Dospeláci v miestnosti

Narozdíl od jiných komentujících nemám ve zvyku na filmovém serveru rozebírat politiku, i zde chci v první řadě hodnotit film jako takový. Costa-Gavras se v drvivé většině svých filmů zaměřoval na politické náměty dle skutečných událostí. A skoro pokaždé uměl pohltit do politického dění jako do napínavého thrilleru. I zdánlivě nezáživnému procesu řešení ekonomonické krize na mezinárodních kongresech uměl vytvořit kus napětí, i obsahově statické scény plné nekonečných rozhovorů na politických schůzích zde dostávají díky kameře a režii ohromný dynamický ráz, který v divákovi zesilňuje napětí. Skvělý scénář otevírá nejen konkrétní politickou kauzu, ale zároveň i nadčasové téma se závažnou morálnou dilemou (což jsem ocenil), přenáší na diváka jisté znepokojení z nesnadné situace člověka z vysoké politiky, v jaké by se asi nechtěl ocitnout asi nikdo z nás. „Co řekneme našim lidem? Našim voličům?“ Yanis, který chtěl původně bojovat s jistým cílem, se ocitává uvnitř rozpuklé krizy v záplavě valících se problémů vysoké politiky, asi jako když je jedna scéna ze schůze zavalena samými čísly. Neočekával jsem, že by nejnovější film Costa-Gavrase překonal režisérovy vrcholy typu Doznání či Jeden muž navíc. Nejsem zklamán, že se tak ani zdaleka nestalo a taky mě nenapadá, co bych mohl Dospělákům v místnosti vytknout. A když celý film Gavras završil zcela nečekaným surrealním výjevem s blouděním Yanise černobílou chodbou a tanečkem politiků v doprovodu řecké hudby, přesvědčil mě, že do starého železa ještě úplně nepatří a pořád film, který stojí nejen za podívaní, ale i zapamatování, natočit dokáže. Za mě velmi zdařilé politické drama, i s pěknou absurdní tečkou na závěr. 75% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (21.03.2021)

Gavras se toho nebojí, naservírovat dvouhodinovou konverzačku s kadencí kulometu, střídáním řečtiny, angličtiny, se spoustou politických postav a jediným motivem - odmítnout MoU a snížit Řecku dluhy. Brilantní kamera a střih, a ovšem také fakt, že pro 95 % diváků je tohle nestravitelné. Patřím k nim taky, ale díky té řečtině to nebyl promarněný čas. Όχι Christos Loulis se stává mým oblíbeným hercem. (20.02.2021)

Slušně natočený kolotoč politických jednání okolo řeckého dluhu z velmi subjektivního pohledu bývalého řeckého ministra financí Yanise Varoufakise, podle jehož autobiografické knihy byl vytvořen scénář a který je ve filmu vykreslen jako jediný "dospělý", snažící se najít přijatelně kompromisní řešení, oproti "zlým němcům", kteří neustále trvají na svém. Příliš objektivních faktů od filmu nečekejte, filmem se sice vznáší otázka, jestli má být ekonomika země přiškrcena placením dluhu nebo jestli naopak není ekonomicky výhodnější velkou část dluhu odpustit, ale jako argument je tu uveden jen jeden nepříliš průkazný graf. Jako vhled do samotných událostí jednání je ale zajímavý. Sám Varoufakis se zúčastnil slavnostní premiéry v Benátkách. (05.09.2019)

Myslím, že obsahovo aj formálne úplne mimo. Krvilačná EU versus dobroprajné Grécko... ehm, toto bolo podľa mňa úplne mimo realitu. Boli to práve Gréci, ktorý si rozhajdákali celú ekonomiku a žili desaťročia nad možnosti svojej ekonomiky, bolo len otázkou času kedy to praskne. Záchranný plán bol v podstate jediné rozumné riešenie a celý film sa zaoberá jeho detailami, ktoré sú však aj napriek dlhej stopáži podané veľmi chaoticky a nezrozumiteľne. (18.10.2020)

Politický film, ktorý nesadne každému. Pre náročnosť témy, ktorú paradoxne nemusíte sledovať. Skôr sa Gréci pokúsili natočiť film, ktorý ich má ospravedlniť pred EU. Dobre výkony, nahliadnutie do zákulisia veľkých rokovaní. Vlastne je to ukážka toho, čo by asi nikto normálny robiť nechcel. Veľká politika. Hlavne keď idem do filmu s dabingom neočakávam, že budem 80% času čítať titulky. 3 z 5 (25.12.2020)