LBJ

Film je to pěkný, hezky natočený. A Woody je jako vždy výborný. Jen mi vadí, že z hlediska historického je to vlastně podvod na diváka. Zabývá se "tím kladným", co Johnson prosadil (hnutí za občanská práva) a "to záporné" (válka ve Vietnamu) téměř ani nezmínil. Z filmu by člověk nabyl pocit, že Johnson byl samý klad a žádný zápor. Tak tomu jistě nebylo. Ale stejně mě ten film bavil. (17.05.2021)

Vzhledem k tomu, s jak zajímavým a citlivým tématem se pracuje, se jedna o trestuhodně zmařený potenciál dobrého dramatu. Potěší jen a pouze one man show Woodyho Harrelsona. Zbytek ansámblu je ukrutně nevýrazný, JFK nevyjímaje. Užvaněné biografické drama, které nenabízí nic proč by mělo být zajímavé, či snad dokonce obohacující. Tedy pokud vám ukrutně neimponuje huhňavý a kvalitně namaskovaný Woody v charizmatické pozici které umí. (24.01.2018)

Woody Harrelson je hvězdou tohoto filmu, což je trochu škoda. Ne proto, že by byl špatný, on je skvělý, ale jsou zde i další herci, kteří rozhodně mají na to, aby hráli první ligu a ne jen celkem nudné přicmrndávače. Tenhle snímek měl mnohem větší potenciál než jen ukázat Woody schopnosti a mistrovství maskérů, které přesto někdy vypadá uměle. (26.01.2018)

Toto politické drama je především pro cílové publikum informačně obohacujícím a zajímavým filmovým projektem, který nabízí další z již mnoha rozborů z období a událostí kolem smrti JFK, tentokrát z pohledu jeho nástupce Lyndona B. Johnsona, což tu, pokud vím, ještě nebylo, a to by měla samozřejmě většina diváků uvítat, každopádně hned na úvod je ovšem nutné i podotknout, že oslovit může tato podívaná i diváka, který není vůbec s danou tématikou obeznámen, jelikož vše je zde podáno poměrně jasně a srozumitelně, bez nutnosti nějakých zásadních historických znalostí, i když samozřejmě každý, kdo ví, o čem je řeč, si to užije jistě ještě mnohem víc. Nějak zde rozebírat zápletku ale příliš nelze, neboť celý tento film je pojat spíš jen jako politická hra, se všemi jejími pravidly, proradnostmi, kalkulacemi a vychcaností všech angažovaných postav, než jako nějaký komplexní příběh, i když tedy samozřejmě nějakou tu dějovou linii též má, nicméně právě to spřádání plánů, jak se dost ke korytu a hlavně dosáhnout svého, je podstatou tohoto snímku a zároveň to patří i k těm nejsilnějším okamžikům, co LJB vůbec nabízí. Bohužel, je ale i faktem, že krom ještě perfektního Harrelsona už nic dalšího mimořádného film nenabízí. Především veškeré dramatické a emočně vypjaté scény postrádají vše, co by je dělalo působivými, chybí zde vygradovanější i momenty napětí, celé to působí až příliš strojově a učebnicově chladně, což se bohužel týká následně i závěru, který měl být určitě intenzivnější a emočně vypjatější. Zkrátka, největším plusem LBJ je určitě ojedinělý a poutavý pohled do zákulisí té nejvyšší politiky, mínusem pak emočně chladné zpracování, mě osobně to každopádně poměrně oslovilo, na druhou stranu, o nikterak mimořádný filmový zážitek se ale nejedná. (31.10.2020)

Po vzhlédnutí již třetího snímku o americkém prezidentovi Lyndonu Johnsonovi jsem chvíli přemýšlel, zda tento snímek není tak trošku duplicitní vůči jinému filmu o této osobnosti Nástupce, zvláště když oba vznikly ve stejný rok. Ale nakonec jsem došel k názoru, že ani ne, a to i díky trošku jinému způsobu vyprávění. Zde totiž sledujeme nejen dějovou linku poté, co se Johnson stal americkým prezidentem, ale i to, co tomu všemu předcházelo. Na oné dějové lince odehrávající se před osudným atentátem na prezidenta Kennedyho je zajímavé hlavně to vidět Johnsona coby velmi úspěšného kongresového politika, pro nějž byl úřad viceprezidenta vlastně svým způsobem cestou zpět (pokud jde o mocenský vliv). Když někdy od poloviny snímku začneme sledovat Johnsonovo působení v roli prezidenta, vidíme zde muže, který celé své okolí velmi překvapil. Jedny tím, že coby první americký prezident od války Severu proti Jihu pocházející z jihu USA aktivně prosadil politiku desegregace, jiné tím, že po svém nástupu vsadil vše právě na protlačení odkazu prezidenta Kennedyho. Za určitou slabinu filmu lze považovat to, že vůči Johnssonovi vyznívá (snad jen s výjimkou mírně jadrné mluvy) až příliš pozitivně. Na druhou stranu pokud tento film končí rokem 1964  (tedy prosazením antidiskriminačního zákona), je to vcelku logické. Černá kapitola v jeho politickém životopise zvaná Vietnam, jak ji líčí film Cesta do války, byla totiž tehdy ještě nepopsaným listem. (07.07.2022)