Zneuctění

Výborné. Mnou předpokládaný běžný western se kouzelným proutkem proměnil ve výborné psychologické drama neobvyklých rozměrů v černobílém provedení. Jeden mrtvý, jedna zapomenutá železniční stanice, tři čekající cestující a jimi analyzované výpovědi či vzpomínky pěti účastníků dramatu vás vtáhnou naprosto dokonale do neuvěřitelně zajímavého děje. Sledujete, vnímáte, domníváte se, aby jste v průběhu filmu opakovaně zjišťovali, že pravda je někde úplně jinde. A kde vlastně je pravda? Zná ji někdo? Jak se to vlastně všechno stalo? Tyto a mnoho jiných otázek si můžete položit, ale na konci zjistíte, že pravda je pouze a jen v každém z nás. Ten film ani tak není o tom, co se v něm děje a jak to skončí, ale je o nás. O svědomí každého z nás. Jsem obdivovatelem Paul Newmana jako herce i jako člověka. Mexického banditu v tomto dramatu zahrál v pravdě dokonale, naprosto odlišně a k nepoznání s jeho budoucími rolemi. Roli zahrál natolik profesionálně, že jsem měl zpočátku problém přesvědčit sám sebe, že toho "smradlavého mexikána" Juana Carrasco hraje skutečně Paul Newman. Film bude přínosem a skvělým zážitkem především těm, kdo chtějí od westernu poněkud více než pouhé střílení a romantiku Divokého západu. Tento příběh by se klidně mohl odehrát kdekoliv jinde, než v prostředí mezi kaktusy a divokými pistolníky. Kdo tedy chce shlédnout klasický western, nechť se poohlédne po jiném titulu. (30.05.2009)

Jeden zločin - vícero náhledů na něj, z nichž pravda bude, pokud vůbec, kdesi uprostřed, podtrhováno morální konfrontací na nádraží, kde i ten, který by měl odolávat pokušení, je jen člověk. Rozbor lidský povahy nepřináší sice nic netušenýho, ale dívá se na něj svižně. Zejména díky zatraceně charismatickýmu Newmanovi hlavně pro dámský pokolení, kterýmu navíc přináší užitečnej tip - že pokud, lidově řečeno, šáhnete chlapovi na koule, je váš - něco tak hloupě a jednoduše nízkýho bych sice od inteligentní populace, kterou ta mužská je, nečekala, ale je pravda, že už naše babičky zjistily, jak skvěle to někdy funguje. Škoda potom nás, hodných holek, kterým tato manipulace lidskými bytostmi připadá tak přízemní, že radši strávíme celej život se svobodně se rozhodujícím partnerem a potažmo holým zadkem, kterej si případně šatíme samy... (10.12.2012)

Paul Newman jako černovlasý bídák je stejně dobrý jako blonďatý klaďas. Ne, nepřehrává, jeho postava je zahraná přesně tak, jak být měla. Celkově se jedná o nedoceněný a přehlížený film se základní ideou, že každá událost má tolik příběhů, kolik vypravěčů. Možná někteří lžou, a možná to jen vidí jinak. Pídit se však po pravdě je vcelku bláhová snaha. (26.09.2009)

Velmi nevšední western, který zaujme především svým retrospektivním vyprávěním odehrávajícím se ve třech etapách. Paul Newman se svým mexickým přízvukem je jednoduše fantastický a fakt, že nebyl nominován na žádnou cenu mě dosti zaráží. Rittův charakteristický rukopis, který nadevše zbožňuji, je i zde patrný a má velkou zásluhu na poutavosti tohoto díla. Co se týče příběhu, tak jednoznačně souhlasím s Kimonem. Jakmile film skončil, ihned jsem si uvědomil, že je marné, přemýšlet na osudem všech postav, protože účel filmu byl poněkud jiný. Účelem bylo uvědomit, si, že člověk může věřit jedině sobě a nikomu jinému. Ritt s Newmanem měli hodně společného a především to, že věděli jak chytře zaujmout diváka. Čest jejich významné kvalitní práci. 75% (14.10.2012)

„Schovejte zbraně! Možná to tak nevypadá, ale jste u soudu. Spravedlnost nepotřebuje budovu a jiné vybavení.“ *** Jsem konsternován! Ještě jsem snad žádného herce z éry černobílého Hollywoodu neviděl ztvárnit postavu tak fascinujícím způsobem, jako Paula Newmana v Zneuctění. Ten svoji kreaci v roli divokého bandity doprovází s obrovskou živočíšností naprosto neotřelým hlasovým projevem (ten přízvuk, ta intonace!) i expresivními výrazy v obličeji až na hraně tragikomedie (ty divoké pohledy, ty grimasy!) a zároveň s přesnou psychologii postavy (např. během soudu u řetěze). Za mě se jedná zatím o nejzajímavější Newmanův výkon, jaký jsem viděl, a který možná překonává i slavného Hazardního hráče (1961). * * * * * Neprávem podceňované soudní drama zasazené do jednoho divokého mexického údolí se může pýšit rovněž úžasně realistickou kamerou a ojedinělým způsobem vyprávění příběhu v několika vrstvách a verzích současně. Silně umělecký snímek se dost vymyká tradiční hollywoodské produkci a pojímá původně japonský námět zcela ve vlastním stylu, jenž ve svém bohatém repertoáru proměn nachází zalíbení v brilantně vykřeslené psychologii stejně jako jindy v dlouhých akčních scénách. Martin Ritt se nebojí upustit na výrazné ploše i od přítomnosti hlavní postavy a s pravidelným přesouváním dění mimo centra do opuštěné želeničné stanice (atmosféricky silně umocněné věčným deštěm) tak nabalit na ústřední příběh další rozměr s hlubokou úvahou nad spravedlností a lidským konáním. Byť samotná stylizace možná bude pro nejednoho současného diváka dneska již náročná a odrazující, vyřčené myšlenky o tom, že „často říkáme lidem to, co chtějí slyšet a pak čekáme, že shora přijde svěcená voda a všechno smyje“ jsou při tom nesmírně nadčasové. Western, který mě nadchl natolik, až jsem během jeho sledování zapomněl, o jakýže to žánr tady vlastně mělo kráčet... 90% (28.12.2020)