Quadrophenia

3,5* Subjektivně nejlepší deska od the WHO posloužila chlapům z kapely coby předloha pro stejnojmenný film. Album je to jistě pětihvězdičkové, hudba, texty a muzikantské výkony par excellence. A možná právě proto jsem od filmu očekával o malinko víc, tedy hlavně muziky (protože písně z alba se objevují spíše v útržcích a k dokreslení atmosféry). Ale odpoutám-li se od nesplněných očekávání, mám před sebou kvalitně natočený film - drama, poměrně barvitě popisující mládež v šedesátých letech (a to konkrétně subkultury the MODS versus the Rockers). Dobré herecké výkony, skvěle vybraní herci a tu tam se zableskne i výtečná hudba od kluků z the WHO. Není se čemu divit, že právě v těchto chvílích, kdy se obraz snoubí s emotivní hudební složkou, je film nejpřesvědčivější. (10.06.2019)

Další rocková opera či co to bylo od Who. Partička chuligánů se poflakuje v prostředí Anglie počátku 60. let, fetuje (takže občas vyberou lékárnu), dělá brajgl, občas se porvou s jiným gangem a mezitím melou kraviny. Hlavní hrdina je vylízanej idiot, který ke konci v sebedestrukčním finiši ztratí naprosto všechno - a bylo mi to úplně jedno. Možná je to dobře natočený, ale nebavilo mě to. Od nesympatických postav na skútrech v děsně vypadajících oblecích (o Mods slyším prvně), přes uvřískanou muziku Who, prostředí jako z "kitchen sink" filmů včetně otřesné zkomolené angličtiny až po "love story" u které jsem si cynicky vzpomněl na Diskopříběh s podobnou "love story". Občas slušná scéna (hromadná bitka), občas dobová hitovka (Kingsmen, Crystals, Chiffons, Ronettes), ale jinak nic pro mě. (10.11.2023)

Odvěký příběh o generační vzpouře tentokrát v anglických barvách. 1) První zaujme výborná hudba (nejen od Who), která skvěle ladí s filmem._____ 2) Pak si nelze nevšimnout spousty pěkných zdivočelých kluků. Je tu 21letý Phil Daniels (hlavní postava Jimmy), 18letý Mark Wingett (vysoký hnědovlasý drzý Dave), 28letý Sting (Ace Face, modla Mods), 24letý Garry Cooper (Peter) a další a další._____ 3) V uších zazvučí i pěkná britská angličtina._____ 4) Identifikace se značkou jako náhražka smysluplného života je typickým únikem zejména duchovně méně rozvinuté populace. I naše chlapce čeká jen nekvalifikovaná práce anebo žádná. Chápu zdroje i příčiny jejich frustrace. Nelíbí se mi zvolený únik._____ 5) S hlavní postavou, s Mods ani s ničím podobným se neztotožňuji, ale emoce ve filmu jsou nejen uvěřitelné a přesvědčivé - jsou očividně pravdivé. Love reign on me!_____ 6) Více info o britské alternativě hippies uvádí anglická Wiki._____ 7) Za zmínku stojí i fešácký 33letý scenárista a režisér Franc Roddam (mimochodem tvůrce soutěže Master Chef)._____ 8) Všimli jste si, jak dosáhnout toho, aby levi´sky dobře padly? Nosíte je mokré, aby se srazily podle tvaru těla. A nezapomeňte na žvýkačku 24/7! Obzvlášť půvabné u něžných dívek. We are mods! (18.06.2019)

Pokud nemáte ani ponětí o tom, kdo to jsou mods, neznáte hudební a kulturní pozadí, ze kterého snímek vychází a už vůbec netušíte, co se skrývá pod značkou Lambretta nebo Vespa, pak s největší pravděpodobností nedokážete docenit tento film iniciovaný kapelou The Who. Oproti podobně laděnému snímku Rude Boy (spojený pro změnu jinou legendou, The Clash) je mnohem propracovanější a co se týče příběhu i konzistentnější. Mods, mladá subklutura (která se téměř neliší od té kolem dnešní kytarové "britské invaze") tu prezentuje postoje celé jedné generace, která stála rovnýma nohama na zemi a neulítávala na vlně psychedelických fantazíí a nesplnitelných snů idealistických hippies. Existencialismus, chce se říci. Mimo to je film po technické stránce poměrně profesionálně odvedená práce s několika silnými momenty (spontánní rebelie [riot] na nábřeží v Brightonu, mods vs. rockers vs. police). Kdo má kladný vztah k hudební historii druhé půle 20. století, ať si klidně na ulici začně vyřvávat "We are the mods!", je to silně nakažlivé a stále aktuální. Jeden song od The Rakes se jmenuje "Work, work, work (pub, club, sleep)", což shrnuje nejen tenhle film, ale i všechno, ostatní kolem mods a dnešní kytarové indie scény. (15.08.2006)

Dívám se hodně zpět. S opětovným zhlédnutím Tommy jsem si vzpomněl na QUADROPHENIU. Kapela Who není ani moje srdcová, ani zcela má krevní skupina, ovšem tenhle film mě k ní dostal tuším v roce 1981, kdy jsem ho poprvé viděl. A věřte, že sledovat divokou rebelii mladých v německé TV ZDF a být přitom v komunistickém Československu, byl řádný zážitek. V té době se u nás formovalo punkové hnutí, objevovaly se kapely jako Jasná páka, OZW či F.P.B. a člověk cítil tu chuť se vzbouřit, vykřičet ze sebe všechno znechucení komunistickou společností. Byť je příběh zasazen do 60.let, touha bouřit se proti konvencím zůstává. A tenhle film se tak stává nadčasovým a stále aktuálním. Alespoň pro mne. Viděno 3x (07.08.2010)