Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Václav je notárom v malom meste na sklonku 60. rokov, nie je členom komunistickej strany a jeho okolie ho vníma ako morálnu autoritu. So svojou manželkou a deťmi prežíva dobré časy v neľahkej dobe a je pevnou oporou pre rodinu aj spoločnosť. Neustupuje zo svojich zásad ani zo svojho slova a hoci je systematicky nútený robiť ústupky, vytrvalo odmieta vstúpiť do strany. August 1968 a obavy z toho, čo bude nasledovať po okupácii, však nalomia Václavovu psychiku. Dobré časy sa menia na zlé. Teraz je to Věra, kto sa stáva pre svojho manžela oporou, dodáva mu silu stáť pevne na nohách a drží rodinu pokope. Aj ona dala svoje slovo a odmieta ho porušiť bez ohľadu na to, aká neistá je budúcnosť. Dodržať slovo je pre obidvoch čoraz náročnejšie... (Bontonfilm SK)

(viac)

Videá (2)

Trailer

Recenzie (28)

dO_od 

všetky recenzie užívateľa

// Po Devadesátkách je pro mě rázem Martin Finger zjevením (ale přiznávám, že to je spíš vlastní neznalostí), které chci bedlivě sledovat i dál, Slovo mu ale bohužel nedává ani zdaleka tak dobrý materiál. Je to celé takové, jak to jen říct slušně... uchcané. Neoceňuji tohle vrtání se pořád v té samé éře, oceňuji sice snahu pojmout to jinak, jenže snímek Beaty Parkanové prostě neříká nic moc nového, zajímavého ani jinak podnětného. Paradoxně nejvíc tak funguje v rovině vztahové, a to jen v několika krátkých úsecích, a jen díky skvěle napsané postavě Věry, kterou perfektně ztvárnila Gabriela Mikulková. Škoda, že takových scén jako ta v kuchyni mezi matkou a jejími dvěma dcerami nebylo ve filmu víc, a škoda, že film nebyl primárně o nich. Hlavní motiv Slova totiž prakticky vůbec nefunguje, ve snaze jej vysvětlit je scénář zbytečně a otravně doslovný, a pocitově vše po hodině a půl vynikne zcela do prázdna. Místy hezký, ale prostě k ničemu. 5/10 ()

Traffic 

všetky recenzie užívateľa

Film, kterému se vyčítá manýra, strojenost, doslovnost, je ve skutečnosti suverénně inscenovaným melodramatem. Řád není jen princip, který vzývá Václav, ale zároveň je vepsaný do skladby a estetiky samotného filmu: ať už ve formě opakujících se scén, kompozic nebo dialogů. Současně jsou tu ale věci, které tento řád narušují nebo hrozí narušit, nejrůznější drobné či větší odchylky, ale i dějové situace, které destabilizují chod ústřední rodiny. Přestože se film tváří jako další černobílý příběh o zlých komouších a kladných obětech, jde jen o velmi obecný rámec, uvnitř kterého tvůrci prozkoumávají to, co je tady opravdu důležité: dynamiku rodiny a její vlastní směřování k harmonii, nebo chcete-li k řádu. Protože jedině když rodina bude fungovat pohromadě, může čelit nepříznivým časům venku. Víc v textu na substacku. ()

Reklama

Goldbeater 

všetky recenzie užívateľa

Kterak čestní a hodní lidé trpěli pod nadvládou těch zlotřilých a podlých komunistů. Ano a dál? Mám z toho hodně rozpačité dojmy, Slovo do omrzení neustále opakuje jednu a tu samou formuli, ale přitom dává jen málo důvodů, proč bychom si jej pro to měli zapamatovat. Prostřihy k fotografiím po každé kapitole jako nápad cením, ale to podivné rámování scén, kdy postavy v záběru mívají často uříznuté hlavy, i když zrovna jsou součástí dialogu, to bylo vážně prapodivnou tvůrčí volbou. [Finále Plzeň 2022] ()

Marigold 

všetky recenzie užívateľa

Všechno, co je špatně na českém filmu, úhledně na talíři. Mizerně napsané civilní dialogy, které zní jak zaseklá deska, absence jednotící režijní koncepce (část filmu vypadá jako artovka, část jako reklama na Kofolu), toporné herecké výkony a neschopnost ústřední tezi filmu doplnit čímkoli, rozvinout ji, prezentovat morální dilema jinak než jako patetický monolog. Už jsem vzdal naději, že se byť jen přiblížíme schopnosti Rumunů nacházet velké dějiny v obývácích běžných lidí. Tohle mě ale stejně šokuje. I to, jak už část publika otupěla a Slovo bere jako dobrý film. ()

filmfanouch 

všetky recenzie užívateľa

Českých filmů, které rekonstruují období od roku 1948 do roku 1989 vzniklo od roku 1990 už mnoho a vypadá to, že se na tom v brzké době nic nezmění. Okolo této doby se ostatně točí i 2. celovečerní film režisérky a scenáristy Beaty Parkanové, která na sebe 2018 zvládla upozornit solidní psychologickou sondou Chvilky. I přes rozpolcené ohlasy se navíc filmu na posledním ročníku Filmového festivalu v Karlových Varech podařilo získat ocenění za nejlepší mužský herecký výkon Martina Fingera a režii samotné Parkanové. Dvě zasloužené ocenění ovšem bravurní výsledek nezaručují. Už od samotného počátku je jasné, že si Martin Finger za svůj soustředěný herecký výkon své ocenění zaslouží a nadále zůstává jedním z nejzajímavějších českých herců současnosti. Kamera je často intimní, v průběhu filmu je možné sledovat poměrně zajímavé kamerové kreace a Slovo minimálně působí jako film s nějakou jasně danou vizí. To, že ta vize v sobě skrývá jistou pachuť je věc druhá. Jak se ze začátku naservíruje jasně dané morální dilema a jak je snadné automaticky počítat s tím, že z toho vzejde něco zajímavého, stejně tak lehce dokáže film rychle zklamat. Film za pochodu střídá umělečtější přístup s tím řemeslně tuctovějším, především se ovšem právě k době soudruhů a straníků nezvládne říct absolutně nic nového. Celý film je v podstatě složen z příběhové mozaiky, kterou rozdělují sbírky fotek působící jako podivně vložené propagační materiály a sleduje se vlastně tuctový život jedné v jistých kruzích docela vážené rodiny, která ovšem není zdrojem k ničemu zajímavému. Jednou se jede k moři, jednou se slaví Vánoce, jednou se slaví narozeniny a občas mezitím se objeví výhrůžky a snaha o angažování do strany. Výsledkem není žádný zajímavý morální souboj, žádné vtahující drama a žádný nádech gradace vyprávění. Slovo vlastně působí jako sestřih jedné série nějakého dobového seriálu, ze kterého někdo vystřihl strašně moc materiálu a ještě to působí dojmem, že šlo ven prakticky co nejvíc zajímavého materiálu. Poměrně funkčně v rámci vyprávění funguje vykreslení pevnosti rodinného pouta Vojířových, kdy i postava Věry v podání Gabriely Mikulkové funguje jako žena, která svému muži hodlá pomoct. Především Finger si svým soustředěným výkonem krade veškeré momenty pro sebe, u samotného scénáře je jen škoda, že ke kdovíjak působivému psychologickému rozkladu a morálnímu souboji vlastně nedochází. Ve filmu se jinak objeví v menších roličkách poměrně dost známých a dobrých herců, kteří jsou ovšem ve výsledném filmu po čertech málo. Kdo tak čeká nějaký pamětihodnější výkon třeba od Bolka a Vladimíra Polívkových, Jenovéfy Bokové, Taťjany Medvecké, Petry Hřebíčkové či Antonie Formanové, ten ve finále spláče nad výdělkem. Krapet komplexněji se aspoň vyjeví postava Kamila Kopečného v podání Ondřeje Sokola, i on se ovšem na plátně dlouho neohřeje a tudíž stejně potenciál této postavy vyznívá do prázdna. Ve výsledku tak vlastně Slovo vyprchá z paměti hodně rychle, podnětný komentář k minulému režimu nedodává. Je to škoda, protože Parkanová očividně talent má, její další film Světýlka snad ovšem bude mít lepší scénář a minimálně snad lepší a přirozeněji působící dialogy.... ()

Galéria (25)

Zaujímavosti (5)

  • Natáčení probíhalo od 11. do 12. září 2020 v Třebíči v židovské čtvrti. Dále pak v Litomyšli na několika lokacích: v ulici T. G. Masaryka od 27. září do 11. října, v uliích Šmilovského, B. Němcové, Braunerova a Šantova náměstí od 12. do 13. září. Natáčení dále probíhalo v historickém bytě ve Svitavách. (fanda124)
  • „Scénář mě hned od prvního přečtení zaujal. Beátina drobnokresba všedních a zdánlivě nenápadných činností a promluv postav, které všichni známe z vlastních životů, mě nepřestává udivovat. V jejích příbězích se velká dramata odehrávají spíš skrytě a v tichu, ale o to víc s citlivým divákem zamávají,“ říká k filmu Martin Finger. (fanda124)

Súvisiace novinky

Ocenění 56. ročníku MFF Karlovy Vary

Ocenění 56. ročníku MFF Karlovy Vary

09.07.2022

Největší filmový svátek v Česku se po devíti dnech uchýlil ke svému konci. V sobotu večer proběhlo ve Velkém sále hotelu Thermal slavností zakončení 56. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v…

Zažijte Vary naostro!

Zažijte Vary naostro!

30.06.2022

Ostrý bude již samotný start. Kapela Mig 21 vystoupí posílena o šedesátičlenný orchestr Národního divadla a dvacetičlenný sbor Národního divadla pod vedením dirigenta Jaroslava Kyzlinka. Tím ale…

Reklama

Reklama