Chytač krys

Podobný štýl som zažil začiatkom 90.rokov v jednom slovenskom meste. Okrajovú časť tvorila skupina bytoviek. Z nich vybiehali von deti vo veku hrdinov filmu. Radostne sa čvachtali v absolútnej stoke - ževraj potoku. Do neho vtedy každý vypúšťal, čo sa mu chcelo. Okolo potoka húfy potkanov. Farba vody mala podobu šedivo mliečnej, odporne páchnucej brečky. Deťom nevadilo tráviť všetok svoj voľný čas v bezprostrednom okolí malebnej vodnej plochy. Hrali sa s voľne pohodenými odpadkami (často nafukovali použité šprcky; na železnici si nechávali lisovať menšie kovové pliešky a skrutky). Prírodovedným predmetom záujmu bolo mučenie chytených, voľne žijúcich mačiek a potkanov. Sexuálne začínali žiť okolo 13-14. Aktívne, nie jednorazovky. Všetko toto sa nejako odráža aj v Chytačovi potkanov.Na rozdiel od porovnateľnej sociálnej situácie, tá slovenská nevyznievala tak fatálne a tragicky. (04.11.2020)

Pouliční snímek z prostředí sychravého skotského předměstí, kde si z nudy místní děti zahrávají se svým životem. Spontánní poflakování mezi špinavými ulicemi odhaluje existenciální drama v nevšední sociální bublině. Příběh naivních dětí zobrazuje chaotické, někdy až zkažené vztahy v chudinském sousedství. Ponurou atmosféru tvoří převážně chladné barvy a pusté ulice, které jsou zamořené odpadky. Velký vliv má i skvělý skotský akcent, který nějakým způsobem dodává špetku autenticity. Ovšem nejvíce vnímáme velmi hořký děj z pohledu pragmatického Jamese, který se hledá ve společnosti a poznává první dětskou lásku (i když trochu nevšední). Děti poznávají dosud neznámé emoce a city, které jsou ovšem přirozené. I přes všechnu melancholii a syrovost dokáže snímek zachytit i malé radosti ze života a zobrazuje snahu o splnění snu, která slouží jako útěk před tvrdou realitou. Film se snaží dodržovat úzkostlivou, ale přesto krásnou kompozici, která je plná zajímavých úhlů. Dohromady toto tvoří depresivní podívanou, která je velmi kvalitní prvotinou úspěšné anglické režisérky. (02.07.2022)

Tohle byl pro mě jeden z těch uvědomovacích filmů při kterým jsem si uvědomil, že některý věci by člověk neměl brát jako samozřejmost a vážit si toho co má ikdyž vždycky může bejt líp, nicméně na druhou stranu ve mě vyvolal brutální vzpomínky na to jak jsme na konci 90. let s mým kamarádem hromotlukem ty krysy několikrát chytali taky.. Britové tyhle syrový dramata umí, filmařsky je to spíš na poctivý 4, ale za tu nostalgii musim dát slabších pět.. (02.06.2022)

Ten ženský pohled na věc jde pořád nějak mimo mě :). Doteď se to nepodařilo Kathryn Bigelow (ikdyž jsem od ní viděl teda jenom dva filmy zatím), Andrea Arnold a její Fish Tank byl sice asi nejblíž mému potěšení, ale taky nic, z čeho bych se posadil na prdel, nebo co by vyvolalo silnější emoce, no a teď ani Lynne Ramsay mě svým Ratcatchrem nijak neuchvátila. Artová dramata mám rád a jejich pomalé vyprávění mi nevadí, ale Ratcatcher se prostě z místa nehnul skoro vůbec, to mi tady vadilo asi nejvíc. Vlastně, ona je to snad jediná věc (ikdyž dost zásadní), co bych filmu vytknul, protože to ostatní je tady řemeslně zvládnuté opravdu dobře, silná atmosféra, bezchybné civilní herecké výkony, super hudba, navíc vždy skvěle načasovaná, prostě režie výborná, ale ten scénář, to je fakt slabina. A závěr, ten byl divnej. Dost divnej. (23.01.2012)

Krysy, vši, topící se děti, hromady plastových pytlů s odpadky, zvláštní vztah postpubertální holky s ranně pubertálním hochem, opresivní atmosféra bytovek, dusno v rodinných vztazích, pokus vytěsnit pocit viny... Při sledování jsem chvílemi moc nadšený nebyl, film ale má dost silných momentů. Odpůrci artovek by to s tímto snímkem neměli ani zkoušet. (24.08.2011)