Helene
Helene
Helene
Réžia:
Antti J. JokinenKamera:
Rauno RonkainenHudba:
Kirka SainioHrajú:
Laura Birn, Johannes Holopainen, Pirkko Saisio, Krista Kosonen, Eero Aho, Jarkko Lahti, Saana Koivisto, Jan Korander, Petteri Pennilä, Valentina Kalinina (viac)Obsahy(1)
Toužila malovat i žít podle vlastních pravidel... Finsko, 1915. Malířka Helene Schjerfbecková žije na venkově se svou stárnoucí matkou a snaží se vyjít z nevelkých příjmů. Vše změní návštěva renomovaného obchodníka s uměním v doprovodu mladého nadšence do malířství Einara Reutera. Oba jsou z Heleniných vizionářských obrazů uchváceni a brzy je jimi uchváceno i helsinské publikum během souborné výstavy, kterou společně uspořádají. Helene prchavosti slávy nepodléhá, je ale více než ochotna podlehnout vřelé pozornosti mladého Einara... Hvězdně obsazený finský snímek vychází ze skutečných osudů severské průkopnice modernismu v letech 1915–1923. Helene Schjerfbecková se proslavila napříč Evropou svými autoportréty a realistickými vyobrazeními severské krajiny, které byly inspirovány francouzským realismem a často využívaly tvorbu v plein airu. „Začala jsem malovat vlastní portrét, protože model je stále k dispozici“... Její filmový portrét v režii Anttiho Jokinena měl světovou premiéru na MFF v Šanghaji v roce 2020 a v domácích finských kinech se setkal s fenomenálním úspěchem – vidělo ho téměř čtvrt milionu diváků, což představovalo druhou největší návštěvnost roku. Snímku svými virtuózními výkony dominuje trojice severských hvězd – Laura Birnová v titulní roli, Johannes Holopainen jako Einar a Krista Kosonenová jako Helenina přítelkyně Helena „Wester“ Westermarcková. (Česká televize)
(viac)Videá (6)
Recenzie (16)
„Sny utíkají ruku v ruce s časem, s každým krokem dál a dál od nás. Až nadobro zmizí za obzorem. A my zapomeneme. Zapomeneme na to, o co jsme po celý život usilovali. A nakonec nezbývá nic než čistý bílý papír. Pak poznáme extázi.” - Obrazy finské malířky Helene Schjerfbeck jsou hluboké, drásavé a bolestné, plné otevřených ran. Hodně se v nich odrážejí neopětované láskyplné city k mladšímu muži a neutěšený vztah s matkou. Mám ráda pomalu plynoucí, zádumčivé životopisné filmy, které dovedou vzít za srdce. A snímek Helene právě k takovým bezesporu patří. (75%) ()
Žila v ústraní, stýkala se s pár lidmi, malovala si po svém. Finové vzdávají hold své malířce a krásné finské přírodě. Její život nebyl snadný a musel být i úmorný, její dílo přetrvalo. Hezký životopisný snímek bez větších vzruchů než jedno milostné zklamání, hašteření s matkou a snaha o uznání své práce a to i v rámci rodiny. Nebyla agentka tajných služeb, byla malířka malující niterné obrazy – takže film je poklidný a zádumčivý, o dělnici umění. ()
Historické maľby boli zvyčajne doménou mužských maliarov, Helen ten poriadok narušila, napriek tomu, že diela mali spočiatku len malé pochopenie zo strany verejnosti. Laura Birn bola výbornou voľnou práva na túto postavu. Minimálne vizuálne. Film nie je žiadnym trhákom, skôr pomalou, naozaj až artovou záležitosťou. Príbeh o umelkyni a nenaplnenej žene v dobe patriarchátu, keď ešte v skutočnosti panoval. Nenudil som sa a nie je to typický červený film, ale pocitovo mu pridám. Umenie vo filme a i sám film je umením. ()
Najsilnejšie boli záverečné ukážky obrazov Heleny Schjerfbeckovej. Musím uznať, že jej tvorba má niečo do seba, skvele zodpovedá fínskemu prostrediu a odzrkadľuje jeho šedé odtiene. Takisto niektoré exteriérové scény spĺňali moje estetické nároky. Celkovo sa ale bohužiaľ jedná o pomerne mdlý a nevýrazný životopisný počin. O strhnutie jednej hviezdy sa navyše postarali dialógy hlavných postáv mľaskajúcich pri jedle (to je niečo, čo ma vytáča do nepríčetna), ktoré sa vo filme zopakovali dokonca dvakrát. ()
Patrím medzi milovníkov umenia a taktiež Fínska, takže som bol na Helene pochopiteľne zvedavý. Táto utiahnutá žena mala pomerne smutný a samotársky život, no napriek tomu, že sa sama tak podceňovala, zaradila sa medzi najslávnejšie fínske maliarky celkovo. Mne osobne sa jej realistické maľby až tak nepáčia, ale v porovnaní s inými jej súčasníkmi to bolo ešte celkom pôsobivé. Čo sa týka filmu, mám pocit, že to bolo až príliš natiahnuté a kľudne by sa to zmestilo aj do 80 minút. Bolo tu množstvo lyrických a hluchých fáz, ktoré spôsobili pomerne strnulé tempo celého filmu. Kvôli tomu, len 3* ()
Galéria (17)
Zaujímavosti (2)
- Počas nakrúcania filmu vyvolala diskusiu skutočnosť, že film sa hrá vo fínčine a nie vo vlastnom materinskom jazyku hlavných postáv, teda švédčine. Pôvodný scenár bol aj napísaný vo švédčine, ale režisér Jokinen to neschválil a rozhodol sa pripraviť vlastný scenár s Markom Leinom vo fínčine. (Arsenal83)
- Film mal premiéru 17. januára 2020. Tri týždne bol najsledovanejším filmom vo Fínsku a za necelé dva týždne od premiéry nazbieral stotisíc divákov. (Arsenal83)
Reklama