Agatha Christie's Poirot

Klasická belgická pralinka, staré sídlo, starý rod, spousta podezřelých, intrik, náznaků a jeho eminence Hercule nečekaně bezradný a neurotický. Jeden z těch nejlepších suchetovských filmů... (21.09.2007)

Solidní a konzervativně odvedená práce na straně režiséra, tradiční koncert na straně Sucheta a poněkud lopotně se rozbíhající, ale o to lépe gradující zápletka na straně scénáře. Mimochodem díl, který názorně dokazuje, že moc detektiva (stejně jako moc psychoanalytika) začíná až tehdy, kdy je řád nevratně narušen (do té doby je jen pasivním "tušitelem zla" bez možnosti zasáhnout). (06.01.2011)

David Suchet je opravdový mistr a po jeho poirotovské kreaci jsem měl s předlohou Agathy Christie nemalé problémy. Televizní podoba je krásně "starobritsky" ponurá a šaramantní a neobyčejně sebevědomý i domýšlivý mistr šedé kůry mozkové proplouvá celým dějem s nebývalou zainteresovaností a časti i zmateností, do které ho velice komplikovaná zápletka s křivým obviněním jedné krásné dámy přivádí. Režisér David Moore nechává po anglicku vyznívat kouzlo ponurých interiérů anglického sídla v kontrastu se zelenými interiréry a dovedně (věrně předloze, dle možností) vede film snesitelným tempem k závěru. Tahle série je však především dílem skvělého Sucheta, jinak se jedná pouze io slušně natočený televizák... (20.12.2004)

Ačkoli filmová verze s Ustinovem má za zády skvělou výpravu a větší herecké hvězdy, není sporu o tom, že díky ztvárnění hlavní role je anglický remake přesvědčivějí a věrnější. Nemůžu si pomoct, ale Ustinov je na Poirota až příliš hrubý, křupanský a chaotický. Charisma Davida Sucheta zastíní i některé slabší výkony ve vedlejších rolí, očividně nižší rozpočet a fakt, že jsem rozluštění zápletky znal. Ačkoli mi některé televizní filmy s Poirotem přišly povedenější, přesto si odvahy tvůrců vyzvat na souboj filmovou klasiku cením. Obzvlášť proto, že z mého pohledu je Smrt na Nilu verze 2004 lepší. (04.01.2005)

Výtečná ukázka staroanglické detektivní školy. Typický model s venkovským sídlem a šlechtickou rodinou, která se zaplete do vraždy manžela jedné ze svých členek. Vzorec, kdy podezření ukazuje na všechny a vrahem může být jen ten, kdo jako jediný stojí mimo, tu už sice několikrát byl, ale stejně jako před tím funguje báječně. Ještě víc než obvykle je Poirot hnán touhou dokázat, že jeho mozek nemá konkurenci. Langtonův snímek do jisté míry zkoumá konflikt detektivní logiky a tvůrčího myšlení. A jako obvykle David Suchet předvádí pedanticky dotažený výkon, který ještě umocňuje výborná atmosféra případu a emotivní konec. (04.01.2005)

Nebýt několika božských Herculových eskapád a samolibých frků, byla by to dost nudná salónní detektivka s nahlavu postavenou motivací a utrápeným závěrem. Ač nerad, po většinu času jsem se zalykal mdlými postavami a afektovanými konverzacemi. Myslím, že mezi příběhy na půdorysu "večírek u podivína s vraždou místo zákusku" je tenhle zoufale průměrný. Půl hvězdičky za tradičně skvělého Sucheta. (21.01.2007)

Ale jo, budiž, takový belgický standard, knír příběhu je nakroucený uspokojivě a filmařský vosk na něm sedí slušně, ale trochu jsem postrádal Herculův nadhled a více šťavnatých bonmotů "nejšedější mozkové kůry světa". Myslím, že do seriálu by to byla porce tak akorát, jako televizák se to přeci jen trochu nudně rozlézá. Samozřejmě, kouká se na to příjemně, toho je David Suchet zárukou spolehlivou. (08.01.2007)

Po dvou rozpačitých večerech návrat Hercula v seriálové formě. Méně chladná režie, živější kamera, lepší postavy, více emocí a mistr detektiv hodně zatažený do složitého děje. Na závěr jako třešnička elegantní double twist, který bohužel ve finále trpí značnou překombinovaností. Přesto jsem se příjemně bavil a cítil napětí, které na téhle sérii tolik miluju.. (21.01.2007)

Režie Ashley Pearce je svou teatrálností místy mimo rytmus, což naprosto zabíjí soustředěnou atmosféru pátrání. Větší porce vyváženosti a méně okázale divadelní křeče by tomu bývalo jen prospělo. (06.01.2011)

Bezmála geniální adaptace románu a navíc skvostná aktualizace už trochu okoukaného seriálu. Poirot dovedený eticky ad absurdum, od "whodunit" detektivky do svíravého a místy až nesnesitelně intenzivního dramatu o spravedlnosti. Nebýt pár odporných digitálních kašírek je to mistrovská stavba, kterou podpírá Suchetova temná strana síly a dost netradiční instance boha, který tentokrát zvítězí nad silou detektivovy racionality. Ještě nikdy nebyl Poirot tak zranitelný tím, co vyšetřuje - a ještě nikdy nebyl tak důsledně bezmocný a poražený. Philip Martin odvedl brilantní práci a pro mě zcela bez pochyb natočil nejvyjímečnější a nejodlišnější poirotovku, která mě osobně svou syrovostí, temnotou a rozbitím pevného rámce tradiční detektivky naprosto dostala. (15.01.2011)

Víc roztřeseného snímání a zvláštních úhlů, méně úhledně krásy... je cítit, že tvůrci chtějí Poirota přiblížit současnému publiku, pro který je navoněný Biedermeier starších řad už trochu de mode. Zápletka je na poměry Christie celkem odhadnutelná a nijak překypující emocemi. Spíš bych to označil za standardní položku kolekce. [75%] (26.11.2013)

Ne, Hercule by neměl běhat a unikat explozím, to působí vždycky tak směšně nevěrohodně. Snaha vnést do pedantického světa víc syrovosti není v téhle podobě zvlášť osvěžující. Překombinované jako severská detektivka, temnější tematizováním nacistické hrozby, pošilhávající po současných trendech "socio-politických manipulátorů"... nakonec je ale nejlepší to setkání starých přátel po letech. Ve 13. sérii to ztělesňuje "hledání", ale to, co se nakonec najde, není tak oslnivé, aby to člověka připravilo o náklonnost k prověřené poirotovské nostalgii. [70%] (26.11.2013)

Bon. Patina, pokora, elegance, klasický případ. Všechno, co od Hercula žádám. Vizuálně enormně vypiplané a přitom konzervativní. (26.11.2013)

Orient Express z roku 2010 byl jedinečný hlavně proto, že představil Hercula z nového úhlu a byl v tom totálně důsledný - všechno podřídil temnému psychologickému obrazu pátrání zlomeného muže. Tato epizoda se pokouší o něco podobného (návrat Hercula-milovníka zmítaného vinou), ale je zoufale nedůsledná, když se potácí mezi kulisovou švýcarskou operetou a sentimentem šestákového románu. Herculova femme fatale tentokrát působí jako levná a vulgární ruská štětule, rozuzlení je vysloveně dementní a alpský hotel působí jako špatně nasvícené jeviště pochybného kusu. Jen ten Suchet tím zase propluje s enormní grácií. Jinak ale slabý článek 13. série. [55%] (26.11.2013)

Přichází to pomalu a plíživě smutně s detektivem, který je i se svými šedými buňkami uvězněný na vozíček. Zhruba po hodině, když čekáte sentiment a slzy, přijde největší twist za 25 let a jedna z nejlepších Suchetových hereckých etud (shots in the dark). Seversky vyšeptalé barvy, dokonalý cit pro rámování, náramný záporák, prostě precizně rozdané karty. Žádná pamětnická partie hraná na jistotu, ale morální dilema překonávající slovutný Orient Express Philipa Martina. Skvělá "rozlomená" kompozice druhé půle si TEN malý sentiment v roztomilém šálku schovává na poslední možný okamžik, když už se opona skoro dotýká jeviště. They were good days. They have been good days. Do posledního. Je to opojný pocit, když letitý souputník životem odchází důstojně, bez sebelítosti a přitom ve vás zanechá pocit, že jste ho do poslední chvíle tak úplně neznali. [90%] (27.11.2013)