého slávika Karla Gotta stáva iba Karel – nadšený maliar, milujúci manžel a otec. Tvorcovia totiž zachytili Karla Gotta nielen pri jeho vystúpeniach a stretnutiach s fanúšikmi, ale predovšetkým v jeho domácom prostredí. Či už v Prahe, na chalupe alebo v dedinke, kde trávil detstvo. Spevák sa vo filme vydáva na miesta, ktoré zohrali v jeho živote dôležitú úlohu. Odhaľuje neznáme zákulisia koncertov, svoj život s rodinou a súkromie, ktoré sa inak snaží s pokorou a láskou chrániť. Na divákov tak čaká autentický a jedinečný filmový portrét, plný nečakaných spomienok. (Bontonfilm SK)
(viac)Recenzie (312)
Karel je určen přesně těm figurám, které tak nepokrytě pláčou u Gottovy rakve - je to další z mnoha portrétů, které ho zobrazují jako bezchybného robota (ty vole, ta vycpávková scéna z vánočních trhů). Těch pár momentů, které zdánlivě navozují pocit, že by se mohlo konat něco jako objektivní bilancování nad životem či reflexe umírajícího starce, který má kolem sebe vše, to bohužel nezachrání. Po zhlédnutí Karla se jen ujišťuji v tom, že Olga Špátová fakt není dobrá dokumentaristka. Karel Gott se ji relativně otevřel a měla dle mého vhodný prostor pro to přinést něco nového. Nicméně je to jen další sbírka do kolekce gottovských medailonů, které se mohou reprízovat na jeho narozeniny/svátek/úmrtí. Jasně, všudypřítomná imperátorka Ivanka to režisérce příliš neusnadnila, ale to není omluva. ()
Minulost Karla Gotta nalakována narůžovo. Nečekal jsem, že tohle bude nějaká důsledná analýza jeho života, čekal jsem spíš takové příjemné ohlédnutí za působivou hudební kariérou tohoto zpěváka, které pak bude s jeho blížící se smrtí dojemné. To bych bral. Ale tohle... tohle je něco mnohem horšího. Dokument (možná bych to měl psát do uvozovek) se snaží ukázat, jak je Karel prostě báječný a jak ho všichni zbožňují. Co se týče jakýchkoliv možných chyb v minulosti, tak mu zde na kameru různí jeho slavní kamarádi (především Jiří Suchý a Marta Kubišová) říkají, jak udělal dobře a jak byl vlastně hrdina. Je tu velký důraz na jeho rodinný život. Cpe se nám tu, jak má téměř ideální rodinku, což samozřejmě není pravda, protože do filmu prosakují i věci, které se těžko dají změnit. Třeba to, že má malé dcery, jejichž tatínek v dědečkovském věku brzy zemře. Taky je dost smutná návštěva u dospělé dcery, která vyrůstala v podstatě bez otce, takže se cizího Gotta jako malá nejdřív bála, ale pak (po střihu) říká na kameru, že se vůbec na tatínka za to nezlobí, že ani není co odpouštět. Jo, určitě to musí být báječný pocit vidět tátu, jak teď na starý kolena hýčká svoje dcery, zatímco na vás celej život kašlal. Chápu, že rodina je dost osobní věc a nejedná se o jednoduchou věc. Jenže jak říkám, dokument o tomhle chce mluvit, takže mi to nedá, abych si na to neutvořil názor, který je nejspíš v rozporu s tím, jaký se snaží produkční firma Ivany Gottové u diváků vyvolat. Rád bych zdůraznil, že si nemyslím, že je Ivanka Gottová nějaký zlý, vypočítavý člověk. Já totiž bulváru nevěřím a neznám ji. Každopádně ani z tohohle filmu si na ni názor pořádně utvořit nemůžu, protože ve všech scénách je tu zobrazována jako trpělivá starostlivá manželka. A to dost nedůvěryhodně. Může to být i studem před kamerou, ale její projev zní škrobeně a nepřirozeně. Oproti tomu její manžel Karel má za celý svůj život vypravování nacvičené na výbornou. Hezky se poslouchá, ale když se nad tím člověk zamyslí, tak tam jenom pořád nostalgicky vzpomíná na mládí a na sebe. Pořád jenom já, já, já. Manželky či děti tato postava filmu, kde má být dokonalý rodinný člověk, nezmiňuje prakticky vůbec. Dokonce i když mluví přímo s dětmi, tak se konverzace obvykle točí kolem něho. Tento patetický snímek se snaží za Kájou zanechat odkaz o tom, jaký byl borec, protože nám to všichni, včetně jeho, neustále říkají. Hrůza. Pár bodů dávám za skvělé scény z Gottova muzicírování zamlada. Jinak odpad. (4/10) ()
Ja som skoro ani nedýchal, veľmi dobre spracované a nádherne emotívne, hlavne v závere. Krásne, prekrásne, odpočívajte v pokoji Maestro, takého speváka už Česko ani Slovensko mať nebude. Dve hodiny bolo málo. Jedinečný, nenahraditeľný a predovšetkým ľudský Kája... ĎAKUJEME ()
Filmy Olgy Špátové mě dlouhodobě baví, takže když se na Netflixu objevil Karel, neváhal jsem. A ač jsem byl dopředu upozorněn, že to asi bude hodně dojemné, stejně jsem na to nebyl připravený, a skutečně mě to hodně zasáhlo (a žasnul jsem, kam všude Gott a jeho žena kameru pustili). A to se přitom za nějakého jeho velkého fandu rozhodně nepovažuji, líbí se mi od něj jen pár písní - rozhodně už jsem ale dalek toho ho nějak soudit, jak jsem míval ve zvyku dřív, podobně jako mi je ale z druhé strany protivné i to nekritické adorování ze strany jeho fanoušků, kteří mi upřímně přijdou dost směšní (ten fanclub v dokumentu je neskutečný bizar). Každopádně jsem se tam dozvěděl pár nových věcí, které jsem nevěděl, a taky jsem u toho měl prostor přemýšlet, jaký mám vlastně ke Gottovi vztah, a to mi přijde přínosné - a taky to ve mně samozřejmě vyvolalo velkou chuť si od něj něco poslechnout, takže celý den teď jedu jeho věci na YouTube a hodně mě to baví. Jsem vděčný, že tento dokument vzniknul. ()
[75%] Viděno v kině. KAREL je určitě zajímavý dokumentární film, který mě téměř vůbec nenudil vyjma pár starších scén, kdy zpíval za mlada. Tam jsem našel pár hluchých míst, které mě zrovna moc nebrali, ale nebylo jich moc. Tento projekt byl točen záměrně už od podzimu 2018, až do cca září 2019. Najde se tu i občasná kritika diváků, že to zde bylo vytvořené jako záměrná emocionální nálož, ale to mi nijak nevadilo. Sice ty návštěvy u doktorů a v nemocnici by měli být soukromé, ale chápu, že to Ivana chtěla zřejmě sdílet. Najdou se tu scény v rodině, kdy se dcery a Ivana s Karlem baví, jak o něj Ivana pečuje, má starosti apod. Do toho se tu objeví záblesky z minulosti, jeho dialogy, zpěv, rozhovory se Svobodou a dalšími slavnými osobnosti z Karlova života. Gott tu často promlouvá k sobě a k divákům. Najdou se tu i ty emotivní chvíle (nejen ve finále). Zpěv se svou dcerou Chralottou byl super. No, víc asi pokračovat nemusím. Neříkám, že je to nějaká bomba, ale já jsem překvapivě spokojen. Doporučuji všem, kdo měli aspoň trochu rádi Gotta, našeho velkého mistra zpěvu. ()
Dokumentu by se dalo vytknout leccos, ale nad drobnými prohřešky lze mávnout rukou. Nevadí mi přítomnost Ivany Gottové, dle mého do filmu patří. Nevadí mi malé množství mluvících hlav z okolí Karla Gotta. Ale nedokážu se smířit s tím, že mnohé scény jsou strojené, vypadají jako pečlivě nazkoušené. Gottovo herecké neumění se ukázalo v několika filmech, zde bohužel navíc odhaluje připravené scény pro „dokumentární“ kameru. Na druhou stranu je nutné uznat, že Gott strávil stylizováním sebe sama do co nejpřijatelnější podoby pro fanoušky celý život, bylo by tedy nesmyslné očekávat, že se své potřeby vzdá právě v dokumentu, u nějž věděl, že je jeho posledním. Zde se Gottův perfekcionismus v oblasti sebeprezentace bohužel otočil proti němu, záběry z domova jsou nedůvěryhodné, obdobně jako ty z nemocnice. Přenesu-li se přes tento nelichotivý kámen úrazu celého snímku, musím konstatovat, že film jako celek působí sympaticky pozitivní energií, která z Gotta vyzařovala. Obdivuhodná je jeho potřeba rozdat se publiku. Jeho poslední vystoupení už rozhodně nebyla postavena na dokonalém hlasovém projevu, ale na něčem, co má málokterý zpěvák, obrovské úctě a lásce ke svému publiku, které to Gottovi oplácelo nemalou měrou. Mohli bychom spekulovat, zda Gott neodešel z pódia příliš pozdě. Ti, co chtěli poslouchat jeho sytý hlas, si mohli pustit doma cd, ti, co chtěli zažít něco mimořádného, šli na jeho koncert a k zážitku by jim možná stačilo, kdyby Gott mlčky poseděl na barové stoličce. ()
Karel je viac dokument mapujúci posledný rok života Karla Gotta a pohľad do jeho súkromia jeho očami, než klasický životopisný dokument chronologicky mapujúci úspešnú kariéru umelca. Je tak úplne iným typom diela, než nedávny Werich, kde sa navyše o majstrovej kariére dozvedáme z úst jeho bývalých kolegov. Osobne ani neviem, čo by som prístupu autorky vyčítal, že v ňom množstvo informácií nezaznie a nie je kontroverzný, je mi proste jedno. Ide skôr o to, že podobné dokumenty sa u mňa míňajú účinku, čo pričítam vlastnému vkusu. Výsledkom je, že subjektívny čas sledovania s v mojom prípade blíži dvojnásobku stopáže sujetu. ()
Neľutujem, že sme šli do kina. Karel Gott bol súčasťou našich životov, našej kultúry - aj keď len okrajovo, ale predsa. Neviem presne, čo som očakávala, ale určite ešte niečo viac. Nápad to nebol zlý, ale niektoré scény mi pripadali neprirodzené a hrané. Silný moment - stretnutie s profesorom a "ortieľ" v nemocnici, ako aj posledné Vianoce na chalupe. Prijať vlastné umieranie s takým pokojom a vyrovnanosťou sa nevidí tak často. Dôstojné rozlúčky s publikom, fan klubom, fanúšikmi.... bolo to dojímavé. Pani Ivana postúpila u mňa v rebríčku sympatií na vyššie miesto - tie jej oči plné sĺz, ktorým nedovolila vypadnúť, pokoj, obeta, starostlivosť o manžela ale aj o dievčatá - verím, že to nebolo hrané... Film určite stojí za vzhliadnutie. ()
Když si zde čtu komentáře zdejších pseudo odborníků, tak nestačím žasnout. Jakožto nejlepší a absolutně nezaujatý uživatel této databáze musím žasnout nad výkřiky do tmy typu "oslavný dokument". Je mi těchto lidí bytostně líto, protože evidentně tento dokument absolutně nepochopili a viděli v něm jen něco, co si přáli vidět. Tento dokument rozhodně neukazuje Karla Gotta v roli nadčlověka, boha, génia, modlu a kult osobnosti pro mnoho navlhlých důchodkyň. Tento dokument ukazuje Karla Gotta jako obyčejného, spořádaného, slušného, vděčného a nesmírně empatického člověka. Bohužel se dokumentem necítím nějak závratně obohacen, protože jsem si Karla Gotta na základě mnoha vystoupení v TV takhle nějak představoval v soukromí. Karla Gotta si osobně více vážím za jeho charakter, postoj k životu a šíření dobré nálady a nesmírně příjemné aury, než za hudební díla, která po sobě zanechal. Celý dokument byl nesmírně divně, řekl bych až nešikovně sestříhaný a dokument rozhodně nepůsobil silně jako celek, ale spíše jen v určitých pasážích. Velmi mě překvapilo, že takto cenná značka neskončila v rukou někoho podstatně zkušenějšího a šikovnějšího. [65 %] ()
Příjemný, koukatelný dokument o mistrovi Gottovi. Náhled do jeho života a náhled do naaranžovaného soukromí Karla Gotta. Pro skalní fanoušky klenot, pro zbytek další z řad průměrných "životopisných" dokumentů. ()
Hodně povedený dokument. ()
S úctou natočené, decentní a nekonfliktní rozloučení se starým pánem, který svou duší zaplatil za to, že mohl zůstat největší Československou hvězdou. Kontroverze se nehrotí, spíš se nad nimi taktně mávne rukou, hodně se vzpomíná, lichotí a ukazuje Gottova profesionalita jako zpěváka i jako hvězdy, která si váží svých fanoušků. Přes ten smutný podtón umírání je to laskavé a milé. ()
Dokument-pomník se pod váhou přílišné délky rozpil na dokument-doják. Ale to se tak nějak dalo čekat. Pro fanoušky a fanynky zřejmě super, pro mne další z filmů, který byl jednou až až (50%). ()
Portrét umělce jako starého muže. Olga Špátová zachytila poslední okamžiky Gottova života v střídmých, nepatetických náznacích, v nichž se zračí to nejdůležitější – síla, vytrvalost, bolest, pokora i láska. Příležitost nahlédnout za oponu úsměvů a potlesku, kterou tento dokumentární film nabízí v až nebývale velkorysém rozsahu, nelze neocenit především z obyčejného lidského hlediska, jako svého druhu zpověď, upřímnou, drsnou, jemně sarkastickou. Karel Gott nic nepředstírá, nemá proč. Je starý, nemocný, ví, že jeho čas se chýlí ke konci. Emoce, které tento filmový epitaf nepochybně vyvolá, jsou zároveň jakýmsi ubezpečením, že Gottův zlatý hlas zemře teprve se svým posledním posluchačem. Protož dokud se zpívá, ještě se neumřelo... ()
Tento pán žil aj dožil s gráciou. V ústrety smrti mu stále nechýbal elán a filozofickejší duch. Naozajstný gentleman, nech si už o jeho skladbách myslí ktokoľvek čokoľvek. Dĺžka dokumentu je naozaj bohatá, ale vôbec mi neprišlo, že by toho bolo priveľa. Utieklo to veľmi rýchlo. Viac než len dôstojná rozlúčka, toto spracovanie zanechalo emočnú stopu. ()
Pro Karlovi fanoušky, příjemný dokument, který nepřinese nic nového, ale mohou s ním strávit více než dvě hodiny, jako se starým, příjemným pánem, který se smiřuje s tím, že brzy přijde konec. Dokument se zaměřuje na celý rok 2019 až do jeho smrti. Během té doby s ním strávíme čas na chatě s rodinou, kde je vidět mírně odtažitý vztah s dětmi a zavzpomíname si na jeho úspěšnou kariéru, jak u nás tak za hranicemi. Film nikdy nejde do hloubky a po celou dobu nevyjde na povrch nic negativního, co by mohlo na Karla změnit pohled a posunout dokument dál než je takové kvalitnější, rodinné video. Já měl k mistrovi naprosto neutrální postoj, dokument mě tak nijak nenadchl ani neurazil a i přes delší stopáž mě vlastně ani nenudil. Pro opravdové fandy se bude jednat o svatý Grál. ()
Část dokumentu je běžný životopisný dokument s černobílým archivem a pak hned se střihem na tu samou osobnost v současnosti. Nechybí fanynky. Druhá polovina se věnuje odcházení legendy. Právě ve všedních situacích jako adventní nákupy s dětmi je nejsilnější. Bez nějakého laciného vydírání emocemi. Žádné nové myšlenky zde sice nenajdete, ale mistr přemýšlí otevřeně. Nejsou zde aranžované komentáře. Gott se naštve jen jednou, když mu všichni předkládají podepsání Anticharty, kdy vysvětluje, že je nahnali do divadla a nevysvětlili o co jde. Přitom nazpíval píseň na podporu Palacha. Na dokument je to trochu dlouhé a některá hudební čísla by klidně mohla chybět, stejně tak jako posmrtné pocty. Gott má obavy hlavně aby dokument nenudil. Nenudí vůbec. ()
Obrovský obdiv a respekt k člověku, který v závěru svého života pustil kameru tak blízko. To, co se v dokumentu odehrává "v současnosti" mě chytilo mnohem víc, než minulost. Děkuju! ■ P.S. Pro ty, kdo kritizují, že jim schází to či ono: "Pro koho myslíte, že Karel Gott toto udělal? Pro koho si nechal pustil kameru do života? Myslíte, že to bylo pro vás, kdo chcete rozebírat negativa a vlastně ho nemáte rádi? Blbost. Karel Gott toto udělal pro své fanoušky. Chtěl jim ze sebe něco nechat. A udělal to nesmírně statečně!" ()
Problém je i to, že jsem se v kině, před vypnutím telefonu, dozvěděla, že Meky Žbirka zemřel. A Meky je Meky. Vieš, jedna láska je vždy prvá... To reálně bolelo. K filmu: bohužel zbytečně dlouhé (vzpomínkový optimismus až tak nevadil, ovšem reality show místy často ano), sice pěkné, ale viditelně upozaděné Nellinky mi je líto. Ivana je asi fajn baba, Karel profík. Šarlotka alias pištící Darinka, to už tady bylo, moc to nedopadlo, čili nic, co by mě nadchlo, do toho trdlující Krajčo, jakoby dirigoval Novosvětskou... Osobně sázím na citlivější Nellu. A přeji jí hezký život. Tento oslí můstek pro kariéru Šarlotky stejně nedopadne a beztak jistější je útok na úspěch ze zálohy. Z minulosti vidíme jen to, co známe, o Gottovi by mohl dokument vypadat mnohem pestřeji. Aspoň že se tam mihla Zelenková. Zezadu byla k vidění. Jinak minulost v tomto směru ani v náznaku. V takovém podání by odstranění balastu na výsledných 90 minut bylo víc než rozumné, no ale prý se natočilo šest hodin použitelného materiálu, tak počítám, že zdaleka nekončíme. Mno. Hlavně když to sype. ()
Súvisiace novinky
Kina v Česku znovu zavírají
Očekáváné vyhlášení je tady. Ministr zdravotnictví Roman Prymula oznámil, že počínaje pondělkem 12.10. dojde minimálně na 14 dní k omezení veškerých volnočasových aktivit, čehož se logicky dotýkají… (viac)
Finále Plzeň je! Od 25. do 30. září
Ačkoli je podzim, Finále Plzeň je! I přes složité jarní období se organizátoři rozhodli největší plzeňský filmový festival nezrušit, ale pouze přesunout. Během šesti dnů včetně prodlouženého víkendu… (viac)
Smrt Karla Gotta bylo pro všechny velkým šokem. O rekordním držiteli Zlatých/Českých slavíků, kterého znali i za hranicemi naší země bylo sice známo, že trpí zdravotními problémy, jeho smrt ovšem přesto přišla v podstatě znenadání. Dokument Karel poté původně vznikal jako dárek pro Gottovy 80. narozeniny, původní vizi přitom ani nenabouralo zjištění o postupující leukémii. A vznikl dokument, který naprosto uspokojí Gottovy fanoušky. Dokument Karel by šlo v podstatě rozdělit na dvě separátní poloviny. Přeskakuje se totiž mezi vzpomínáním mistra na jeho mládí a kariéru, někdy i za pomocí jeho známých jako Jiří Suchý či Marta Kubišová a mezi posledním rokem života, který Gott tráví se svojí rodinou. Daleko zajímavější jsou poté právě momenty, které jdou do Gottovy historie a nebojí se lehce prozkoumat i krušná období. Komplikace s vydáním písně Můj bratr Jan, Gottovo podepsání anticharty či neoficiální emigrace za kopečky. Gottův pohled na tyto momenty, povídání o dle něj vmanipulování do podepsání kampaně, kterou by on sám nikdy nepopsal a především očividný obdiv k jeho zesnulým spolupracovníkům Karlu Svobodovi a Jiří Štaidlovi. Dokument, který by se točil právě okolo Gottovi minulosti by byl rozhodně neskutečně zajímavý, protože Karel i přes dvou a čtvrt hodinovou stopáž logicky nedokáže pokrýt vše a pořád vlastně tak trochu klouže po povrchu a o Gottovi toho zase tolik neřekne. Především období po pádu komunismu až do roku 2018 vyloženě ignoruje. Režisérka, scenáristka a kameramanka Olga Malířová Špátová zcela dodržela zadání Gottových, Karel je tak především výpovědní Gottův prostor, kde chodí na vánoční trhy, tráví čas s rodinou a i přes zhoršující se stav odmítá s hudbou skončit. Dokument se navíc neobejde bez ankety, kde se od různých lidí dozvídáme, proč mistra tolik obdivují a Gott samotný se prezentuje jako člověk, který vlastně nevybočuje z hlavu. Dostává své pověsti skromného a milého člověka a ohromujícím způsobem ani na prahu života nepřichází o svůj sympatický humor. Celé to sice trvá 2 hodiny a půl, přesto má dokument solidní spád. Ve finále se vlastně přeci jen ukáže, že jeho informativní hodnota není kdovíjak velká a i přes očividnou autenticitu je tam pořád cítit jistá forma odtažitosti. Řemeslně zvládnutý dokument tak trpí především ve finále tím, že i přes očividný osobní Gottův vklad pořád působí tak trochu odtažitý. Pochopitelně se navíc nechce kontroverzních témat dotýkat příliš a i ta anticharta je ve finále vlastně jen částečně načrtnutá a rychle se smete ze stolu. Nejvíc tak skutečně fungují právě ty momenty, kdy se Gott otevře. O setkání se svým vzorem Louisem Armstrongem a další památné momenty. Minisérie, kde by každý díl prozkoumal Gottovu kariéru po dekádě by v tomhle ohledu byla možná skutečně zajímavější. Finální podobou Karel neurazí, nikdy se ovšem člověk nezbaví pocitu, že se mohlo jít více pod kůži. Na druhou stranu se dá ovšem pochopit, že ve svém finálním životním období Gott chtěl natočit něco přesně takového. A díky tomu se na to nemůže vyloženě prskat. Karel je v součtu slušná dojemná pocta lokální hudební ikoně, která nepůsobí jako vyložená brutální snaha o ždímání slz, protože v tom ty emoce jsou. Karel má své neduhy a pořád působí až příliš odtažitě, Gott sám ovšem chtěl, aby film nebyl nudný. A on nudný rozhodně není, naopak je vlastně v mnoha ohledech opravdu vtahující. Na Gotta kdovíjak nový pohled nevrhne, jako dojemná tečka ovšem přeci jen funguje..... () (menej) (viac)