Atlantída

Další z řady snímků,který Vám dopřeje nerušený spánek,když nemůžete zabrat.Snímek asi vystihne nejvíc,že je to jen nuda, nuda, šeď, šeď.  Snímek co natočíš za 20 minut jako krátkometrážní,natáhneš jako celovečerák za nesmyslnou minutáž,abys ty diváky zazdil do peřin.Je možná pěkný,že statická kamera nechá pracovat pozadí svým životem,ale po čase se to neustále opakuje jak kolovrátekt,že po chvilce zas  hodíš šlofíka.O Ukrajině zas víme to,co každý,silnice pěkný,který už máme taky.Lidi co žijou,protože už jsou zvyknutý a co dál?Romantika na konec bylo jak péro do zdi.Se divím,že jsem tenhle buržoázní skvost dojel.Pravda,na konci už můžeš časově přejíždět,protože zde se skoro nemluví,tedy kromě toho,že patalog Slavíček Vám odkřene u mrtvoly i pravou chlopeň a olivový svetr.15% (08.07.2021)

Zatraceně pomalá filmařina, ale s bezbřehým množstvím nápadů, které se režisérovi zatraceně nedají upřít. Jako, kdybych koukal na současného Andreje Tarkovskiho. Navíc ta termokamera, to je nápad, to si prostě nevymyslíte. Nic pro běžného diváka, ale na druhou stranu kousek, který Vám bude dlouho rezonovat v hlavě. Je možné, že zrovna takový kousek přišel z Ukrajiny? Klobouk dolů. Ukrajina je svým vzezřením na dystopické motivy jako zrozená. (18.01.2021)

kdo si pamatuje na začátky tohohle konfliktu,ví z ještě tehdy dostupných videí z té doby ,že to bylo krutější než se tady ukazuje.Snímek se soustředil na dva bývalé bojovníky s postraumatickým postižením.Ukrajinci mají své kořeny v Ruské říši.A když se do sebe zakousnou ve válce dva Rusové tak jsou jak buldoci bojují tak dlouho až jeden odpadne.O hercích nejde nic dohledat všichni mají jen tuto roli.Pokud jsou to neherci klobouk dolů.Holyvúďané se mají ještě co učit.P.S. komu slouží války???Obyvatelům té které země určitě ne - těm přinášejí jen bolest a pláč nad hroby. (17.01.2021)

Pro Ukrajince bolestivý film o realitě všedních ukrajinských válečných dnů. Pro ostatní, především nevědící nic o tom, co se na východě Ukrajiny děje, je takové vnímání daných skutků spíše odtažité. Daná atmosféra a veškeré dění je z období roku 2025, představující rok po pravděpodobném konci války. Právě v oblasti východní Ukrajiny. Z kontextu je patrné, že je vítězství právě na straně Ukrajiny. V Donbasu je ale návrat do předválečné doby velmi těžký. Všude obrovské škody na majetku i na přírodě. Zničené továrny, zatopené doly, otrávena voda včetně půdy. Co scéna, to dramatický a extrémně traumatizující okamžik v jednom záběru, který vyvolává dojem, jakoby nechtěl nikdy skončit. Ono je to něco jako hyperrealismus silně prorážející pancíř možného odcizení. Divák se tak více zapojuje do každičkého dění, takže jakoby tam byl svým způsobem přítomen. Tím je každá scéna, představovaná statickou kamerou zjišťující vyobrazenými postavami vztah světového názoru, nemálo přesvědčivá, což překračuje hranice veškeré propagandy a spekulací. Realita je prostě jiná, než jak spousta idealistů očekávala. Dalo by se i říct, že je tak vlastně vyobrazena postapokalyptická obtížná materialita v čase mezi strašlivou minulostí a nejistou budoucností. Tento snímek se tak pokouší vyobrazit ukrajinský svět po rusko-ukrajinské válce, a to vcelku odvážně daleko před jejím skutečným koncem. Tím se snímek naprosto vymyká socialisticko-realistické tradici v zobrazení poválečného období. Infračervená kamera na samém začátku zobrazuje odkrývání lidských těl v dané oblasti, čímž se divák připravuje na realismus se sci-fi přístupem k daným okamžikům. Na začátku se tak vyobrazuje vražda a zakopání těla. Na konci milostný pár, který našel vzájemnou lásku na beznadějném místě. Když se tyto dvě scény spojí, danou myšlenku nechť s každý vyobrazí sám. Všichni žijeme v beznadějné době a když se podíváme na zpravodajství plné válečných obrazů přikrášlené emocemi, i to je jen další nástroj manipulace. Mějme oči otevřené. Realismus opravdu někdy dokáže šokovat. A tento snímek to dokazuje mistrovsky. (19.06.2022)

Aneb láska prochází termokamerou...... Ukrajinský snímek 'Atlantis' od režiséra Valentyna Vasjanovyče může působit jako minimalistická sbírka zdánlivě nesouvisejících statických záběrů – ač nepopiratelně vizuálně úchvatných. Jde však o velice sofistikovanou dystopickou alegorii, která se pokouší na pozadí poválečného marasmu vyobrazit vzplanutí té nejvzácnější lidské emoce – lásky. Skutečně dokonalá filmová definice abstraktního dramatu. (04.10.2021)