Her Blue Sky

Může za to Makoto Shinkai a jeho Kimi no na wa. že se s těmi romantickými dramaty s lehkou příměsí nadpřirozena, takhle roztrhl pytel? Dost možná (nebo už to tu bylo i dřív)... Každopádně z těch řekněme 4 filmů z roku 2019, které bych za sebe do tohoto svého pomyslného pytle dokázal nacpat a které jsem zatím letos viděl, je tenhle rozhodně mezi těmi lepšími, ale pořád to tak nějak není ono. Má to pár zajímavých nápadů a témat, která jsou podána tak, že na mě jako na diváka poměrně dobře fungují. Jsou zde i některé postavy, jejichž motivaci a chování dokážu docela dobře pochopit. Zápletka a konflikty mi většinu času dávají smysl, snad až na jeden moment ke konci, kdy jsem si řekl: "no až doteď jsem to dokázal brát docela vážně...". I ty emoce občas fungují. Ale! Hlavní dívčí postava mi zrovna moc neseděla, po pravdě mě někdy i docela štvala. Občas to bylo zbytečně rozvleklé... Ovšem i tak mě to dokázalo oslovit. Především jsem se nějakých pár minut po zhlédnutí vrtal v představách, jak by dopadla konfrontace mezi mnou a mou mnohem mladší verzí... Nakonec jsem se z toho ale vyhrabal díky jednomu komentáři pod filmem, kde se psalo: "Nikdy nelituj své minulosti a nikdy se nevzdávej své budoucnosti ", což mi stačilo k tomu, abych se z těchto úvah dostal. Ještě zmíním dle mého velmi povedenou animaci. 7/10 (10.06.2020)

Až na jeden okamžik ke konci, kdy jsem si říkala, zda náhodou nesleduju nějaké fantasy-sci-fi-a-bůhvícoještě anime, to byl vskutku povedený film. Jeden z těch lepších za poslední dobu imo. Animace moc pěkná a podobný motiv jako u Anohana byl trefa do černého, přestože jsem měla své obavy, aspoň zpočátku. Hudba taky moc pěkná. A asi bych spíš brala mladšího Shina :P :D red hairs wins, hehe. Za mě tudíž 8,5/10. (27.01.2021)

Miestami nie úplne dotiahnuté, akoby si tvorcovia toho mnoho zjednodušovali a išli na "prvú notu", kvôli čomu sa ma to nedotklo tak veľmi ako napríklad podobne ladená Anohana, ale stále veľmi fajn záležitosť. Sympatické postavy, dobrá hudba, pekná animácia (páčili sa mi menšie detaily, ako napríklad scéna kedy sa Šinosuke zastaví, aby mohol zdvihnúť spadnutú fotografiu, alebo logá Marshall a Gibson, ktoré si môžeme často povšimnúť pri scénach v študovni). Nemám sa na čo sťažovať, snáď len ten koniec nemusel byť tak urýchlený a taktiež aj tej hudby mohlo byť trošku viac. Slabšie štyri hviezdy si to zaslúži, pokojne sa to môže rovnať ospevovaným filmom I Want to Eat Your Pancreas alebo Seishun Buta Yarou wa Yumemiru Shoujo no Yume wo Minai (ten bol mimochodom produkovaný v tom istom štúdiu). (08.03.2021)

Anime o dospívající hudebnici, která se po třinácti letech shledá s bývalým přítelem své podstatně starší sestry. Vyhořelý a předčasně zestárlý muž se jí však zároveň zjevuje coby duch i ve své o třináct let mladší podobě, v jaké si ho pamatuje z dětství. Dramatický příběh s magickými, hudebními i romantickými prvky vyniká skvělou kresbou i motivy toho, jak se lidé časem mění. V hlavní roli pubertální naštvanost, láskyplné dilema, rodinná pouta a střet ambicí s realitou, která obírá člověka o dávné sny a představy. Vyprávění by ale bylo potřeba vystavět sevřeněji a neředit ho vedlejšími postavami a zbytečnými úkroky stranou (třeba k tematice městského financování). Několik emocionálně působivých scén z průběhu filmu tak rezonuje o dost víc než jednoduché finále, v němž i ta hudební rovina děje vyznívá do prázdna. (21.10.2019)