Lola

Skoro by se chtělo parafrázovat slova klasika: "Jen dvě?! A není to málo, Michaile Ivanoviči Ščeglove?! A my dnes víme, stejně jako nejeden slavný sexuolog, že je! Ano doby kdy jsme si bláhově mysleli že jsou jen dvě pohlaví - muž a žena- jsou dávno pryč a nyní už víme že je to všechno jinak.____První podezření pojala už generace našich babiček když si Jirka Korn nasadil náušnici. No a dnešní LGBT komunita rozlišuje na 40 variant pohlaví. Já  myslím nebudˇme troškaři. Osobně to vidím na 63. Prostě všichni jsme tak trochu "trans" a reagují na to i nové stavební plány.____Na pražském Chodově se bude stavět nové obchodní centrum, které krom další nákupní plochy a rozšíření kapacity parkovacích míst přinese i moderní toalety, kde bude 40 dveří - vlevo ženy vpravo muži a dalších 38 dveří mezi tím aby si i biologická žena cítící se jako genderově nevyhraněný muž se zálibou v podobojí našel to správné wc pro sebe.  Tak mne napadá, když si představím, že se člověku už hodně chce a tedˇse narychlo trefit do těch správných dvěří, to může být docela dramatické.____Nu a o hledání těch správných dveří je i tento film. Myslím, že nás čeká těžká doba. (13.05.2023)

Snímek Lola velmi vkusně balancuje mezi dramatem a komedií a daří se mu to až do samotného finále. Film vtáhne diváka nenásilnou formou do světa dospívajícího člověka, který právě prochází procesem změny pohlaví. Hlavním tématem filmu je nejen téma transformace, ale i přijetí odlišnosti. Zatímco Lole je jasné, kým je, její otec se sveřepě brání přijmout realitu takovou, jaká je (tudíž trpí i přesto, že využívá nespočet obranných mechanismů). Lola je pro otce nejen zklamáním, ale i zrcadlem - ohrožením, protože ho nutí ke konfrontaci, k vystoupení z komfortní zóny, kde by mohl třeba narazit i na staré bolesti ze svých vlastních nesplněných snů... Režisér úžasným způsobem vyhmátnul paralelu procesu transformace s dynamikou cesty (film je road movie). Skvělým způsobem pracuje se symbolikou barev – filmu jednoznačně vévodí růžová, ale i se sociálními konstrukty čistota x nečistota. Noční klub (symbol neřesti, nečistoty, něčeho vykázaného na okraj), jako kdyby byl pomyslným liminálním místem – zatímco Lola zde nachází bezpečí, její otec se musí „ušpinit“ a pobýt tam, aby u něj mohla proběhnout vnitřní změna. Následující scéna v myčce je pak pro něj procesem očištění, který je zakončen transformací ohněm. Lola ani její otec totiž už na konci filmu nepotřebují žádný prostředek (auto), který by je někam posunul (zde je silně přítomná symbolika archetypálního obrazu vozu). I přesto, že je Lola velmi silná a rázná, je zároveň i zranitelná. Je si vědoma klíčového postavení rodičů ve svém životě a ve skrytu duše touží po smíru s otcem. Své celistvosti proto nabývá až ve chvíli, kdy může vypustit své vnitřní dítě z pomyslného vězení a vydat se vstříc dospělosti. (13.08.2020)

Aj keď nevnímam transgender ľudí s nenávisťou ako mnohí ľudia v tejto "tolerantnej" republike, tento film ma nijako extra neoslovil. Mne neprekáža, že sa chlapec pokúšal o zmenu pohlavia, ale jeho idiotské a výstredné správanie - to bolo niečo neakceptovateľné. Je mi ľúto toho otca, že nielenže prišiel o ženu, ale ešte má aj ďalší problém s nonkonformným synom. Príbeh ich spoločnej cesty za zmierením ma nebavil, aj keď chápem, že ľudia s Lolou sympatizovali, u mňa to zo spomínaných dôvodov tak veru nebolo... A ešte bolo podľa mňa divné, že toho chlapca hrala evidentne dievčenská herečka. (01.03.2023)

Degeneráti básnia o tom, že homo sapiens bude civilizovaný len vtedy, keď sa bude množiť zo skúmavky. To mohol vypotiť len eunuch alebo zúfalý transhonibrk. Už len tým, ako sa tu oslavuje úžasný výkon trans herca/herečky sa človek dozvedá medzi akých chuťovkárov sa to dostal. Pritom ten výkon je absolútne priemerný, ničím zaujímavý, bežný a výnimočný len tým, že tá bytosť je trans. Celý čas som nevedel, či sa pozerám na škaredého chlapa či ešte škaredšiu ženskú. Poradiť by mi mohol snáď len predseda parlamentu. Plusom je tu často veľmi pekná hudba. (14.10.2020)

Nenáročná, slzavá a hlavně univerzálně přístupná dívačka, která mohla vzniknout de facto kdekoli. Proto je člověku dvojnásob trapně, že před zhlédnutím musí vytrpět trailery na současnou impotentní, nápaduprostou českou tvorbu, co není schopna nabídnout nic kromě standardních kategorií Hladivá Dědkologie, Sexistické Prcárny a Za Druhé Světové Jsme Děsně Trpěli. Z těch gerontodavů s vínkem seřazených na Havla by jeden blil. (27.08.2020)