Rifle Is Beautiful

Střílení z pušky může být nádherné, o tom nepochybuji, ale ať se zdejší dívky snaží sebevíc, tak mě nějak nedokáží přesvědčit a nalákat. Máme tu kombinaci "roztomilé dívky dělají roztomilé věci" s klasickým sportovním anime. No a je to obojí tak vyvážené, že ani jedno z toho vůbec nijak nevyčnívá a zároveň je obojí tak slabé a nevýrazné, že je dost pravděpodobné, že si za pár týdnů na celou tuhle show vůbec nevzpomenu. A ona je to možná i škoda, protože co se té roztomilosti týká, máme zde hned dvě pro mě oblíbené charakterové šablony - uzavřenou, podivnou Yukio (= tajemná, nemluvná, s aurou jisté vznešenosti a nadhledu) a nešikovnou, lehce přihlouplou, ale velice snaživou Hikari (= klasické roztomilé a neohrabané štěně). Tyto typy mám v anime rád a líbí se mi i tady, ale pro všechno to trénování a turnaje nemám moc příležitostí si obě dívky a jejich interakci s dalšími zase až tak užít. Roztomilé momenty tam jsou, ale na nějaké nasazení stabilní příjemné nálady a navození mého uspokojení je jich tam prostě málo. A pak je tu sportovní aspekt a po pravdě ani zde to příliš nefunguje. Zaprvé tím, že každý do kolečka opakuje, jak je střílení skvělé a snad každá vedlejší postava nám k tomu musí něco přidat, ať už je to vnitřní monolog, nebo hned nějaká backstory, necítím žádné vnitřní nucení k tomu, abych fandil naší hlavní čtveřici. Každý tu má svůj motiv a každý je více nebo méně silný, tak proč bych se měl upínat zrovna jen sem... Zadruhé mi tady chybí jakákoli konkurence mezi děvčaty, něco co by vytvářelo napětí - nějakou výraznou rivalitu. Děvčátka se tu spíš všechna během turnajů kamarádí, podporují a motivují. Tím, že je jedna tak dobrá, motivuje další k tomu, aby byla ještě lepší a místo aby se na sebe dívali jako velké soupeřky si pak jdou děkovat... Zatřetí, hlavní hrdinky nedělají nic extra pro své úspěchy. Jistě je to klišé sportovních anime (především shounenů), že pokud chcete něčeho dosáhnout, je třeba trénovat víc než ostatní, ale divákovi to dává pocit jistě satisfakce. Když vidíte jak někdo dře jak zvíře, tak mu spíš (logicky) přejete, aby mu to vyšlo. Tady máme třeba Hikari, která miluje střílení a chodí prý střílet pořád, což nám ale nikdo přímo neukáže, ovšem během obyčejných tréninků to není nic moc a my prostě jen musíme věřit tomu, že v soutěžích jí to jde díky nabuzení lépe - mnohem lépe! Dobře věřím, ale opět - proč bych jí měl fandit? Vidím její neskutečné nadšení, ale nevidím její "pot, krev a slzy". Nadšení a talent někdy mohou stačit na vítězství, ale z pohledu člověka, který si většinu věcí vždy musel tvrdě vydřít, jen tohle k obdivu (a fandění) nestačí... No a ještě jsem neskončil! Další z nedostatků tohoto anime je třeba i to, že se o střelbě kromě nějakých základních faktů a pravidel nic zajímavého nedozvíme. Tedy můžu s klidem říct, že tohle není ten typ sportovních show, které nás mají nabudit do určitého sportu a říct nám o něm co nejvíc a co nejvíc ukázat, abychom věděli, co si třeba budeme muset pořídit, jak správně stát při střelbě, jestli je nějaký způsob ve výběru vhodné pušky atp. Vzdělávací přesah je zde zkrátka minimální - povrchní... Když si k tomu přidám spíše podprůměrnou animaci, pak se není čemu divit, že na většině anime databází je tohle anime hodně dole... Přesto všechno se já za sebe nedokážu donutit k tomu dávat nějaké extra nízké hodnocení. Občas mě to lehce pozvedlo koutky úst, nemůžu říct, že bych se u jednotlivých dílu nějak výrazně nudil. Jak jsem psal, některé postavy mám rád. Mělo to pěknou hudební stránku... Je tu hromada nedostatků a anime selhává v obou hlavních rovinách, o které se snaží, ale pro mě to vlastně nebyl špatný zážitek... No, už to okecávám dlouho, co se mám komu zpovídat! Za mě průměr. 5/10 (29.12.2019) (menej) (viac)