Hra na oliheň

Pohádkově zbohatni nebo se rozbij o studenou podlahu. Jihokorejské bankovky mají zatraceně hodně nul. Ale právě nedostatek wonů po kapsách má jistý gambler, který nastoupí do dodávky a probudí se až uprostřed opuštěného ostrova s číslem 456 na zádech a spolu s dalšími chronicky nespokojenými zoufalci. Jeho sousedem z dětství, emigrantkou ze Severní Koreje, starcem s nádorem v hlavě či potetovaným gangsterem. A tak trochu si zahrají pár eliminačních dětských her. Nespokojení jsou, ale chcípnout ještě nehodlají, i když na někoho z nich čeká na konci pohádková výhra. Jenže ani ta realita venku pro ně není nejrůžovější. Dystopické jihokorejské drama Hra na oliheň po nás chce, abychom tu a tam přivřeli oči, protože mnohé se děje na úkor logiky a scénáristických zkratek. Náročná cesta, která skončí vším, nebo ničím. Lidská přirozenost má zelenou. Za každým počinem je bez obalu pitvaná podstata daných rozhodnutí, která kolikrát nemáme pod kontrolou. Jenže když pak dostane kulku do hlavy ten nebo tamten, nechává mě to chladným. A v druhé polovině série je už patrné dost značné natahování nenatahovatelného. Pro někoho je tenhle projekt předmětem vášnivých diskusí, pro jiné násilnou baštou, pro další výborným psychologickým dramatem, pro mě bohužel nekonzistentním divadlem, které se tváří jako sofistikovaný projev nějaké mnohovrstevnatosti. Nicméně pološílený vizuál, hudební doprovod či choreografie jednotlivých her: tady je to na palec nahoru. Začalo to jako poukázání na třídní rozdíly v asijské společnosti, končí jako krvavé drama, které se celou dobu naklání nad propastí absurdity. Někomu to stačí, já všeobecné nadšení nesdílím. V mnohém nedomyšlený kalkul. (31.10.2021)

Jihokorejské bankovky mají zatraceně hodně nul. Ale právě nedostatek wonů po kapsách má dlouhodobě jistý Song Ki-hun, který nastoupí do dodávky a probudí se až uprostřed opuštěného ostrova s číslem 456 na zádech a spolu s dalšími chronicky nespokojenými zoufalci. A tak trochu si zahrají pár dětských her. Nespokojení jsou, ale chcípnout ještě nehodlají, i když na někoho z nich na konci čeká pohádková výhra. Rychle (ale určitě ne zadarmo) získané peníze jsou pro ně jedinou možností, jak si urovnat vlastní bytí. Senzace možná, já zatím nikam neskáču. (19.10.2021)

První eliminační hru přežili, ale dolehl na ně drsný střet představ a reality. Nechtějí, aby noční můra dál pokračovala a vydupou si hlasování. Jenže realita venku zrovna pro ně není nejrůžovější. Sice se dostanou „ven“, ale tím pádem i zpět ke svým mnohdy neřešitelným finančním trablům. Nakonec přichází očekávané představování jednotlivých hráčů, které je utahané stejně jako předchozí hlasování. Namísto tísnivé atmosféry dál ukazujeme třídní rozdíly a je nám jasné, že herní turnaj bude pokračovat. Trochu bych to nadšení brzdil. (19.10.2021)

Milovníci krvavých her můžou skákat dva metry vysoko. Jsme zpět na ostrově a už blíž víme, kdo je hlavní hrdina, kdo jeho soused z dětství, kdo emigrantka ze Severní Koreji, kdo stařec s nádorem v hlavě, kdo potetovaný gangster. Dystopické jihokorejské drama Hra na oliheň po nás ale chce, abychom tu a tam přivřeli oči, protože mnohé se děje na úkor logiky a scénáristických zkratek. A infiltrace policajta na ostrov a mezi hlídače také nepotěší každého. Vizuál, hudební doprovod, choreografie jednotlivých her. Tady je to každopádně na palec nahoru. (19.10.2021)

Zatím asi nejlepší epizoda. Další hra si vyžádá pevná spojenectví. Někdo evidentně získává interní informace, jiný má zase solidní taktiku v přetahované. Bitkou mezi sebou nicméně účastníci ventilují nahromaděné emoce, jako je úzkost a strach o život. A zjistí, že se nemusí posouvat ke svému cíli jen prostřednictvím her, které nejsou pod jejich kontrolou, ale mnohé můžou mít ve svých rukou. Nebo se úplně mýlí? Pološílený vizuál, hudební doprovod a pestrobarevné násilí pokračují. Pohádkově zbohatni nebo se rozbij o studenou podlahu. V průběhu sledování epizody jsem se tak nějak dostal k informaci, že KLDR má uzákoněno, že za sledování jihokorejských médií můžou jít lidé až na 15 let do vězeňského tábora. To je taky slušný bizár. PS: Oceňuji výběr rozmanitě vypadajících herců, přeci jenom mívám v Asiatech solidní guláš. (19.10.2021)

V téhle děsivé hře se mnozí ocitli kvůli vlastní hlouposti. Čeká je náročná cesta, která skončí vším, nebo ničím. Na začátku jich bylo 456, jejich řady ale postupně silně prořídly. Kdo prohraje, zemře, a to pro potěšení boháčů, kteří hru sledují. Pro někoho je tenhle projekt předmětem vášnivých diskusí, pro jiné násilnou baštou, pro další výborným psychologickým dramatem, pro mě bohužel nekonzistentním divadlem, které se tváří jako sofistikovaný projev nějaké mnohovrstevnatosti. Nicméně vizuál, hudební doprovod či choreografie jednotlivých her: tady je to na palec nahoru. (20.10.2021)

Hra kuličky po asijsku a odhalení dalších charakterů, včetně naivně pitomého Inda, zatímco nezvaný host dál pátrá. A mně je vlastně úplně jedno, co (ne)najde. Hráči mají utvořit dvojice a pak už to bude mnohdy o morálních zásadách. Lidská přirozenost má zelenou. Psychologie šlape aneb jak se každý ve vypjatých momentech různě chová. Jenže když jsem lhostejný k pocitům, které postavy zažívají, je asi něco špatně. A když pak dostane kulku do hlavy ten nebo tamten, nechává mě to chladným. Čtyři hvězdy ale dám, ale i tady je patrné dost značné natahování nenatahovatelného. (22.10.2021)

Skleněné nášlapy. Udělat napínavou hru z prostého přeskakování ze skla na sklo je vlastně docela kumšt. Charaktery mají zelenou, přitom už takhle mnohé hlodají výčitky svědomí. Poprvé má divák také možnost nahlédnout mezi VIP, kteří se při sledování hry královsky baví, čemuž věřím asi tak jako tomu, že jednou budu skvělým tanečníkem. Drastické odchody (už důležitých) postav mě nechávají chladným. Pozadí celé téhle taškařice rovněž. Za každým počinem je bez obalu pitvaná podstata daných rozhodnutí, která kolikrát nemáme pod kontrolou. Někomu to stačí, mně určitě ne. (22.10.2021)

Ztroskotanců, kteří se s vidinou obří finanční odměny zapojili do brutální eliminační soutěže, ubylo. I délkou výrazně kratší díl, který má naladit na velkolepé finále. Nenaladí. Zbyli jen tři, svou roli navíc sehrává i velký střep zapíchnutý v břiše. Samozřejmě nechybí hlavní hrdina, gambler, co tam venku žije s matkou a hrozí, že přijde o dceru. Začalo to jako poukázání na třídní rozdíly v asijské společnosti, končí jako krvavé drama, které se celou dobu naklání nad propastí absurdity. Někomu to stačí, já všeobecné nadšení úplně nesdílím. Za mě v mnohém nedomyšlený kalkul. (25.10.2021)

Nejde si nevšímat celé řady nelogických vyústění některých situací. Na začátku je čekala náročná cesta, která skončí vším, nebo ničím. Nejprve jich bylo 456, většinou žili na okraji společnosti a nyní někdo shrábne pohádkovou výhru. Anebo to bude celé jinak? Nejednou tvůrci vařili z vody a jak kdyby mnohé chtěli „dovysvětlit“ v případné další sérii. Až to teda nějak vymyslí. Já jen vím, že u toho rozhodně nebudu. Za mě v mnohém nedomyšlený kalkul. (25.10.2021)